Mýtus tréninku zdravé chůze [Barefoot speciál 4]

Vítám vás v dalším dílu barefoot speciálu. Dnes se s vámi podívám na pozadí tréninku chůze a běhu.

Vím, že spousta barefooťáků hodně pečuje o své nohy, že vás zajímá vše okolo jejich pohybu, a že podnikáte hodně aktivit k tomu, aby vám fungovaly zdravě a přirozeně.

A proto vám dnes předám jedno ze svých nejpřekvapivějších zjištění – že trénovat chůzi nebo běh je z hlediska fyzioterapie i neurologie z veliké části nelogické, i když to na první pohled vypadá zcela rozumně a samozřejmě.

Začnu rovnou praktickou ukázkou, na které vám to dobře vysvětlím. Ukážeme si, jak a proč vznikají kladívkovité prsty na nohách.

Takhle vypadají kosti našich prstů. Jak vidíte, tak všechny naše prsty až na palec mají celkem tři kosti a mezi nimi dva klouby, ve kterých se mohou pohybovat.

Na tyto kosti se upíná větší množství svalů, pro naši ukázku jsou ale důležité zejména dva jejich typy. Krátké a dlouhé ohybače prstů, jejichž funkcí je ohýbat prsty a také je přitlačovat k podložce.

Ohýbání prstů používáme ve chvíli, kdy chodíme bosky třeba v lese po kořenech a nohy se takzvaně „chytají terénu“. Je to velmi důležitá původní funkce, kterou v rámci tréninku oživujeme třeba tím, že nohou zvedáme předměty ze země.

Mnohem méně si však uvědomujeme funkci přitlačování prstů k podložce. Ta nastupuje v každé chvíli, kdy stojíme, a pomáhá nám se stabilitou i s odrazem prstů při chůzi.

A teď přijde to zajímavé.

Pokud jsou naše ohybače prstů v pořádku a fungují ve vzájemné harmonii, prsty se nám ve chvíli zátěže vytvarují do krásných a zdravých obloučků. Vypadá to nějak takto.

Veliká část naší populace má ale ohybače v nerovnováze. Když se zapojí do funkce, rovná se když ve stoji přitlačíte prsty k podložce, neobjeví se jemný oblouček se zdravě nastavenými kloubními plochami, ale „schůdky“.

Vypadá to, jako by se prsty ve druhém a třetím kloubu lámaly a na první pohled je jasné, že klenba prstů, která podpírá příčnou klenbu nožní, nefunguje. Tady máte fotografii, na které to krásně uvidíte.

Nyní si vysvětlíme, proč ty prsty vypadají přesně tak, jak vypadají.

Jak už jsem napsala, příčina těchto schůdků spočívá v nerovnováze stažení mezi krátkými a dlouhými ohybači prstů. Namalovala jsem vám na obrázek jejich úpony, ať si to umíte dobře představit.

Červeně jsou namalované takzvané krátké ohybače prstů. Upínají se na druhé články našich prstů, a když se stáhnou, ohnou prsty v jejich prvním kloubu.

Zeleně jsou oproti tomu namalované dlouhé ohybače prstů. Tyto svaly probíhají pod krátkými ohybači, které se nad nimi rozdělují do jakési větvičky, a upínají se až na poslední články prstů. Pokud se tedy stáhnou, ohnou prsty až ve druhém kloubu a přilepí k podložce jejich poslední článek = špičku.

A právě zde je zakopaný pes kladívkovitých nestabilních prstů. Většina dnešní populace má zkrácené a stažené krátké ohybače prstů, které prsty ohýbají v prvním kloubu. Bývají natolik aktivní, že při jakémkoliv přitlačení prstů silně převládají nad dlouhými ohybači a jakmile se zapojí, zdeformují prsty do jejich patologického tvaru.

Léčba kladívkovitých prstů tedy spočívá v tom, aby se obnovila ROVNÁHA mezi krátkými a dlouhými ohybači. Krátké ohybače potřebujeme uvolnit a protáhnout. A ty dlouhé naopak nastimulovat, aby svým tahem vytvořili protiklad a bázi pro ty krátké. Teprve potom budou prsty ve stoji i při chůzi fungovat správně.

Tak a teď se vrátíme k našemu tématu tréninku zdravé chůze.

Představte si, že byste tuhle souhru chtěli obnovit během chození nebo běhu. :-)

Vidíte, jak jsou ty svaly titěrné? Chápete, o jak jemnou souhru se tu jedná? Jakou preciznost to po vašich svalech i po vašem mozku, který pohyb řídí, vyžaduje?

Já to občas přirovnávám k provozu firmy. Představte si, že jste majitel letitého podniku a že chcete zavést nové postupy. Napadlo by vás učit své zaměstnance novinkám za plného chodu?

Já si myslím, že ne. Že většina z vás by své zaměstnance vytáhla z běžného provozu a odeslala je na speciální školení. Že byste pak ty novinky pomalu a postupně zapojovali do chodu firmy. Že byste také o změnách informovali všechny jejich kolegy, a zjišťovali, nakolik se ty nové pochody týkají i jich, a jestli to není potřeba nějakým způsobem ošetřit. A podle mých zkušeností to takhle funguje i s tělem.

Přirozená funkce nohou je velmi jemná, sofistikovaná, delikátní činnost. K tomu, abyste ji obnovili, je často potřeba zaměřit se speciálně jen a jen na ně. A to nejde „během chůze“.

Při chůzi se toho v našem těle děje příliš mnoho.

Tělo pracuje nejen se svými svaly, ale také proti gravitaci, protože udržuje vzpřímenou pozici. Zapojují se přitom obrovské a složité svalové skupiny a řetězce. Do hry vstupují i faktory jako jsou zrakové podněty, podněty z vnitřního ucha, sluchové vjemy. Všechno tohle se v mozku v jednu a tu samou chvíli propočítává, spouští a vyhodnocuje. A bylo by bláznovství myslet si, že je možné v takové situaci docílit terapeutického = nového = opravného režimu.

A co více. Jak jsme si ukazovali v minulých dílech barefoot speciálu, nohy ovlivňují horní partie těla, stejně tak jako horní partie těla ovlivňují nohy. Takže tady nejde jenom o to srovnat nožky, ale srovnat celý pohybový aparát.

Rovnováhu ohýbačů prstů je například velmi těžké spustit, aniž bychom se postarali o dobrou funkci hýždí a břicha, stabilizaci kyčlí, trupu a uvolnění ramen. Někomu to jde spustit i bez toho, většině ale ne, a ty nožky víceméně „jenom“ odpovídají celkovému stavu těla.

A teď si představte, že byste tohle všechno chtěli ohlídat a spravovat při chůzi. Zdá se vám to reálné?

Mně tedy moc ne a v ordinaci se mi osvědčil úplně jiný přístup, ve kterém vlastně pracujeme naopak.

Netrénujeme nikdy v zátěži, ale úplně mimo ni. Vezmeme jednotlivé části těla, uvolníme je nejvíce, jak je to možné, a připomeneme jim, jak mají fungovat. Dáme mozku šanci, aby veškerou svou pozornost věnoval jen a jen dané oblasti. Aby si vzpomněl na její přirozené pohybové programy. A potom s nadšením sledujeme, jak se tyto pohybové programy samy a zcela spontánně vracejí do běžného denního pohybu.

Pro mě je to pořád jako kouzlo.

Udělám s pacienty párkrát cvik pro uvolnění ramen a oni mi nadšeně vyprávějí, jak to cítí i během dne. Když stojí ve frontě u kasy, když myjí nádobí, když pracují na počítači. Ramena se jim spontánně uvolňují ze své napjaté horní pozice a samy se jim během dne jakoby „připomínají“.

Některé ženy mi zase radostně píšou, jak se jim po tréninku Aktivní ruky (zdarma ZDE) „probudil celý vršek těla“. Ruce se jim při vytírání úplně jinak opírají o zem. Lokty jim tlačí do stolu, když nadzdvihnou sklenku s vodou. Obnovuje se jim také symetrie zapojení paží.

A po tréninku Vyprošťováku pro nožky jsou lidé úplně udivení. Tady se báječně projevuje to samovolné zapojování. Jak si mozek jednou vzpomene, jak má noha fungovat, obnoví to všude, kde může. Chůze, stoj, zvedání břemen, všude se to samo a spontánně projeví.

Tak tohle je můj přístup.

Nejdřív se postarám v klidu a v pohodě o danou část těla a potom ji nechám, ať se sama zapojí tak, jak je jí přirozené.

A má to ještě jednu obrovskou výhodu.

Já jsem na principy Yogarestartu, Vyprošťováku nebo Vyprošťováku pro nožky nepřišla „sama“. Nejsou „vymyšlené“. Všechny jsem je vytvořila s tím, jak jsem roky postupně ozdravovala svoje vlastní tělo a těla svých klientů. Učila jsem se z toho, jak naše svaly a klouby reagovaly, v jakých polohách nás přecházely bolesti a v neposlední řadě, s jakými fyzickým procesy nám bylo dobře i na duši.

Není to tedy tak, že vás něco učím, protože si „myslím, že to je pravda“. To by podle mě bylo velmi nebezpečné. Nepřipadám si chytřejší než matka příroda a necítím se jako někdo, kdo by jí mohl diktovat. Mnohem raději se učím já od ní. Vážně.

Takže když se mě někdo zeptá, jak je lepší došlapovat, jestli na patu nebo na střed nohy, nemám problém odpovědět, že ještě nevím. Že jsem to zatím nenatestovala natolik, abych si byla stoprocentně jistá. Že se argumenty obou stran dost bijí a anatomické i funkční hledisko pro mě pořád není jednoznačné. Že jsem ale schopná pomoci danému člověku jinak. Můžeme obnovit zdravé fungování jeho těla a potom společně sledovat, jak se ta chůze bude vyvíjet sama.

Protože takhle si budu jistá, že to bude správně. A ne tak, jak si to někdo vymyslel nebo přejal z chytrých, ne vždy dobře prověřených knih…

Na závěr vám to ještě shrnu, včetně jednoho překvapivého a velmi důležitého momentu. ;-)

1. Správné zdravotní cvičení je pro mě jako přesně zaměřený laserový paprsek. Je jednoduché, bez zátěže, zaměřené na klíčové oblasti, které je potřeba léčit. Umožňuje mozku práci s terapií, aniž by ho zaměstnávalo čímkoliv „navíc“. Právě s takovým dosahujeme nejlepších výsledků.
2. Pokud tyto klíčové oblasti uzdravíme, samy se v běžném dni lépe zapojí a výsledný pohyb samy postupně přivedou k dokonalosti.
3. Velmi chytrá a bezpečná cesta je „učit se od těla“ namísto „učit tělo“. Sledujeme jeho reakce, zkoušíme různé varianty a teprve po mnoha a mnoha pokusech vyvozujeme všeobecně platné závěry a principy.
4. Velmi důležitá poznámka na konec – všechno tohle platí s mírou.

Existují lidé, kterým se nožky stoprocentně uzdravily jenom díky chůzi naboso. Nepotřebovali speciální cvičení, ani žádnou cílenou terapii. Mnoho lidí také zvládá jemnou a částečnou terapii i „za provozu“. Já třeba při chůzi i při běhání ráda používám tuhle vychytávku, která jen tak mimochodem hojí nejenom tělo, ale i duši.

Vaše uzdravení ve finále záleží na mnoha faktorech a také na cíli, kterého chcete dosáhnout.

Přejete si perfektní fungování celého těla? Pak budete muset s největší pravděpodobností trénovat každou klíčovou oblast a hezky si s ní pohrát, jak jsem vám to právě vysvětlila.

Máte málo energie, zdravotní problémy a bolesti na více částech těla? Pak pro vás nejspíše platí to samé, protože nemáte na ozdravné procesy příliš volné kapacity a mnoho kloubů a svalů bude vyžadovat cílenou péči.

Pokud jste ale víceméně zdraví a nepotřebujete dosáhnout „značky ideál“, můžete se pohybovat někde na středu. Něco tělo zvládne i „za provozu“, na něco bude potřebovat speciální prostor a čas, a vy to budete potřebovat vysledovat.

Dobré je, že teď už tomu budete rozumět a můžete si s tím díky dnešnímu článku vědomě pohrát. ;-)

Markéta

Další články barefoot speciálu

 1. díl:  Jak palec u nohy nastavuje krční páteř

 2. díl:  Jak se na barefoot boty dobře A NUTNĚ připravit

 3. díl:  Jak uzdravit vbočený palec, klenby a problémy chodidel

4. díl:  Mýtus tréninku zdravé chůze

5. díl:  Barefoot u dětí – po selsku a racionálně

6. díl:  Proč ani ta nejlepší bota NIKDY nevyváží chůzi naboso

CVIČENÍ A E-BOOKY ZDARMA >>