Dokud se nezměníš, tak se neuzdravíš

Vítám vás v pokračování Speciálu o psychických blocích v uzdravení.

Dnes se podíváme na to, že i v celostní přírodní medicíně a i s těmi nejlepšími úmysly můžeme příznaky nemocí svým způsobem překrývat, místo abychom řešili jejich opravdovou příčinu.

I když užíváme čistě přírodní léky, i když chodíme třeba na akupunkturu, i když hojíme stres např. dechovými technikami.

Půjdeme do hloubky. K samotnému kořenu mnohých obtíží. Možná dokonce přijdeme na to, jak uzdravit 80 % zdravotních problémů dnešních lidí.

Řeč bude hlavně o rozdílu mezi pravou léčbou a kompenzací. Stejně jako minule začneme příběhem ze života a poté přejdeme k jeho praktickým dopadům a návodům „jak z toho ven“. ;-)

Byla jednou jedna žena, říkejme jí třeba Jitka. A tahle Jitka byla velmi, velmi unavená.

Věděla, že to má své důvody. Že je to důsledek minulých událostí, je to vlastně „v pořádku“ a očekávatelné.

Věděla také, že to takhle nemůže zůstat. Že potřebuje fungovat a podávat stabilní, kvalitní výkon, protože má náročnou práci, která živí nejen ji, ale i spoustu dalších lidí.

Uvědomovala si i to, že si chce svůj život užívat, a ne jen přežívat. Trávit čas s rodinou, s přáteli, bavit se, hrát si, smát se. Dožít se ve štěstí a spokojenosti vysokého věku.

A tak se jednoho dne rozhodla, že je čas něco s tím udělat.

Když už vybudovala firmu a vyřešila největší problémy, které se týkaly rodiny, může se konečně postarat i o sebe.

Začala užívat byliny. Pod vedením dobré terapeutky, aby to mělo hlavu i patu a neztrácela zbytečně čas nebo peníze nesprávně nastavenou terapií.

Omezila si pracovní dobu. V týdnu jenom do tří odpoledne. Večery klidné a víkendy úplně bez práce.

Zlepšila to, jak se stravuje. Zařadila zdravější potraviny, snídala teplé polévky ze silných vývarů. Víno si dopřávala jen o víkendu a večerní chipsy, kterými si dříve zlepšovala náladu, vyřadila úplně.

Větší prostor dostaly také cvičení, procházky a meditace, které jí pomáhaly vynahradit nedostatek pohybu a to, kolik stresu prožívala v práci.

Změnila velikou spoustu věcí. A táhla to takhle asi tři roky.

Když v průběhu těch tří let bilancovala, jestli její přístup funguje, byla obrovsky ráda za to, jak už je v péči o zdraví zkušená, zejména ve vyhodnocování účinků terapií.

Na první pohled se totiž zdálo, že se nic moc nezměnilo. I přes tu hromadu úprav životního stylu, i přes byliny a další potravinové doplňky za desetitisíce se pořád cítila unavená. Pořád měla dny, kdy se ráno budila s úzkostí, jestli a jak následující den zvládne.

Hlubší, zkušenější pohled ale naštěstí odhalil, že dělá pokroky.

Mnohem lépe usínala. Přes den už nebyla tak hyperaktivní, upovídaná, vystresovaná a zrychlená. To znamená, že se jí hezky doplňovaly yinové = uklidňující = vyživující složky v těle. Aniž by jí to z počátku docházelo, podávala také mnohem vyšší a kvalitnější pracovní výkon.

S kamarádkou, za kterou jezdila každé tři měsíce na pár dní na návštěvu, si těchto změn všimly asi po půl roce léčby. A postupně je začalo bavit to sledovat. Každé tři měsíce byla Jitka zase trochu jiná. Vždycky byla o něco měkčí, spokojenější a bylo to opravdu poznat. To jí pomáhalo v léčebném režimu vytrvat.

Jenže ta únava ji pořád ničila.

Pořád ji nešlo překonat a trápila ji nejenom fyzicky, ale i psychicky.

Bála se, jestli bude mít sílu na další dítě, které si tak přeje, nebo jestli to takhle vůbec zvládne doklepat do důchodu. Taky jestli se někdy zbaví úzkostných a depresivních stavů, které ta hluboká únava způsobuje. Už je to mnohem lepší, to jo. Skončí to ale někdy?

Díkybohu se pomalu chystal zlom.

Naše hrdinka dorazila na terapii. Občas ráda spolupracovala s někým, kdo jí pomáhal posunout se v osobním rozvoji. Tohle ráno řekla své terapeutce: „Lenko, já jsem tak unavená, že vůbec nevím, s čím bychom zvládly pracovat.“

A Lenka na to odpověděla: „Paráda. Tak budeme pracovat S TOU ÚNAVOU.“

V minulém díle speciálu jsem vám vyprávěla, jaké to je, potkat se se svým drakem. A právě tenhle děj se tady nádherně rozvinul.

Jitka se poprvé na svou únavu podívala, namísto aby s ní bojovala.

Seznámila se s ní. Mohla si ji v klidu, beze strachu prohlédnout. Poprvé v životě si s ní mohla popovídat, ptát se jí. A díky zkušené terapeutce padaly velmi zajímavé otázky.

Namísto „Jak se tě můžu zbavit?“ zaznělo:

Proč se v mém životě objevuješ…?
Jaké poselství mi přinášíš…?
Je něco, před čím mě chráníš a varuješ…?
Co můžu udělat, abys mě tolik neparalyzovala…?

Byl to velmi dojemný a láskyplný rozhovor. A hádejte co?
Ta únava se ukázala jako Jitčina nejlepší kamarádka.

Jsem tu proto, abych ti pomáhala.
Beze mě bys byla schopná úplně se zničit.
Přijdu pokaždé, když se o sebe přestaneš starat.
Pokaždé se objevím a donutím tě k tomu, co beze mě nejsi schopná udělat.
Vedu tě k uvolnění. K odpočinku. K hojení a dobití baterek…

Chráním tě. Pečuju o tebe. A neodejdu, dokud mě budeš potřebovat.

Díky rozhovoru s únavou vyplulo mnoho důležitých sdělení a závěrečná slova terapeutky zněla takto:

Tvoje únava se objeví pokaždé, když ztratíš důvěru v Život.
Přijde vždycky, když ztratíš svou jemnost, ženskost a víru, že všechno bude v pořádku. Pokaždé, když podlehneš přesvědčení, že musíš makat, dřít a urvat něco vůlí.

Únava je tvoje kontrolka. Nejlepší kamarádka, která tě vrací k tomu, co je pro tebe tak důležité a co už v sobě dávno máš. Měkkost, ženskost, uvolnění a důvěru.

Jakmile se budeš cítit unavená, tohle je to, co si potřebuješ dopřát. Únava pak sama zmizí, protože jejím jediným úkolem je, aby ti tohle připomněla.

Nedovedete si představit, jak hluboce byla Jitka dotčena a co všechno se v ní následující měsíce měnilo.

Ta terapie dosedala dlouhé týdny. Informace postupně vyplouvaly do vědomí. A jí začaly docházet věci, které předtím roky neviděla.

Kdybyste to od ní chtěli vysvětlit, bylo by to pro ni v tu chvíli těžké. Ty nuance byly tak důležité, a přitom tak jemné, z počátku jenom na úrovni emocí. Kamarádkám tenkrát vyprávěla:

Propánaboha, dyť já jsem s tou únavou fakt celý roky bojovala.
Snažila jsem se ji vyřešit, uzdravit, dostat ji ze svýho života pryč.
Furt jsem se s ní prala a vůbec mi nedošlo, že musím jít hlouběji.

Že se potřebuju změnit. Přenaučit se spoustu svýho chování. Přeladit se do novýho způsobu fungování. Že potřebuju vyřešit kořeny toho, proč se pořád objevuje.

Proboha! Vždyť já se vlastně celou dobu kompenzuju, namísto abych se léčila!

Jojo. Naše hrdinka byla zasvěcena.

Prošla prožitkem a poznáním, které ji navždy změnily. Pochopila rozdíl mezi léčbou a kompenzací. A konečně plně porozuměla tomu, proč se člověk, který se chce uzdravit, musí v první řadě ZMĚNIT.

Všechno tohle probereme v následujícím dílu. Systematicky a krok za krokem. Díky úvodnímu příběhu máme skvěle připravenou půdu. ;-)

Tudy račte dál >>

Speciál o psychických blocích v uzdravení

1. Proč se nemůžu uzdravit, i když se tak snažím?

2. Cesta ze začarovaného kruhu

3. Dokud se nezměníš, tak se neuzdravíš

4. Rozdíl mezi léčbou a kompenzací

5. Proč byste občas svým blízkým NEMĚLI POMÁHAT

Další díly speciálu budeme přidávat v následujících týdnech.
Pokud o ně nechcete přijít, přihlaste se k mým novinkám.

PŘIHLÁŠENÍ K NOVINKÁM >>