Cesta ze začarovaného kruhu

V minulém článku jsme si podrobně vysvětlili, jak díky vlastním stresovým reakcím můžeme onemocnět nebo si dlouhodobě bránit v uzdravení.

Tento díl na něj navazuje a ukáže vám několik cest, jak se vymanit ze začarovaného kruhu „proč se pořád nemůžu uzdravit, i když se tak snažím“.

Informace v tomto článku jsou obrovsky cenné. Na jednu stranu jsou „selské“ a jednoduché a na druhou stranu vlastně převratné.

Určitě vám můžou ušetřit obrovské množství času, peněz a energie. A nasměrovat vás k uzdravení, pokud vám dlouhou dobu uniká.

Když jsem tento článek připravovala, postupně se vynořovala jedna jasná věc. DALO BY SE O TOM MLUVIT CELÉ HODINY. Nebo i celé dny, podle toho, jak moc bychom šli do hloubky a jak konkrétní návody bych vám chtěla předat.

Proto jsem s tímto tématem strávila hooodně času. Všechno jsem pečlivě promýšlela. A nakonec jsem se rozhodla sdílet s vámi tři základní možnosti přístupu.

Nejde přitom o to, vybrat si jeden z nich. Dá se to tak udělat. V praxi se ale občas kombinují a do veliké míry se také prolínají. Teď jde hlavně o to, abychom se v nich začali základně orientovat a dobře porozuměli jejich významu.

Začneme od toho, co je z jedné strany nejtěžší a z druhé strany nejlehčí.

1. Vyberte si DOBROU a SPRÁVNĚ ZACÍLENOU terapii

Při návratu ke zdraví jde z hlediska stresu hlavně o to, abyste se NEPŘETÍŽILI. Potřebujete terapii. Potřebujete léčebný impuls. Nesmíte jich ale do svého života zařadit tolik, aby to ve vás vyvolávalo stres.

Tohle je věc, kterou vídávám v ordinaci. Člověk něco zkusí. Nepomůže to. Proto přidá další terapii. K ní další a další. A najednou se ocitá v kolečku, kdy v jednu a tu samou chvíli aplikuje několik přístupů najednou.

Ráno vstane a dá si studenou sprchu. Pak si zacvičí a zamedituje. Pravidelně užívá byliny, Schüsslerovy soli nebo jiné preparáty. Večer dělá dechové techniky. A celou tu dobu ještě dodržuje zvláštní stravovací režim. Tohle není vycucané z prstu. To je příklad z praxe.

Určitě je možné, že někdo takový denní režim unese. Co ale často vidím já?

Úzkostné a napjaté pacienty, které takový způsob fungování zatěžuje. Vědomě nebo nevědomě je to stresuje. Celý den mají nalajnovaný, chybí jim prostor k radosti, spontánnosti a prostému bytí. Omezuje je to ve společenském životě, někdy to přetěžuje i ostatní členy rodiny a zhoršuje osobní vztahy.

Tohle není HARMONICKÁ NERVOVÁ SOUSTAVA. To je strach, tlak, napětí, vysoká aktivita, nespokojenost. Jinými slovy, disharmonie nervové soustavy jak vyšitá. Tváří se to jako léčba. Člověku to ale vlastně ubližuje.

Co s tím? Je třeba najít a provádět terapii, KTERÁ FUNGUJE.

Vím, že tahle věta zní až legračně. Pojďme to ale prozkoumat blíž.

Když terapie nefunguje, v první linii zkoumám několik základních příčin:

a) Terapie není prováděna správně.

Tento problém může vzniknout jak na straně klienta, tak na straně terapeuta.

V ordinaci se mi mnohokrát stalo, že pacient dorazil s tím, že mu můj Vyprošťovák nefungoval tak, jak si představoval. Zkontrolovali jsme cvičení, opravili pár chyb a voilà, bolest zad, ramen nebo třeba kyčlí výrazně ustoupila. Někdy i po 10 minutách cvičení. Doladění bylo tedy potřeba na straně klienta, a jakmile jsme našli chybu, problém byl vyřešen.

Jako opačný příklad si můžeme vzít terapii čínskými bylinami. Letos mi byly dvakrát špatně předepsány a přišla jsem na to dosti nepříjemnými příznaky, které se vždy objevily během prvních dnů užívání. Terapii tedy bylo potřeba doladit na straně terapeuta, a jakmile jsme našli chybu, problém byl vyřešen.

Na tyto dvě věci je opravdu potřeba pamatovat. Proto jsem vám například článek o Bachovkách napsala tak podrobně. Občas nejde o terapii jako takovou, ale o to, kdo ji drží v rukou. ;-)

b) Terapie není správně vybraná.

Zde se dostáváme ke složitějšímu tématu, k tématu diferenciální diagnostiky. Tento obor se laicky řečeno zabývá tím, „odkud problémy doopravdy pramení“. V praxi je vždy potřeba najít pravou příčinu obtíží a podle ní zvolit správnou léčbu.

Je totiž veliký rozdíl, jestli někoho bolí hlava, protože má hodně stresu, nebo protože má špatné držení krční páteře. Jestli někoho bolí bedra, protože má nefunkční břišní svaly, nebo protože má slabé ledviny.

Na tyto odlišné příčiny je potřeba odlišná terapie. A rozpoznání těchto rozdílů je pro úspěšnou léčbu rozhodující.

Jestli se do této problematiky chcete zanořit hlouběji, doporučuji článek Cvičit, meditovat, nebo zdravě jíst? >>

c) Konkrétně pro vás není tato terapie vhodná.

V dnešní době je k dispozici spousta skvělých terapeutických přístupů. Některé z nich ale nejsou vhodné pro všechny. Jako příklad si vezmeme to, když někdo ze zdravotních důvodů začne popíjet větší množství čerstvých ovocných nebo zeleninových šťáv.

Ano, jsou lidé, kterým to pomůže a budou mít skvělé výsledky. Pokud si ale takový režim nasadí někdo, kdo má z hlediska čínské medicíny oslabenou slezinu, a ještě to navíc udělá v tak nevhodném čase, jako je podzim nebo zima, je veliké riziko, že mu to vyloženě ublíží.

I proto mám tak ráda čínskou medicínu a podobné celostní systémy. Chápou člověka a jeho symptomy v širokých souvislostech. Nevyhodnocují jenom, co předepisujeme, ale také komu a za jakých okolností. Hromadě takových problémů se pak můžeme vyhnout.

Shrnuto a podtrženo, občas je volba terapie brnkačka, občas je to ale náročnější.

V posledních dekádách je to stále těžší i proto, že se obtíže pacientů vrství a prolínají. Nežijeme ideálně. Nedostatek pohybu, vysoká míra psychické zátěže, horší stravování… To vše se sčítá, podepisuje na zdraví populace, a my tak často řešíme v ordinaci ne to, jak člověka uzdravit, ale ODKUD MÁME VŮBEC ZAČÍT.

Potřebujeme najít cestu, kudy můžeme do systému člověka vstoupit a začít ho jemně, postupně uzdravovat.

Klademe si přitom otázky jako:

• Co u klienta „hoří“ a co potřebuje uzdravit jako první, aby se mu co nejvíce ulevilo?
• Víme o technice, která by mu zabrala na několik potíží najednou?
• Kolik času může klient léčbě věnovat? Hodinu denně, nebo jen 10 minut?
• Kolik má k dispozici peněz? Něco vyjde na stokoruny, něco na tisíce.
• Jak je pokročilý v osobním růstu a v práci se sebou? Můžeme jít rovnou do hloubky, nebo ho to vlastně musíme učit a dát tomu oba spoustu energie?
• K čemu klient sám přirozeně tíhne a která forma terapie mu půjde dobře díky jeho vlastním talentům?

Tenhle proces je náročný spíše pro terapeuta. Když se ale najde ten správný a šikovný, tak je pro klienta následná cesta jednoduchá. Mrkněte na už zmiňovaný článek Cvičit, meditovat, nebo zdravě jíst?, jak rychlé a krásné změny se pak mohou dít.

A co je pro nás důležité z hlediska tématu nadměrného stresu? Výsledek.

Když totiž vyberete správnou terapii a opravdu dobře ji zacílíte, nemusíte jich v žádném případě mít deset.

Nebudete se přetěžovat. Nebudete se stresovat. Vaše tělo dostane léčebný podnět ve formě kvalitní terapie. A zároveň bude mít harmonickou nervovou soustavu, která ten podnět bude schopná vyhodnotit a zpracovat.

Upřímně řečeno, já mám právě tady poslední roky veliké množství pozornosti. Zkoumám různé léčebné přístupy. Jejich praktikování i výsledky. A rozhlížím se po světě s těmito otázkami:

• Které terapie jsou nejlepší při kterých problémech?
• Které terapie nejvíce šetří čas, energii, peníze a zároveň jsou velmi efektivní?
• Které terapie jsou aplikovatelné na širokou škálu jedinců, nehledě na jejich typologii?
• Které terapie mají nejširší a nejsilnější léčebný potenciál?

Tohle jsou otázky, které mě teď zajímají. Protože vím, jak je život náročný. Že zdraví chceme být snad všichni. A proto potřebujeme bravurní nástroje, které nám s tím pomohou.

Myslím, že máme VELMI DOBŘE NAKROČENO, jak uvidíte v následujících dvou bodech.

2. Hlavně se, prosím, uklidněte

Myslím, že jsme si krásně vysvětlili, proč je tak důležité být v klidu a v pohodě.

Dlouhodobý nadměrný stres rozhazuje nervovou soustavu. Ta pak nefunguje správně. Kvůli tomu neřídí správně procesy v těle a ty regenerační a samoopravné přímo zastavuje. Kvůli tomu člověk může onemocnět, a pokud to ani poté nespraví, je zde reálná možnost, že si bude přímo bránit v uzdravení.

Co s tím?

Pro začátek je důležité rozpoznat, jestli se vás tento problém vůbec týká.

Potřebujeme vlastně zjistit, jestli se vám přirozeně střídají dvě podoby existence. Ta, která je aktivní „navenek“ = yangová = sympatická složka. A ta, která je aktivní „vnitřně“ = yinová = parasympatická složka.

Pokud se tyto dvě formy existence střídají, člověk je občas aktivní a občas pasivní. Je činorodý a zároveň uvolněný. Pokud ale převládne sympatická forma bytí, člověk časem začne být napjatý a přetažený.

Upřímně, já na tohle nemám „papír“. Nejsem psycholožka ani neuroložka. Můžu vám ale napsat několik indicií, jak poznáte, jestli jste spíše ve stresu, nebo se umíte i hlouběji uvolnit. Dám vám několik všeobecných a několik velice konkrétních vodítek.

Pozor, může jich pro vás platit několik. Můžete mít jenom jedno. A také to můžete mít úplně jinak. Zkuste to vnímat jako takový celkový obrázek napjatého a uvolněného člověka a podle toho se zorientujte.

Časté ukazatele vnitřního napětí a přemíry sympatiku:

• Neklidný a nekvalitní spánek.
• Neustále aktivní mysl, v hlavě se vám točí jedna myšlenka za druhou.
• Ráno vstanete a máte dopředu nalajnovaný celý den. Vaším primárním uspokojením je VÝKON a pocit „všechny úkoly jsou splněny“.
• Většinou přes den jedete naplno, občas pak máte silnou kompenzační potřebu uvolnit se, a tak se třeba jednou za čas opijete.
• Posloucháte rychlejší hudbu, díváte se spíše na akční filmy, v autě volíte svižnější jízdu. Cokoliv klidného a pomalého vás nudí nebo vás to velmi rychle uspí.
• Nemáte trpělivost. S lidmi, s náročnějšími situacemi, s čímkoliv, co potřebuje hloubku, rozvahu a citlivost.
• Je pro vás náročné pečovat o mezilidské vztahy, nemáte na to dostatek času, energie, pozornosti ani chuti.
• Nemáte sílu nebo chuť tvořit.
• Když máte pauzu, jdete sportovat nebo tupě zíráte na filmy. Neexistuje „střední vlna aktivity“ jako třeba čtení kvalitní knihy nebo malování obrazu. Buď makáte, nebo jste vypnutí.
• Doma máte buď chaos, nebo absolutně uklizeno.

Ukazatele toho, že se umíte kromě aktivity také uvolnit, spočinout a regenerovat:

• Dobře usínáte, tvrdě spíte.
• Když se objeví stres, efektivně s ním nakládáte. Prozkoumáte ho, vyřešíte danou situaci a pak už je zase klid.
• Kromě „nalajnovaných“ dní máte i dny pohodové. Takové, kdy nic neřešíte a necháte život, ať vás sám vede a ať vám něco přinese. Nechcete a nepotřebujete mít všechno předem naplánované. Užíváte si i to, že nevíte, co bude za dvě hodiny. Bude to, co bude. A vám je v tom dobře.
• Vaším primárním uspokojením není jenom výkon, ale i PROŽITEK. To znamená, že vás netěší jenom: „super, všechno už je hotovo“, ale také „paráda, to byl ale krásný den“. Díky tomu je vám DOBŘE. Jste vnitřně naplnění, uspokojení, uvolnění. O to méně si pak musíte vnitřní prožitky kompenzovat alkoholem nebo drogami. Možná občas, s mírou. Nejste na tom ale závislí a nemáte potřebu to přehánět.
• Nevadí vám pomalost. Užíváte si a oceňujete i jemné, hluboké a umělečtější podoby hudby a filmů. I v autě občas jedete pomalu a těšíte se výhledem na krajinu.
• Máte trpělivost. S lidmi i se situacemi. Jste schopni hloubky, rozvahy a citlivosti.
• Těší vás, že jste vůči ostatním vnímaví, že jste jim oporou a pěstujete hluboké a trvalé mezilidské vztahy.
• Máte chuť a energii tvořit. Malujete, vyšíváte, háčkujete, vyrábíte ze dřeva, píšete, skládáte, zpíváte, hrajete, tančíte…
• Občas během dne jen tak sedíte a koukáte. Ať už chápete, jak je to geniální a důležité, nebo o tom nevíte, tak ovládáte umění „nicnedělání“ a také umění nenáročných činností. Flákání, pohoda, klídeček. To znáte, umíte, děláte, užíváte si to.
• Doma máte uklizeno „tak akorát“. To se pozná tak, že tam máte takový ten „zabydlený nepořádek“. Je tam čisto, věci na svém místě, zároveň jde ale vidět, že se tam žije a že se tam smí žít v uvolněnosti. ;-)

Poutavý seznam, že?

Doufám, že na vás začíná vylézat fakt, že to není jenom o stresu a uvolnění. Nebo o nemoci a uzdravení. Tohle je o kvalitě, hloubce a kráse života. ;-)

Tak a teď zásadní otázka. Co dělat při nadvládě sympatiku?

Variant je nespočetně.

Pokud se na to podíváme opravdu ze široka, tak se vaší terapií může stát cokoliv, co vás uklidní a udělá vám dobře. Zrovna nedávno jsem o tom psala příspěvek na Facebooku, který měl nebývale silnou odezvu.

Zatančete si, zazpívejte si, vyrábějte ze dřeva. Zalezte s prckem pod deku a přečtěte si pohádku. Upečte s rodinou něco dobrého, buďte u toho duchem přítomní, čuchejte k vonící troubě a společně to slupněte.

Cokoliv, co vás přehodí do pohody a do krve vám vyplaví hormony spokojenosti, se může stát součástí vaší terapie. Biologické a ozdravné dopady jsou neoddiskutovatelné.

Pokud byste chtěli přímou terapii, také si můžete vybrat z obrovského množství technik.

Můžete například pracovat s dechem a cílit na obnovu parasympatiku. V západní společnosti bývá problémem hlavně přemíra sympatiku, a proto to má velikou logiku. (Googlete parasympatické dechové techniky.)

Můžete také cílit na obě složky najednou a parasympatikus se sympatikem ladit do rovnováhy. (Googlete např. nádí šódhana – střídavý dech.)

Můžete meditovat a uvádět svůj mozek do stavu koherence. To je stav, kdy spolu ladí, a díky tomu i dobře komunikují všechny jeho části. (Viz moje články o Joeovi Dispenzovi.)

Můžete zapojit i své tělo. Náš problém je, že příliš myslíme a málo se hýbeme. Opakem je stav, kdy cvičíme a myšlení nahradíme tím, že své tělo VNÍMÁME.

Například můj kurz Yogarestart má úžasné relaxační účinky a zrovna tento týden jsme na týmovém Zoomu řešili, jak moc je důležité se sebou pracovat nejen z úrovně mysli, ale také z úrovně těla. Fyzioterapeutická yoga je v tomto ohledu vyloženě blahodárná.

Možností je opravdu mnoho a věřte mi, že bych vám ráda napsala více.

• O tom, že yinové = parasympatické kvality se „nedělají“, ale „nechávají přijít“.
• O tom, že pro ně musíte vytvořit správné podmínky, zejména vnitřní prázdnotu, do které vůbec přijít MŮŽOU.
• Taky bych se nejraději rozepsala o srdeční koherenci, která se mnou dělá divy a já se modlím, abych měla kapacitu otestovat ji s klienty a představit vám ji v její plné kráse.

V tuto chvíli je ale čas jenom na to nejpodstatnější: abyste pochopili, spíše snad přijali, jak moc je to důležité.

Že relaxace není „přídavek“. Není to něco „navíc“, co by mohlo, ale nemuselo doplňovat aktivní formy terapie. Relaxace JE ZÁKLAD. A na ní to většinou stojí.

Kdyby si to po tomto článku uvědomil každý desátý člověk, který si to přečte, a zařadil KLID do svého terapeutického plánu, možná ho na něm dokonce postavil a vzal si ho jako prioritu, udělalo by mi to obrovskou radost.

3. Postavte se svému drakovi

V předchozím bodu jsme zvýšili nároky na vás jako na klienty. Udržení vnitřního klidu už vyžaduje, abyste se vnímali a aktivně se sebou pracovali. Abyste se chytili, když stresujete, a změnili svou reakci nebo se po ní aspoň zpátky zregulovali. Už je to více o vás, ne jen o terapeutovi.

Teď se v tomto ohledu posuneme ještě o kus dál.

Toto je Harold Saxton Burr.

Žil v letech 1889–1973 a byl profesorem anatomie na Yaleově univerzitě. Část jeho příběhu vám teď předám tak, jak ho znám od Dr. Joea Dispenzy.

Jako jednu ze svých aktivit profesor Burr zkoumal lidské elektromagnetické pole. To je jemná část našeho „bytí“, kterou sice nevidíme, jde ale změřit, a díky tomu s ní můžeme experimentovat.

Část svých pokusů udělal prof. Burr se ženami, které měly rakovinu ženských orgánů. V první fázi výzkumu zjistil, že tyto ženy mají podobné elektromagnetické pole, že v něm mají shodné znaky.

Jako první se tedy nabídla myšlenka: Ano, hmota doopravdy produkuje elektromagnetické záření. A když se hmota změní, zde patologickým způsobem, změní se i její elektromagnetické vyzařování.

Potom ale došlo k nečekanému vývoji.

Do původního pokusu byly zařazeny jak ženy s rakovinou, tak ženy bez ní. To aby šly zkoumat rozdíly v elektromagnetickém poli zdravého a nemocného těla.

Díky tomu se překvapivě našly i takové ženy, které rakovinu neměly, a přesto měly stejné znaky elektromagnetického pole jako ty, které rakovinou trpěly. A u těchto žen se časem rakovina rozvinula.

Chápete, co to znamená?!

Není to tak, že hmota vytváří a vyzařuje elektromagnetické pole. Naopak. Je to tak, že elektromagnetické pole vytváří hmotu. To ono ji určuje. To z něj se tvoří.

Dr. Joe proto rád s humorem říkává: „Neptejte se mě, jestli máte, nebo nemáte elektromagnetické pole. Jestli máte tělo, tak elektromagnetické pole musíte mít, protože právě ono vaše tělo vytváří.“

Převratné, že?

Pojďme si ale vycucnout praktický dopad, který z toho vyvstává.

Vaše tělo je hmota. Tu hmotu vytváří a určuje elektromagnetické pole. A co je to elektromagnetické pole?

TO JSOU VAŠE MYŠLENKY A POCITY

A u mě v ordinaci se občas objeví člověk, který v sobě má tak silně a niterně zapsáno „jsem nemocný, nejsem v pořádku, musím se uzdravit“, že mu řeknu, ať se teď na chvíli vyprdne na všechny techniky, na které může, a to pole si PŘEPÍŠE.

Představte si toho člověka.

Sedí na židli. Vypráví mi o 15 terapiích, kterými za poslední tři roky prošel. Kolik odborníků navštívil. Kolik zdravotních diet vyzkoušel. Kolik ho to stálo peněz (někdy i statisíce), času a energie. Vyzkoušel klasiku, alternativu i čarodějnice. A pořád je na tom stejně jako předtím.

No bodejť by ne. Protože celou tu dobu jede v modu „jsem nemocný“.

Celou tu dobu se bojí, prožívá negativní emoce, pulzuje myšlenkou „snažím se vyléčit“, a tím to v sobě paradoxně jenom dál ukotvuje. Pořád dokola, den za dnem, měsíc za měsícem, rok za rokem.

Dokážete si představit tu sílu, kterou už ten program „nejsem v pořádku“ v jeho mysli a v jeho emocích musí mít?

Bože, to je paradox. Když mi tohle plně došlo, čelist mi spadla až na zem.

Nejen že se skrz elektromagnetické pole dají vysvětlit zázračné účinky meditací, kdy se obrovská změna stane v tak kraťoučké chvíli, že se to prostě nemohlo stát klasickými biologickými pochody. A že je takových případů zdokumentovaných hodně.

Dá se tím pochopit i to, proč se taková spousta uzdravení prostě a jednoduše nestane.

Člověk se totiž musí hlavně změnit.

Z člověka, který prožívá a pořád dokola opakuje „mám problém“, se proměnit v člověka, který prožívá, vyzařuje a tím i vytváří skutečnost „jsem v pořádku“.

Někdy to jde v klídku a na pohodu. Změníme svůj program na úrovni mysli a pocitů a věci se začnou hýbat.

Někdy je ale potřeba najít svého draka. Občas až na úrovni podvědomí, občas vážně strašlivého. Pravdivě se mu podívat do očí. Vyplavit všechny emoce, které to přinese. Přijmout poselství, které drak přináší. A potom se podle toho začít nově chovat.

To je cesta bojovníka. Ta, která na jedince klade největší nároky a zároveň mu přináší ty největší dary.

V následujících článcích budeme tuto myšlenku dále rozvíjet. Teď vám ještě předám pár finálních tipů, které by v tomto článku neměly chybět.

Naučte se meditovat. Meditace není jenom o nastolení klidu. Učíme se s ní zejména měnit své elektromagnetické pole. To je jeden z našich hlavních a díky bohu vědecky vysvětlených cílů. (Vědecké ověření účinků meditací najdete např. v tomto článku >>)

Pokud vám byla sdělena vážná diagnóza, uklidňujte se o sto šest. Člověk je rozhozený, a proto onemocní. Potom dostane závažnou diagnózu s děsivou prognózou a to ho v rámci popsaných procesů ještě víc „oddělá“. Je důležité, abyste s tím vědomě pracovali. Dýchejte. Cvičte. Nebo meditujte. Udělejte cokoliv, co ve vás obnoví pocit bezpečí. A na to nasaďte přímou terapii.

Jestli to tak cítíte, najděte si člověka, který vás provede náročnějšími psychickými procesy. Má smysl mít podporu, zejména když dojde na setkání s velmi silným vnitřním drakem. I já mám své průvodce a opravdu mi pomáhají.

Začněte zlehounka vnímat, jak mluvíte. Jaké programy v sobě nosíte? Co chcete upevňovat, a co chcete změnit? Občas stačí i jemná nuance. Když si třeba berete byliny, můžete v sobě namísto „aby mi to udělalo dobře“ pronést „protože mi to dělá dobře“. I takhle malé změny můžou přinést výsledky.

Použijte Bachovky. Strach, úzkost, panika. Frustrace, že se nemůžete dlouho uzdravit. Vztek, stres, netrpělivost. Ať už máte jakékoliv negativní emoce, které souvisí s tímto a předchozím dílem speciálu, můžete si s nimi nechat pomoct. Více v tomto článku >>

A hlavně, zařiďte si spokojený život. Pamatujte, že cokoliv, co vás dělá šťastnými, je přímou cestou ke zdraví.

Tak, přátelé, a to je pro dnešek vše.

Původně jsem měla asi 15 stránek poznámek. Snažila jsem se vytáhnout to nejdůležitější a vytvořit pro vás jednoduchý a ucelený koncept, který půjde dobře uchopit.

Snad se mi to povedlo a první dva články speciálu vám pomohly. V následujících dílech probereme některá témata víc do hloubky. ;-)

Těším se zase na příště.

Markéta