Jak palec u nohy nastavuje krční páteř [Barefoot speciál 1]

Tak a je to tady. Konečně přišel čas věnovat se ve speciální sérii do hloubky tématu bot. Ptáte se na ně poslední dobou často.

• Jak mají ty zdravé vypadat?
• Jak poznáte, že jste si vybrali správnou botu?
• A co módní trend barefoot bot, má to logiku?

Budu vám odpovídat postupně, otázku za otázkou, a dnes se pustíme do toho nejdůležitějšího – jak má ta vskutku zdravá bota vypadat. Nejlepší přitom bude, že si to, co vám zde předložím, budete moct ihned vyzkoušet a otestovat na vlastní kůži.

Začneme spolu malým testíkem. Ukážu vám v něm, jak souvisí palec u nohy s krční páteří. Uvidíte, že vám to bude ihned jasné a velmi rychle se zařadíte mezi ty, kteří tělo vnímají jako jeden velký funkční a dokonale propojený celek.

Dost bylo víry v to, že existují nějací supernadaní terapeuté, kteří vidí souvislosti, co jiní ne, teď si to můžete vyzkoušet všichni a rovnou na vlastní kůži. ;-) (Pokud si video nemůžete přehrát, dole pod ním ho máte krátce shrnuté.)

Jak palec u nohy podmiňuje postavení krční páteře

• 1
  Zkuste si párkrát střídavě podsadit pánev a vyšpulit zadeček. Všimněte si, že když zadeček vyšpulíte, automaticky se vám lehce předsune brada a zvýší se vám napětí svalů v zátylku.
• 2
  Nyní si zkuste párkrát nechat propadnout klenbu na noze a opět si ji vystavit. Všimněte si, že když se vám klenba propadne, svrchu jde krásně vidět, že se vám automaticky vtočí kolena dovnitř.
• 3
  Teď si zkuste opakovaně vtočit kolena dovnitř (do X) a opět je vytočit přirozeně ven. Všimněte si, že když kolena vtočíte dovnitř, automaticky se vám trochu vyšpulí zadeček. Dokud kolena nesrovnáte, je velmi těžké pánev dostat do rovného postavení nebo ji podsadit, biomechanicky to vlastně není možné. Jakmile však kolena srovnáte, aby čéškami „koukala“ dopředu, pánev jde ihned bez problémů dorovnat.
• 4
  Jako poslední část dejte jednu svoji nohu dopředu a přeneste na ni váhu. Tuto část uvidíte nejlépe, pokud máte zdravé chodidlo a palec vám směřuje dopředu. Když na takovou nohu přenesete váhu, krásně se jí zpevní klenba a celá se zdravě zapojí. 
  
  Nyní chyťte palec přední nohy a dejte ho výrazně do strany, jako při diagnóze vbočeného palce, a znovu na ni přeneste váhu. Všimněte si, že s takto vbočeným palcem klenba nemůže fungovat a propadne se pokaždé, když nohu zatížíte.
• 5
  Ve finále si všechny tyto části spojíme dohromady do jednoho celku, od palce až k zátylku.

• Jakmile vbočím palec, automaticky se mi jemně nebo silně propadne klenba, nejvíce to bude vidět v zátěži.
• Jakmile se mi propadne klenba, automaticky se mi lehce nebo silně vtočí kolena.
• Jakmile se mi vtočí kolena, pánev se ze svého středního postavení dostane do lehkého nebo silnějšího vyšpulení zadečku.
• Jakmile se mi vyšpulí zadeček, rozhodí se mi dynamika celé páteře a vyústí to v lehké či silnější předsunutí brady a zvýšené napětí šíjových svalů.

Dobré, že?

Právě jste se mnou prošli první praktickou lekci biomechaniky, která se běžně učí na vysoké škole. Tento obor nám pomáhá chápat, že jsme sice živí tvorové, ale že jsme v tu samou chvíli složení z jasně daných součástek. Jsme bio a zároveň mechaničtí. ;-)

Tyto naše součástky na sebe přitom jako v každém stroji vzájemně navazují. Tím, jak jedna stojí na druhé, a tím, jak mají vystavěné kloubní plochy, kterými jsou spojeny, se navzájem podmiňují. A jakmile jednu z nich přesuneme do nepřirozené polohy, projevují se to doslova a do písmene všude.

Vy jste si to právě vyzkoušeli na palci u nohy a já vám to ještě maličko dokreslím, vezmu vás více „dovnitř“.

Takhle vypadají kosti našeho chodidla.

Case courtesy of Dr Jeremy Jones, Radiopaedia.org. From the case rID: 29044

Všimněte si, že kosti palce vlastně navazují na ty před nimi. Tvoří takový pilíř, který celou nohu podpírá a pomáhá jí podržet klenbu, stejně jako je to vidět v klenbách gotických katedrál.

A teď přijde to důležité. Takhle to vypadá, když ten palec vbočíte.

Case courtesy of Dr Fakhry Mahmoud Ebouda, Radiopaedia.org. From the case rID: 43863

To je rozdíl, že? Všechna ta geniální propočítanost, všechny ty vektory = směry sil jsou rozhozené.

A teď to nejdůležitější.

Takhle to vypadá v normální botě.

A takhle to vypadá v barefoot botě, která dává našemu palci dostatek prostoru, aby se mohl zdravě opřít.

Změna postavení palce je dobře patrná, že?

Ještě vám to sem dám hezky rovnou pod sebou, ať ten rozdíl vidíte opravdu názorně. A to jsou ty moje „běžné“ botky ještě dost široké, zkuste si to doma třeba s lodičkami. ;-)

Potřebujete ještě nějaký důkaz?

Tímto stanovuji své první posvátné pravidlo pro zdravou botu.

1) Zdravá bota má špičku dostatečně širokou na to, aby se v ní mohly dobře = rovně opřít vaše prsty.

Dodávám přitom, že je velmi důležité, abyste si každou botu vyzkoušeli. Co se týká bot a prostoru v nich, hodně záleží na tom, jestli máte nožku širokou nebo úzkou. Jestli náhodou nemáte levou nohu o maličko větší než pravou, což se stává celkem často. Nebo jestli nemáte ukazováček na noze o trochu delší než palec. Pro správnou funkci nohy si přejete, aby se opíraly volně, stabilně a svobodně VŠECHNY VAŠE PRSTY.

A to včetně malíku, který ani já ještě nemám zdravý, a na který se i v barefoot botách často zapomíná. Ta bota by vlastně ideálně měla mít tvar ploutvičky. Je mi jasné, že to není příliš sexy, ale vaše nožky vám za takovou botu vřele poděkují.

No a nyní můžeme přejít k pravidlu číslo dva.

2) Správná bota má měkkou a dosti poddajnou podrážku.

Vaše noha je vážně geniální počin. Je složena celkem ze 30 kostí a všechny se díky mnoha kloubům mohou vzájemně hýbat tak, aby noze dovolily dokonalé přizpůsobení se terénu.

Vy nemáte nohu jako koňské kopyto. Nestane se vám, že když šlápnete na šikmý terén, automaticky se zešikmí i vaše koleno. Nestane se vám, že když šlápnete na větev, tak vaše noha zůstane z většiny ve vzduchu a vy se nemáte od čeho odrazit. Ne, ta noha se vždy přizpůsobí. Vždycky použije všechny klouby na noze, všechny svalíky, které tam má, a nastaví se do takové polohy, která je pro vás a pro zbytek vašeho těla ta nejlepší k příštímu odrazu.

Nic z toho se ale nemůže stát, pokud nohu strčíte do pevné boty s neohybatelnou podrážkou.

Celá ta biomechanická mašinka přijde vniveč a všechny ty evoluční vychytávky vyjdou naprázdno. A pak se vám možná stane, že si ublížíte v koleni, stejně jako se to stává při lyžování.

Víte totiž, proč lyžování hodně odnášejí kolena? Protože všechny regulační pohyby, které má běžně zajistit noha, musí vyrovnávat koleno. Noha je zpevněná, nezmůže nic. A tak se každá nerovnost, každé zaškobrtnutí, každá ztráta vaší rovnováhy musí vybalancovat výše. V koleni, které, přestože je nejsložitějším kloubem v těle, na to rozhodně není se svými třemi kostmi stavěno.

Pro ještě lepší představu vám sem přidávám obrázek z Čihákovy anatomie, abyste mohli omrknout složitost pohybu nohy a to pouze ve dvou kloubech. Podívejte se, kolik dalších kloubů na noze je, a představte si, kolik finálních variací pohybu ve vaší noze existuje. Dodávám, že toto je pohled pouze ze shora, zespodu by to bylo také velmi zajímavé.

ČIHÁK, Radomír. Anatomie 1. 2. vydání. Praha: Grada Publishing a.s., 2003. ISBN 80-7169-970-5

Proto je nutná široká, měkká a poddajná podrážka. Jakákoliv jiná totiž omezí pohyby, kterých je vaše chodidlo schopné a které pro svou správnou funkci i ochranu vyšších struktur potřebuje. ;-)

Super, to nejdůležitější už jsme zvládli a teď jdeme na poslední dvě maličkosti. I když jedna z nich je vlastně dosti převratná.

3) Vaše bota by neměla mít žádnou, ale vůbec žádnou „funkci“.

Znáte takové ty běžecké boty se zvednutou špičkou? A teď si představte, že vaše noha je postavená k tomu, aby se odrážela od prstů. Její funkce je odvalit sama sebe postupně až na špičku a potom se na konci pohybu pevně a současně plynule odrazit z konečků prstů.

Pomáhá jí při tom hromada svalů. Tyhle svaly se tomu učily průběžně, během milionů let vývoje. Vědí, co mají kdy udělat. Kde prsty zpevnit kvůli odrazu, kde je naopak rozpohybovat. Vědí taky, které další svaly na těle mají sepnout hned po nich, aby se pohyb ze špičky nohy přenesl na zadek, břišní svaly a přes celou páteř až nahoru, včetně rukou. Všechno to spolu šlape a vzájemně si to pomáhá. Celý ten systém tělo stabilizuje a zároveň rozhýbává. Dokonalá harmonie. Chůze je pak skvělým celotělovým tréninkem.

No a vy tuhle úctyhodnou symfonii vezmete a narvete ji do boty, která má zvednutou špičku.

Typicky ještě úzkou, jako tyhle moje staré běžecké Nike.

A teď se sami sebe zeptejte – bude ta noha fungovat stále přirozeně?

Tam, kde se měla původně odrážet, je najednou sklon. Něco ji tam samo vede a ona, místo toho, aby se odrážela, pasivně jede umáčknutá na špičku a bůh ví, jestli ten pohyb ještě nemusí brzdit.

Každopádně, ať už brzdí nebo ne, přirozený a široký odraz od konečků prstů je ten tam. Stejně jako navazující zapojení břicha, hýždí a všech svalů výše.

Docela zajímavý „vhled“, co říkáte?

Víte, já se stále směju, když si vzpomenu, jak jsem během vysoké školy byla za hlavním projekt manažerem na centrále Adidasu. Tuším, že to bylo ve čtvrťáku, poté, co nás Clara Lewitová zasvětila do tohohle přirozeného přístupu k botám. Byla jsem tak nadšená, že jsem si vymyslela značku „Adidas daily“ a domluvila jsem si schůzku na vedení.

Po hodině se na mě sympatický projekt manažer usmál a řekl, že to je s prominutím v háji. Že tomu rozumí, všechno to dává perfektní logiku, ale že to prostě nemůžou prodávat. Protože nemůže mít na jedné straně obchodu botu nabitou funkcemi a technologií a prodávat ji kvůli tomu za tisíce, a na druhé straně obchodu botu absolutně bez funkcí, která by tohle všechno popřela…

Vtipné, že?

No, nám to naštěstí může být jedno.

Můžeme si uvědomit, že tu nejlepší mašinku jsme dostali od přírody a nemusíme za ni platit hromadu peněz.

Že naše noha ví, jak se má hýbat, že své přirozené pohyby potřebuje, protože startují hromadu následných procesů, a že je to tak absolutně v pořádku. A že proto nebudeme žádné její funkce „nahrazovat“, „vylepšovat“, ani „stimulovat“. Ona to ta noha zvládne a my vážně potřebujeme, aby se svého úkolu zhostila. Finále třetího bodu je pro nás tedy jasné a jednoduché.

Správná bota noze ve všech směrech pohyb „umožňuje“. Nic nepřidává, ani nic neubírá.

A nyní už se můžeme podívat na poslední zásadní vlastnost zdravých bot, věřím, že ta už je téměř všude vychytaná.

4) Pro vaši nohu je velmi důležité, aby ji nic nedráždilo.

Nepřejeme si žádné švy, které by uvnitř šoupaly kůži nohy. Šněrování, které by nohu jakkoliv tlačilo nebo dráždilo. Nebo kovové prvky, které by byly cítit i zevnitř.

Co se týče typu bot u tohoto bodu, tak žabky jsou například absolutně „mimo“. Nejen, že je noha při každém kroku musí chytat a udržet sama na sobě, místo toho, aby se přirozeně a volně odrazila, jak jsme si vysvětlovali v předešlých bodech. Uchycení mezi palcem a ukazovákem nohu často také dráždí, až bolí, a to zase mění její přirozený pohybový stereotyp.

Něco podobného se ale může stát i u barefootů. Já mám teď oblíbené nové Vivobarefoot Primus Trio a v obchodě mi říkali, že se lidem občas stávalo, že jim nehet palce zajížděl za šev ve špičce boty. Že to byl problém u tohoto modelu a nikoho to dopředu při jeho navrhování nenapadlo.

Takže se vracím k tomu, co jsem vám říkala už na začátku. Hlavně si ty boty pořádně vyzkoušejte. Je to ta nejlepší a asi i jediná cesta, jak si je správně koupit.

No, nakonec to není tak hrozné, co říkáte?

Zdravá bota by z mého pohledu měla splňovat hlavně tyto podmínky:

• Dostatečně široká špička boty
• Nízká, rovná a dostatečně ohebná podrážka
• Bota z kompletně ohebného materiálu, včetně jemné protažitelnosti šněrování
• Žádná funkce v botě
• Nedráždivý vnitřek bot

Podle mě to není nic tak strašného nebo výrobně náročného. A upřímně se těším, až to pochopí giganti jako Deichmann nebo Adidas.

Nám, co teď kupujeme barefoot botky, které většinou všechno tohle splňují, by se hodně ulevilo, kdyby byly cenově i logisticky dostupnější. :-)

Tak zdravým nožkám zdar!

Markéta

Další články barefoot speciálu

 1. díl:  Jak palec u nohy nastavuje krční páteř

 2. díl:  Jak se na barefoot boty dobře A NUTNĚ připravit

 3. díl:  Jak uzdravit vbočený palec, klenby a problémy chodidel

4. díl:  Mýtus tréninku zdravé chůze

5. díl:  Barefoot u dětí – po selsku a racionálně

6. díl:  Proč ani ta nejlepší bota NIKDY nevyváží chůzi naboso

CVIČENÍ A E-BOOKY ZDARMA >>