Víte, co mám na běhání nejraději?
To, když se mi plíce začnou naplno roztahovat a pumpovat do sebe kyslík. To, když cítím, jak nohy i ruce makají v dokonalé symbióze a ženou mě vpřed. A nejvíc miluju ten pocit, kdy se celé mé tělo rozdýchá, spojí se v jeden dokonalý celek a ukáže mi, nakolik je živé.
V takových chvílích zářím radostí.
Jen tak, bez důvodu, prostě proto, že cítím, že JSEM.
Jenže ne vždy se mi takového pocitu v minulosti dařilo dosáhnout.
A tak jsem to samozřejmě prozkoumala. Abych přišla na to, jak si tenhle krásnej pocit spustit, kdykoliv si umanu. Protože alespoň u mě je právě tohle důvod, proč chodím běhat.
Jasně, že jsem ten spouštěcí mechanismus našla.
A jasně, že se o něj s vámi podělím.
Tak jdeme na to. :-)
Fígl, kterej všechno tohle umí spustit, je velice vtipný.
Nejde totiž o nějakou duchovní techniku orientovanou na „šťastné tady a teď“. Naopak, jde tu o čiré fyzično. Speciálně o to, jestli vaše fyzické tělo maká tak, jak od přírody má.
Z protažené páteře, lopatek správně napojených na hrudník, břicha zapojeného do svalových řetězců a z napřímeného postavení pánve. Také z plné dechové vlny, která s tím vším souvisí a co spouští obrovské množství endorfinů, které ihned začnou kolovat v krvi.
TO je klíčem k oněm blaženým pocitům.
A vy tuhle triádu můžete spustit jedním jediným fíglem, který ji nahodí.
Cože?
To jako myslí vážně?
Myslím.
A hned vám vysvětlím proč.
„Držení těla“ začíná na chodidlech, postupuje přes nohy na pánev, k břichu, hrudníku, pletencům ramenním a přes krční páteř až k hlavě. Všechny spodní části přitom tvoří opěrnou bázi pro ty nad nimi a určují tak jejich postavení. A to, jak držíte hlavu, ve finále ukazuje na kvalitu postavení celého těla.
Když si pak přejete něco z toho změnit, můžete si vybrat, kudy na to půjdete.
a) Začnete poctivě srovnávat celé tělo od hlavy až k patě. (Těm, co to s jakýmkoliv sportem myslí doopravdy vážně, bych to vřele doporučila.)
nebo
Dobré, že?
Tak si povíme, jak to prubnout, což? Když to ve finále může být takhle jednoduchý. :-)
Až tedy půjdete příště běhat, vyzkoušejte tohle:
No a to je všechno. Dobré, ne?
Zaprvé, nelekejte se toho, že to takhle udržíte jenom chvíli.
Pro tělo je tohle zapojení opravdu makačka, pokud se mu teprve učí, a bude mu trvat několik tréninků, než ho bude zvládat delší dobu.
Já to takhle na začátku zvládala třeba jen na deset dvacet sekund. Vážně. Na těch pár sekund jsem tělo nažhavila, pořádně se rozběhla a cítila se jako orel fičící napříč rozlehlou plání. Někdy jsem až výskala z té radosti, co mi začala proudit v žilách. No a když už jsem to nemohla udržet, tak jsem zase zvolnila a tu bradu holt zase na chvíli vystrčila.
Takže se toho nebojte, trénujte a věřte, že se to časem „chytí“ i na delší dobu.
A zadruhé, pokud jste na tom už teď velmi dobře, nemusíte ten rozdíl vůbec vnímat.
Tak to prostě je. Pokud už jste zdravě vyběhaní borci a vaše tělo je v pořádku, všechno tohle už je pro vás automatické. :-)
Poslouží těm, co se teprve učí, i těm, kteří si jen potřebují ověřit, jak na tom vlastně jsou. :-)
Jestli si chcete být jisti, zda běžíte správně, zkuste tohle:
Tak vám přeju spoustu šťastně a zdravě naběhaných kilometrů a těším se na vaší zpětnou vazbu.
Tvořím přeci pro lidi, a tak mě baví dovídat se o tom, co jim to do života přináší. :-)
Kdybyste si chtěli tu zastrčenou bradu natrénovat a celé své tělo dopředu připravit, mrkněte ještě na Čápovou. Nastimuluje svalové řetězce od hlavy až po pánev a pomůže vám s tím, aby reakce těla naskočila ve svém plném potenciálu.
Markéta