Rozdíl mezi léčbou a kompenzací

V minulém článku jsme si vyprávěli příběh o tom, že i když se člověk zodpovědně léčí a dodržuje všechna pravidla celostní přírodní medicíny, přeci jenom může přehlížet kořen svých obtíží.

Teď si to trochu více „rozklíčujeme“, a hlavně si vysvětlíme, co z toho vyvodit pro praxi a vaše uzdravení.

Jako první se podíváme na rozdíl mezi léčbou a kompenzací

Budeme se přitom pohybovat na poli přirozené, přírodní, celostní medicíny. A ukážeme si, že i u ní můžeme plout spíše po povrchu, nebo jít hodně do hloubky.

Použijeme k tomu příběh naší hrdinky z minulého článku.

Jitčin hlavní problém spočíval v tom, že byla výrazně unavená. Měla hodně práce, kvůli sedavému zaměstnání nedostatek pohybu a také docela dost stresu. Na tyto obtíže si nasadila velmi dobrou léčbu. Kvalitní bylinnou terapii, procházky v přírodě, cvičení, meditace a zdravější stravu.

Tady je logika, kterou tenkrát použila:

• Chronickou únavu řeším bylinami. Žádné orgánové příznaky s nimi nepotlačuju, tělu nijak neubližuju. Naopak mu dodávám to, co potřebuje a co jsem mu předchozím mnohaletým náročným obdobím vybrala z rezerv.
• Protože v práci hodně sedím, chodím pravidelně na vycházky do přírody.
• Abych předcházela bolestem zad, tak kvalitně cvičím.
• Protože jsem často vystresovaná, dělá mi dobře pravidelně meditovat. I ty vycházky mi s tím vlastně pomáhají.
• Kvůli stresu, únavě a sedavému zaměstnání mám i lehkou nadváhu. Začnu tedy pro jistotu i zdravěji jíst, ať tělu odlehčím a zároveň mu doplním výživné látky.

Dobré, že?

Takový přístup ke zdraví se dnes považuje za velmi zodpovědný a i Jitka na sebe byla náležitě hrdá.

Do chvíle, než prošla onou zlomovou terapií a všechno najednou viděla novýma očima.

Během prvních dnů, kdy si terapie dosedala, jí totiž došlo něco, co ji s prominutím posadilo na zadek. Něco, co je s trochou odstupu absolutně jasné. Vůbec nad tím nemusíme přemýšlet a možná by to docvaklo i dítěti na prvním stupni základní školy.

Když pořád liješ vodu do kýble s dírou, nikdy ho nenaplníš.

Pokud se dlouhodobě léčíte, někam si to zapište. Vyznačte si to tlustě a červeně a opakovaně se na to choďte dívat.

Teď vám odcituju rozhořčená slova naší hrdinky. Vyprávěla je svým kamarádkám, když jí začalo docházet, jak moc důležité tohle moudro je. Omlouvám se za slovník, aspoň trochu jsem to zjemnila. :-)

No to bych se z toho poprděla! Tak já tu roky jím byliny jako blbec a vůbec mi nedošlo, že je můžu jíst donekonečna, když pořád tak makám!

Tolik peněz a času, co jsem tomu dala!

Dyť já jsem jako pes, co honí svůj vlastní ocas!

Jsem unavená, sežeru ty byliny. Naskočim, doplnim si baterky a jdu makat.

To mě zase unaví, tak zase sežeru ty byliny a pak zase makám, protože já přece makám pokaždý, když můžu, a tim to zase spustim nanovo.

Dyť já to takhle točim pořád! Dokola a dokola a dokola, už celý roky. No to mi z toho jebne.

A ta práce u kompu? To je to samý!

Sedim tam a bolí mě záda. Tak cvičim a záda mě nebolí. Jenže já furt jenom kompenzuju to nekonečný sezení! Nikdy takhle nezhubnu. Nikdy se ve cvičení neposunu dál, protože pořád jenom sedim u toho blbýho počítače, pak se z toho musim léčit a k tréninku nových věcí se nikdy nedostanu.

A to samý s jídlem! Dřív jsem jedla, co jsem chtěla. Hubeňoučká, krásná, sportovní holka, mám to po rodičích dokonce v genech. Teď jim mnohem líp než dřív, a stejně nehubnu. Proč? No protože furt sedim na prdeli, makám a nervuju se.

Ježišmarja!

To bych se z toho taky mohla klidně zbláznit. Dělám toho pořád víc a víc, a stejně se z problémů nikdy nevyhrabu, protože jen dokola opravuju to, jak blbě žiju. A dokonce už i ty věci, co musim dělat, abych ten pitomej nezdravej život kompenzovala, mě unavujou!

Pardon, ale já se tady na druhé straně řehtám jako blázen. :-)

Takhle groteskně její zpověď opravdu vypadala poté, co jí plně došlo, jak hluboké a široké poselství jí kamarádka Únava vlastně předala.

Nejde přitom o to, že by ty byliny, cvičení, procházky nebo meditace nefungovaly. Nebo o to, že by počítač byl pitomej. :-)

Jde o ten převrat a facku, kterou člověk obdrží, když niterně pochopí, jak nelogicky se sebou spoustu let zacházel.

No nic. To se stává. Všechno je v pořádku a my děláme věci nejlépe, jak jsme schopní. Ani hůř a ani líp.

A tak se naše hrdinka zbytečně nefackovala. Nehanila sebe ani své terapeuty. Věděla, že všechno má svůj vývoj a svůj správný čas.

A že s největší pravděpodobností všechno, co do této chvíle podnikla, holt směřovalo k tomuhle bodu. K bodu prozření a proměny. K bodu, ze kterého už není cesty zpět.

K momentu, kdy bytostně pochopila, že všechny věci, které pro své zdraví celou dobu dělala, pouze vyrovnávaly negativní dopad jejích ostatních činností. A paradoxně jí umožňovaly dlouhodobě setrvat v nezdravém životním stylu. To je význam kompenzace.

Teď se odhodlala přistoupit k opravdové léčbě.

Návod dostala a konečně mu začínala rozumět s potřebným nadhledem.

Došlo jí, že si během svého života vybudovala jednu základní strategii přežití. Jakmile se něco dělo, tak Jitka zabrala. Zaťala zuby, sebrala svou sílu, odvahu, „pochlapila se“ a pustila se do řešení. Velmi aktivně, zodpovědně.

Tahle strategie jí pomohla vyřešit spoustu náročných situací. Dostala ji tam, kde je, do velmi hezkého a spokojeného života. Jenže za ta léta boje a dřiny ji to nesmírně unavilo. Už to pro ni nebylo udržitelné.

Proto se pořád potřebovala něčím „dopovat“. Proto se z té únavy nemohla dostat. A tohle v sobě potřebovala přepsat.

Nasát si klid a bezpečí. Uvolněnost a měkkost. Důvěru, že bude o všechno postaráno. Že na to není sama a má okolo sebe spoustu lidí, kteří jí pomáhají a jdou životem s ní.

Potřebovala se vlastně přeučit, aby zátěžové situace neřešila na podkladě stresové reakce (tj. dřinou a výkonem), ale na podkladě klidu a bezpečí. A to od ní vyžadovalo mnoho změn na mnoha úrovních.

Změnit, jak určité situace vnímá a vyhodnocuje. To, jak v nich reaguje. A dokonce i to, jaké lidi a zkušenosti si do svého života přitahuje.

Vybrala si na to jednu základní techniku, do které upřela většinu své energie. Všechno ostatní se od té chvíle proměnilo v „doplněk“ a „podporu“ léčby.

Ráda bych vám napsala, že už je úplně zdravá a plná energie. Tohle je ale poměrně čerstvý příběh a ona je stále na cestě. Jde jí to. Snaží se. Tak kéž jí to vyjde.

Přeci jenom mění vzorce, které v sobě upevňovala celá desetiletí. Mění nejen sebe, ale i vše, s čím je spojená. Svou rodinu, svou práci… Musíme jí dopřát dostatek času.

A my se zatím podíváme na důsledky, které podobné příběhy přinášejí.

Příklady opravdové léčby

Tuhle oblast nádherně zkoumá obor psychosomatiky. Dřív to byly „ezokecy nevzdělanců“. Dnes už máme spoustu teorií zdokumentovaných a vědecky ověřených. Pohybujeme se přitom na různých úrovních.

Některé studie zkoumají chemickou stránku našeho těla. Cítíš nějakou emoci. To ti uvolní do krve konkrétní chemické látky. A ty pak něco způsobí v cílové tkáni.

Když to bude příjemná emoce, bude to působit konstruktivně. Když to bude dlouhodobá negativní emoce, bude to na tkáně působit destruktivně.

Některé studie zkoumají fyzikální stránku našeho těla. Když se třeba bavíme o zkoumání elektromagnetického pole, které souvisí s našimi myšlenkami a pocity, to z mého pohledu spadá sem. A platí to samé.

Příjemné emoce a myšlenky vytváří koherentní elektromagnetické pole, ze kterého se „rodí“ zdravá hmota. Dlouhodobé negativní emoce našemu elektromagnetickému poli neprospívají, a to se pak negativně projeví i na hmotě, která z něj vzniká.

Dají se zkoumat také naše fyziologické procesy. Z hlediska účinku emocí studujeme například EEG mozku, funkční magnetickou rezonanci mozku nebo třeba koherenci srdečního rytmu.

Přístupů je mnoho. Každopádně už máme hromadu zkušeností, po kterých můžeme téměř s jistotou říci, že naše vnitřní nastavení výrazně ovlivňuje naše zdraví.

To, v čem pak spočívá opravdová léčba, můžeme vysvětlit například na těchto zjednodušených základních modelech:

Příklad 1

Máš dlouhodobý stres. To časem poškodí tvoje játra. Můžeš na to brát bylinnou směs a ta játra si průběžně hojit. Pokud ale dál zůstaneš v práci, která tě bytostně štve, se šéfem, který ti dupe po zádech, budeš ty byliny asi brát hooodně dlouho. Možná napořád.

Pravou léčbou by mohla být změna zaměstnání. To je poměrně rychlé a přímočaré řešení, že?

Příklad 2

Máš veliké problémy s dolní částí zad. Cvičení ti pomůže, ale jen částečně. Fyzioterapeut tě pošle na čínskou medicínu a tam se zjistí, že máš vyčerpané ledviny. Proto tě ta záda bolí, je to z veliké části „od ledvin“.

Nasadí se byliny, zlepšíš se. Jakmile je ale vysadíš, problém se znovu vrátí.

Terapeut je zkušený a začne se ptát. Zjistí, že jsi dříč. Snažíš se, vyděláváš, máš práci i o víkendech. Pořád tě něco nutí makat a vždycky se dostaneš do situace, že je potřeba zabrat víc a víc.

Jenže tím si ty ledviny pořád šťavíš. Ony jsou zásobárnou energie, ty jsi je nadměrně vyčerpal a jedeš v tom pořád dokola.

Tady už je to těžší. Léčba by spočívala v tom, zjistit, proč pořád tak dřeš. Co ti kdo nasadil do hlavy? Čeho se bojíš? Jakým přesvědčením jsi uvěřil? Proč si myslíš, že musíš vydělávat tolik peněz?

Je potřeba potkat se se svým drakem. A pak se změnit. V člověka, který už tohle dělat nemusí a pracuje v souladu se svým tělem a svými možnostmi.

Já vím. Tohle jsou jasné, přímočaré a dobře pochopitelné problémy. Když se podíváme na vývoj a příčiny vzniku rakoviny, ekzémů, onemocnění štítné žlázy nebo třeba cukrovky, začne to být pro západní mysl složitější.

I když ale zatím nechápeme všechno, tohle téma si zaslouží pozornost.

My jsme byli hromadně zvyklí dívat se na nemoc jako na prokletí, boží trest nebo nefér náhodu. Poslední roky se to naštěstí mění. Na nemoc se začínáme dívat jako na poselství, které nám říká, že něco děláme setsakramentsky špatně.

A čím více je uzdravených, tím více se opakují tato slova:

Díkybohu, že ta nemoc přišla. Pomohla mi stát se mnohem šťastnějším a spokojenějším člověkem, než jsem byl předtím. Donutila mě, abych se změnil.

Někdo se potřebuje méně stresovat. Někdo si potřebuje lépe nastavit hranice. Někdo potřebuje dát sám sebe na první místo a někdo uvolnit to místo jiným. Někdo potřebuje přijmout sexualitu, protože mu kdosi vštípil, že jsou jeho genitálie „nečisté“. Někdo potřebuje uzdravit vzpomínky na minulost a někdo jiný uvěřit v budoucnost.

Tělesných příznaků a s nimi souvisejících myšlenek, pocitů a vzorců chování je nepočítaně.

Jedno se ale začíná ukazovat jako jisté. Dokud se nezměníš, tak se neuzdravíš.

A teď jedna perlička.

Kompenzace a léčba se dají chytře kombinovat

Kompenzace není špatná. Je velmi konstruktivní a můžeme si s ní krásně pohrát. Ukážu vám tři příklady, jak nad tím jde uvažovat a jak s tím jde pracovat.

Čistá léčba

Představme si muže, který má několik na první pohled nesouvisejících příznaků. Špatně spí, trápí ho zažívací obtíže a také se mu znovu objevil ekzém, který ho trápil v dětství.

Nic z toho neřeší, protože má teď jiné starosti. Trápí ho jeho partnerský vztah. Po několika letech ten vztah ukončí a hádejte co. Všechny jeho zdravotní obtíže postupně ZCELA SAMY odezní.

Takhle vypadá léčba „na první dobrou“. Máš psychické trápení. To ti způsobuje i fyzické obtíže. Duševní trápení vyřešíš a zmizí i fyzické příznaky.

Jestli je pravda, že 80 % obtíží současného člověka pramení ze stresu = z emočních obtíží, tak tady se skrývá řešení. Kdybychom se naučili podchytit problémy už v této fázi, nemocnice by byly z naprosté většiny prázdné.

(Důležitá poznámka: Ukončení partnerství nebo odchod z práce nejsou jediná řešení. Často jde o to, naučit se v těchto situacích nově existovat a vztah nebo práci uzdravit tím, že postupně změníme své vlastní vnitřní nastavení a reakce. ;-) )

Kombinace léčby a kompenzace

Představme si, že by mužova stresová situace z předchozího příkladu trvala hooodně dlouho. Co by se pak dalo očekávat?

Orgány daného muže už by dostaly pořádně zabrat. Sáhly by do svých rezerv. Roky by v nich kvůli nadměrné stresové reakci neprobíhala správná regenerace. Hodně by se rozhodila jejich přirozená funkce.

I psychika toho muže už by byla poznamenaná, protože by byl tak ztrápený a unavený, že by i běžné situace vnímal jako ohrožující, nepříjemné nebo třeba neřešitelné.

A tady je na místě tělo i psychiku PODPOŘIT. Můžou se použít bachovky, byliny, cokoliv, co danému člověku pomůže, aby se co nejvíce přiblížil zdravému fungování jak na těle, tak na duši.

Pak možná sebere sílu a odvahu ke změně. A pokud ano, tak navíc díky té podpoře mnohem lépe a rychleji zregeneruje a vrátí se do stavu zdraví.

Čistá kompenzace

Představme si studenta na vysoké škole. Musí zvládnout zkouškové období. I když mu dáme veškerou podporu a naučíme ho pracovat s psychikou, stejně to bude doba, kdy bude muset podat větší mentální výkon a s velikou pravděpodobností bude zatížen i větším množstvím stresu.

Tady je logická krátkodobá kompenzace. Předepsat mu něco, co mu pomůže projít tímto KRÁTKÝM, NÁRAZOVÝM obdobím a pak se srovnat zpátky do normálu.

Tohle je jeden z příkladů, kdy by mohla čistá kompenzace vystačit a být rozumnou volbou.

Dobré, že? Fakt si s tím můžete hrát. Důležité je, abyste tento princip se svým terapeutem vědomě uchopili a podle toho, jakou verzi nastavíte, jste pak očekávali reálné výsledky.

A teď poslední část článku: Jak se, proboha, máte změnit?

Jak na změnu osobnosti

Možností je kvantum. Opravdu.

Některé přístupy budou pracovat se změnou chování vycházející z vaší vůle. (Chci začít pravidelně cvičit, tak s tím prostě začnu.)

Některé přístupy vám pomůžou nahlédnout „za oponu“ a najít hlouběji uložené motivy a vzorce, které ovlivňují vaše chování. (Proč si pořád nacházím muže, kteří si mě neváží?)

V podstatě každý léčebný systém pracuje se změnou vaší bytosti, liší se pouze úroveň a způsob, jakým k ní přistupují. Práce s psychoterapeutem. Fyzické cvičení. Homeopatie. Zdravá výživa. Systemické konstelace. Bachovy esence. Čínská medicína. Schüsslerovy soli. Ayurvéda…

Já osobně to ráda kombinuju. Hraju si s léčbou a kompenzací tak, jak jsem vám to před chvilkou popsala. K léčbě pak nejraději používám řízené meditace.

K tomu jsou totiž ty „zdravotní“ meditace, o kterých vám tak ráda píšu, navržené a to je jejich poslání.

Léčí samotný kořen našich obtíží. Mají sílu změnit naši osobnost, na všech jejích úrovních.

• Naše emoce, myšlenky a hluboká přesvědčení.
• To, jak vnímáme a vyhodnocujeme situace.
• Naše rychlé reakce i komplexnější vzorce chování.
• To, co si do života přitahujeme.

Jak poznat, jestli je děláte správně?

Moje vodítko je to, že po dobré meditaci dojde ke změně chování. Tím poznáme, že jsme ji ze sféry myšlenek dostali přes sféru pocitů až do sféry těla, že jsme ji kompletně „uzemnili“.

Někdy je to o tom, dostat se ze stavu: „Já ho snad zabiju!“ do stavu: „OK, už s ním můžu v klidu komunikovat.“ To je v akutní situaci velký a hodně dobrý posun směrem ke klidu a bezpečí. ;-)

Často jde ale o mnohem větší a komplexnější proměny, které přepisují široké vzorce chování. Třeba to, jakým způsobem přistupujete k práci nebo jednáte se svým dítětem.

Každopádně, po dobré meditaci vstanete jako nový člověk s novým chováním. (Přesně jak to učí i Dr. Joe Dispenza.)

To už jsou ale témata na jindy.

Dneska bude úplně stačit, když si odnesete hluboké pochopení toho, jaký je rozdíl mezi léčbou a kompenzací. Jak si s tím můžete hrát. A taky proč platí ta posvátná věta: Dokud se nezměníš, tak se neuzdravíš.

Doufám, že se vám článek líbil a že vám pomůže. A těším se s vámi na viděnou v dalším díle Speciálu o psychických blocích v uzdravení. :-)

Markéta

Speciál o psychických blocích v uzdravení

1. Proč se nemůžu uzdravit, i když se tak snažím?

2. Cesta ze začarovaného kruhu

3. Dokud se nezměníš, tak se neuzdravíš

4. Rozdíl mezi léčbou a kompenzací

5. Proč byste občas svým blízkým NEMĚLI POMÁHAT

Další díly speciálu budeme přidávat v následujících týdnech.
Pokud o ně nechcete přijít, přihlaste se k mým novinkám.

PŘIHLÁŠENÍ K NOVINKÁM >>