Jak jsem k tomu všemu přišla

Jsem zkušená fyzioterapeutka a učím lidi, jak se díky propojení znalostí o pohybovém aparátu, tradiční čínské medicíně a osobním rozvoji jednoduše a s úsměvem navždy uzdravit ze svých bolestí. Jak na těle, tak i na duši.

Má práce mne doopravdy naplňuje a baví.

Klienti se mi hojí doslova před očima a já denně žasnu nad tím, jak účinné zdravotní cvičení je a jak málo stačí k tomu, aby se člověk uzdravil.

Cesta k tomu však nebyla jednoduchá a rozhodně nevedla jenom přes studium fyzioterapie… :-)

Už od mala jsem byla trochu netypické dítě. Velmi brzy se u mě začaly projevovat sklony k péči o velké i malé a touha uzdravovat.

Ve 4 letech jsem třeba odmítla odejít od devadesátileté babičky, které bylo velmi zle. Poručila jsem si lavor, studenou vodu a žíňku a nařídila jsem všem přítomným, aby odešli. Sama tomu nemůžu uvěřit a usmívám se nad tím. Připadá mi to nemožné, když si takové čtyřleté prtě představím. :-)

Nu, tvrdohlavý beran je tvrdohlavý beran, a tak mě s úsměvem a zvědavostí opustili a sledovali mě oknem.

Prý jsem vždycky přišla k babičce, omyla jí žíňkou, něco u toho povídala, pak jsem se vrátila k lavůrku, žíňku vypláchla a pokračovala takhle pořád dokola.

Moje maminka tvrdí, že jsem u ní takhle byla celou noc. Nevím, jestli jí to můžu věřit. Sama si to nepamatuju a znáte to, maminky někdy přehánějí. :-)

Každopádně babička prý druhý den vstala v pořádku, všechno trápení ji přešlo a odjezd do nemocnice se k překvapení a k radosti celé rodiny nekonal.

Dnes se nad tím usmívám, když to sem píšu, protože mi to přijde jako nějaká pohádková historka. Cítím ale, že to do mého příběhu patří a že je fajn se s vámi o to podělit, abyste si tu malou čtyřletou cácoru mohli představit.

Peter Chappell: Samoléčba homeopatií. První kniha, která mě zasvětila do psychosomatických souvislostí. Skvěle napsaná, velmi inspirativní.

Louis Hay: Miluj svůj život. Dnes již naprostá klasika, kterou není nutné představovat.

Dlouhou dobu potom bylo ticho po pěšině.

Dokud jsem neodjela na soustředění s basketbalem, kde jsem pomáhala jako asistentka. Pamatuju si to jako dneska, když jsem se trenérky Jiřky Plaché zeptala: „Co jim to dáváš, Jiřko?“ „To je homeopatikum, Arnika. Pomůže jim s hojením po tréninku“. „Aha, a jak to funguje?“ „Mělo by to fungovat na bázi energie. Ta Arnika tam vlastně ani není, je to hrozně moc naředěnej roztok, ale skvěle to zabírá.“

BUM! Bylo mi asi patnáct a tady se podle mě udál největší přelom, první veliká vlna probuzení.

Přijela jsem domů a našla v knihovně první knížku o homeopatii, která mi kdy přistála v ruce. Četla jsem jí s otevřenou pusou a cítila, že každé slovo zapadá přesně tam, kam má. Vnímala jsem v ní velikou hloubku a vše, co se v ní psalo, mi přišlo zcela jasné a logické.

Úplně jsem prahla po dalších informacích. Založila jsem si sešity na výpisky, studovala jsem na dalším soustředění během poledních pauz, později pod školní lavicí při každém předmětu, kdy jsem si to mohla dovolit. Knížky jsem s sebou vozila snad všude.

Přelouskala jsem takhle asi celou sekci alternativní medicíny sokolovské knihovny. :-) Homeopatie, chromoterapie, bylinná léčba, čakry, vliv meditace na EEG křivku, došlo i na knihy o intuici a východních naukách.

Myslím, že tady se nejvíce projevila má vášeň. Ten zápal a radost při studování…

Když pak po třech letech došlo na rozhodování o vysoké škole, měla jsem jasno. Chci léčit lidi. To je stoprocentní.

Má to však jedno veliké „ale“. My tady nemáme homeopatické univerzity. Ani oficiální čínskou medicínu. Nic, co je na poli České republiky legálně uznané jako vysokoškolský zdravotnický obor, není z pole alternativní nebo aspoň celostní medicíny.

Až… Až jsme měli takovou tu klasickou hodinu, kdy jsme ve čtvrťáku na gymplu sdíleli své výběry vysokých škol a spolužačka Bára začala mluvit o „fyzioterapii“.

Prý je to obor, ve kterém se terapeuti učí snad o všem. Musejí rozumět pohybovému aparátu, znát anatomii, biomechaniku a neurologii, studují ale i psychologii, hodně alternativních oborů a přistupují k člověku jako k celku.

Nevím, kde Bára tenhle text našla. Nevím, jak se to k ní dostalo. Obrovsky ale jí i těm, kdo jí tyhle informace předali, děkuji.

Ten den jsem se totiž rozhodla.

Našla jsem si to, co bylo o fyzioterapii dostupné, prozkoumala školy, které mě lákaly, a předměty, které se tam vyučují. Fakulta tělesné výchovy a sportu při Karlově univerzitě to vyhrála.

Podala jsem si jedinou přihlášku na jedinou vysokou školu, kam jsem doopravdy chtěla, začala studovat materiály k přijímačkám, které mi až pod nos přinesl můj kamarád Jirka, a dopadlo to skvěle. Byla jsem mezi prvními přijatými.

Čerstvá bakalářka Markéta a její hrdý tatínek. :-)

Od té doby už to jelo jako po másle.

Na naší báječné fakultě mě do začátku naučili všechno, co bylo potřeba. Kromě oborů nutných pro samotnou fyzioterapii jsme probírali také fyziologii, chirurgii, pediatrii, farmakologii a mnoho dalších předmětů klasické medicíny. To je pro mě dodnes velmi důležité, abych měla základ, na kterém můžu mnohému rozumět a bavit se s kolegy z klasické medicíny.

Do toho jsme ale už na škole probírali čínskou medicínu, psychorelaxační techniky, yogu, čchi-kung, aromaterapii, psychosomatiku, měli jsme dokonce celý semestr alternativních medicínských oborů! :-)

Jak já tu školu miluju. Za kolik jsem jí vděčná. Tolik skvělých profesorů. Jitka Malá, Míša Prokešová, František Véle, David Pánek, Pavel Kolář… Dali nám takový přehled, tolik souvislostí, takové vedení.

Během praxí na magisterském studiu už se ze mě opravdu stal profík, který uzdravoval pacienty během pár sezení!

Lidé, kteří se předtím léčili třeba i roky nevěřícně kroutili hlavou, jak je možné, že je holka, co teprve studuje páťák, vyseká z problému za čtyři terapie. :-)

Skvěle to fungovalo a začínalo mě to vážně bavit. Byla už jsem dokonce schopná zapojovat i základy psychosomatiky a čínské medicíny a rozpoznávat, odkud problémy mých klientů pramení.

No a po promoci přišla realita. Praxe fyzioterapeuta v České republice. Jeden velký pád na zadek.

14-16 lidí za den. Pět dnů v týdnu. Zavřená v malé ordinaci s jedinou půlhodinou volna za celý pracovní den.

Už žádný rozvoj. Žádný rozlet. Žádné další významnější studium, publikování, žádná další zajímavá spolupráce. Nic z toho, co mě tak bavilo na vysoké škole a co jsem tak ráda předávala dál.

Do toho jsem si připadala jako Sisyfos. Pacienti se mi uzdravovali, těšilo nás to, měli jsme veliké úspěchy, to ano.

Pojišťovny mi ale diktovali, kolikrát můžu klienta vidět. Lékařův předpis zase to, co s ním můžu dělat. Sestra na recepci, které dny ho uvidím. Zaměstnavatelce se navíc nelíbilo, když jsem lidi, u kterých to bylo potřeba, posílala na čínskou medicínu, protože z nich potom neměla peníze…

Pomalu jsem začínala padat na pusu. Únavou a frustrací z toho, jak je zdravotní systém v České republice nastavený.

Trvalo mi to několik let. Několik let dalšího studia a několik let těžkých životních zkušeností, kdy jsem se pokoušela postavit na vlastní nohy.

Až mi do cesty vstoupila Stáňa Stiborová a způsobila další převrat. :-)

Doplnila mi totiž poslední díl skládačky. Způsob, jak své poselství o zdravém životě bez bolestí dostat mezi lidi.

Vytvořila jsem s ní první webové stránky. Porodila Vyprošťovák, který shrnoval mé nejlepší fyzioterapeutické postupy. Během práce na plný úvazek jsem začala chodit do televize a dělala jsem vše k tomu, abych se časem mohla osamostatnit.

A tak tu dnes stojím a mluvím k vám. :-)

Konečně svobodná. Konečně na svých vlastních nohách, které mě bezpečně a stabilně nesou životem. S tím, že můžu naplno plnit své poslání, které bylo připravené už od dob, kdy jsem byla malá holka, a posílat vám přesně to, co cítím, že je v dané chvíli potřeba.

Ve Vyprošťováku vás učím, že z bolestí se jde uzdravit jednoduše a s úsměvem.  Že k tomu nepotřebujete terapeuta, drahé léky, ani přístroje. Že si můžete kdykoliv pomoci sami a stačí na to pár minut.

e-boocích zdarma vám ukazuju, že ne všechny problémy pramení čistě z pohybového aparátu a že je nutné to odlišit, abyste se uzdravili co nejdříve.

Díky svým hořkosladkým zkušenostem vás skrz Yogarestart vedu do míst, kde cvičení intenzivně hojí nejenom naše tělo, ale i duši. Nechávám vás na vlastní kůži prožít, že nemusíme papat pilulky, podléhat úzkostem, smutku nebo depresím. Že často stačí jen si zacvičit.

Snažím se vám postupně předat celý ten balíček znalostí, které vás provedou k životu o mnoho bohatšímu a o mnoho radostnějšímu. A že jsou ty cesty často překvapivé. :-)

Využívám k tomu vše, co jsem se naučila. Fyzioterapii, tradiční čínskou medicínu, yogu, znalosti z mnoha kurzů osobního rozvoje a z mnoha odvětví klasické i alternativní medicíny.

Překonávám při tom mnohé osobní překážky. Pocity jako „nejsem dost dobrá“, „co na to, proboha, řeknou“, i chvíle, kdy mi s prominutím hrabe z legislativních formalit evropské unie.

Procházím prověrkami, kdy jsem často sama nejdříve tvrdě protažena tím, co vám chci předat, abych v daném tématu byla pevná, jasná a ukotvená.

Spolupracuji s báječnými lidmi, kteří ladí s myšlenkou, že zdraví i životní spokojenost začínají u nás a že se o ně musíme sami zasloužit.

Má nejoblíbenější pracovní partička. :-) Já, Miriam Štolfová, Jára Bednářová, Ivanka Cikánková, Terka Kramerová, Stáňa Stiborová a Míša Měřínská.

A celou tu dobu děkuji Vesmíru za to, že tu pořád jsme.

My, kteří takhle tvoříme a vzájemně se v tom podporujeme, a vy, kteří tomu všemu dáváte smysl.

Ve finále jde vlastně totiž o vás. To vy tuhle práci přivádíte k životu.

Obrovsky mě těší vaše e-maily. Zprávy o uzdravení, které mi posíláte. Síla, citlivost a vytrvalost, se kterými se o sebe staráte.

Často před vámi smekám. Někdy se mi dokonce oči zalesknou dojetím. Na konec svého příběhu chci tedy poděkovat vám.

Jsem ráda, že jste a že jste ke mně zavítali. Kéž se vzájemně posuneme dál. :-)

Markéta