Dva klíčové prvky uzdravení

Vítám vás v dalším dílu celostního speciálu a dovolte mi začít jedním velkým „Já vím“. Vím, že byly poslední články náročné na čtení. Taky vím, že ve vás vyvolaly spoustu emocí, a ne všechny musely být příjemné. Možná se objevily pocity přetížení, podráždění nebo únavy už jen z představy, co všechno je pro zdraví potřeba udělat.

Tak si na to pojďme posvítit. Respektive, pojďme to prosvítit. Dneska vám předám dva klíčové prvky, které jsou k uzdravení v naprosté většině případů potřeba. Taky vám výrazně ulevím na duši. A navrch to celé bude příjemné a nenáročné čtení.

To nejtěžší v rámci speciálu máme za sebou a odteď už to bude hračka.

Začneme opět reálným příběhem. Nelekejte se, prosím, toho, že částečně vypadá jako reklama na moje služby. My ho potřebujeme kvůli něčemu jinému a já ho pro vás přesně pro tento účel už dlouhou dobu schovávám.

Je totiž dokonalým příkladem toho, co vám chci dneska předat a možná i trochu „vtlouct do hlavy“. Jasně, že láskyplně, ale bylo by fakt skvělé, kdyby vám to tam zůstalo. Jednou provždy, s velikými vykřičníky a tak, abyste to uměli ve svém životě doopravdy použít.

Ne o tom filozofovat. Ne vidět to u ostatních. Ale všimnout si toho u sebe, zvolat „Aháááá!“ a pak se podle toho zachovat. ;-)

Tak jdeme na to. Tohle je část e-mailu od Aleny, poslala mi ho 27. listopadu 2020.

…Dnes je to zhruba rok od chvíle, kdy jsem trpěla šílenými bolestmi zad, trápil mě chronický zánět achilovky a vlastně jsem byla téměř neschopná se o sebe postarat. Dneska mě záda bolí jen minimálně, a to je také ještě otázkou vývoje, achilovka je v pořádku a unese běžnou zátěž. Celé tělo jsem pomocí yogy rozcvičila a rozhýbala.

Když připočítám Parkinsonovu nemoc, tak ano, mám nějaké drobné obtíže, které se stále zlepšují, ale podstatné je, že se cítím jako zdravý člověk. Dokonce jsem začala pracovat na projektu vytvoření rodového statku na základě permakulturního hospodaření.

To vše začalo vaším Vyprošťovákem a mým poznáním, že bolesti zad, ať vám doktoři tvrdí, co chtějí, jsou jen následek svalové dysbalance. A svaly jsou tvárné a jde s nimi pracovat.

Jen výsledek neuvidíte za týden ani za měsíc, chce to čas a sledovat zpočátku milimetrové pokroky, ale JDE TO! JDE TO ROZCVIČIT!

Viděla jsem v lázních lidi po operacích páteře a nebyl to hezký pohled. Mně tvrdili, že mám jednu ploténku opotřebovanou, čili sedí obratle na sobě bez ploténky, druhou mám hodně vyhřezlou, k tomu masivní výrůstky s útlakem míšního kanálu i nervů.

Třeba ano, třeba to tak bylo, ale nyní zvedám těžké věci, pracuju na zahradě, zalévám, kopu krumpáčem, nevadí mi nerovné povrchy, nevadí mi chodit po tmě. Můžu běhat, sice omezeně, protože na to jsou nožky ještě slabé, ale kdo ví, co bude za pár měsíců?

Před rokem jsem si ani v nejdivočejším snu nedokázala představit, že by to, co zvládám teď, ještě někdy bylo možné. :-)

Alena

A teď vám přidám doplňkové informace. S Alenou jsem v kontaktu přerušovaně od května 2017, kdy vstoupila do mojí péče. Začala cvičit a výrazně se zlepšila. Pak se zase zhoršila. Pak se zase zlepšila a zase zhoršila, až jsme díky cvičení zjistily, že ji netrápí klasické civilizační bolesti zad, ale Parkinson. V roce 2018 jsme o celé té anabázi napsaly článek.

A od té doby Alena pořád JDE. Nezastavila se a nikdy to se sebou nevzdala. Využila spoustu léčebných metod, které ji na cestě oslovily. A dneska je tam, kde je. Cítí se jako zdravý člověk, i když se o sebe několikrát v životě téměř nebyla schopná postarat a kvůli omezení bolestmi byla vyřazená ze života.

Už vidíte, kam mířím?

O úspěchu přes noc se říká, že trvá zhruba 10 let. Všichni přitom vidí tu jedinou „noc“. Jediné vystoupení nebo jedinou akci, kdy se nějaká hvězda nebo podnikatel „najednou“ zařadili mezi ty megaúspěšné. Málokdo si ale uvědomuje ty roky a dřinu, které tomu předcházely.

Dr. Joe Dispenza to samé popisuje i u uzdravení. Při hromadných akcích se často stávají zázraky. Ochrnutí vstávají z kolečkových křesel. Lidem mizí během několika dnů nádory. Někdo to zažije i doma, kdy se během jedné meditace něco přehoupne a dojde k mystickému zážitku, po kterém už nic není jako dřív.

Joe ale neustále zdůrazňuje, že ti lidé meditovali už dlouhou dlouhou dlouhou dobu předtím. A tahle chvíle, na kurzech navíc umocněná hromadným energetickým polem, představuje jenom okamžik zlomu. Chvíli, při které dopadla ta poslední potřebná kapka, aby se mističky vah konečně přehouply na druhou stranu.

Já vím, že když vás něco hodně bolí, přejete si rychlou a nejlépe okamžitou úlevu. Je to pochopitelné. Je taky jasné, že když je někdo delší dobu osamělý a citově vyprahlý, tak si přeje co nejrychleji po svém boku toho pravého nebo tu pravou a zažívat ráj na zemi. Moc dobře tomu rozumím, protože jsem to prožila mnohokrát a v mnohých podobách.

Ono to tak ale většinou nefunguje.

Je to jako když máte oslabené svaly na zádech a kvůli tomu máte předsunutá ramena. S každým cvičením se ty svaly na lopatce budou posilovat. Po každém tréninku budou jejich vlákna nabírat na hmotě, a to rameno se maličko posune. Má to ale nějaký průběh a žádný milimetr postupného přenastavení vlastně nejde přeskočit…

Když jsem studovala feng-shui, tak se nás učitel Ing. Petr Bílý zeptal, jestli víme, jak se podle východních nauk pozná dospělý člověk. Měli jsme hodně různých tipů a nápadů.

Překvapivou odpovědí bylo, že dospělý člověk je trpělivý.

Čím jsem starší, tím víc s touhle myšlenkou ladím a tím hlouběji ji chápu. Vyspělý člověk si umí na určité věci v klidu a v pohodě počkat. Chápe, že ke zlepšení nebo ke změně situace je potřeba vývoj a ten si žádá prostor a čas. Ví, že ty nejlepší věci v životě zrají jako víno a je třeba o ně léta s láskou pečovat.

Vnímám to v tolika oblastech. Podnikání. Přátelství. Partnerství. Vztah s dětmi nebo s vlastním tělem. S tím vším je potřeba mít trpělivost. A hlavně to nevzdat.

Prosím, neberte tento „vhled“ na lehkou váhu. Představte si Alenu v roce 2017. Byla k smrti unavená. Kulhala. Pravá ruka ji trápila tak, že si nemohla ani rozšlehat vejce nebo vyčistit zuby. A dneska vlastníma rukama zakládá rodový statek. To je opravdu nádherný a obrovský přerod.

Tak se teď na chvilku zastavte a než přejdeme ke druhému klíči nutnému k uzdravení, odpovězte si na následující otázku.

Existuje něco, co jste vzdali, aniž byste tomu věnovali dostatek trpělivosti?
A kde byste dnes mohli být, kdybyste to nevzdali?…

Tak a teď druhá strana mince. Kdybych vám napsala jenom předchozí řádky, chyběla by nám celá polovina poznání.

Kamarádka trpělivost má totiž svoji sestru. A tou je citlivost.

Jestli mě poslední měsíce sledujete, tak si možná říkáte, že je to „mazec“ a že by toho na vás bylo moc, kdybyste to měli dělat stejně. Cvičení. Meditace. Procházky. Čínské byliny. A to vám zdaleka neříkám všechno. :-)

Proto vás teď uklidním. To, co u mě aktuálně vidíte, je jen „špička ledovce“. Není to nejpřesnější přirovnání, spíš bych řekla, že se jedná o vyústění mnohaletého putování, kdy jsem vše budovala od píky. Jak vnější, tak vnitřní podmínky. A vždycky jsem dělala JENOM TO, ČEHO JSEM V TU DOBU BYLA SCHOPNÁ.

Když jsem v roce 2015 měla deprese, byla jsem na pokraji zhroucení a bez peněz, nic z toho, co dnes dělám, pro mě nebylo dostupné.

V rámci osobního rozvoje jsem se tenkrát věnovala víceméně jediné superrychlé a superúčinné technice, kterou s vámi, doufám, jednou budu sdílet. Na nic jiného nebyly čas, energie, ani peníze a ostatní techniky jsem používala jenom v akutních případech, kdy to bylo opravdu nevyhnutelné.

Časem jsem se pak finančně a energeticky aspoň trochu „posbírala“ a začala jsem přidávat na obrátkách. Už jsem si občas uvařila zdravou snídani a nasadila jsem si vyšší dávky čínských bylin. Nic víc jsem ale nezvládala a zase to tak šlo několik měsíců, spíše let. Řešila jsem práci, složité rodinné záležitosti, budování nového domova. Bylo toho až nad hlavu.

A pak se to přehouplo do nového místa. Svůj cíl jsem nikdy neztratila z hledáčku. Pořád jsem za ním šla. I když jsem dělala jedinou duchovní techniku, věděla jsem proč ji dělám a kam se s ní chci posunout. Mimo ni jsem udělala tisíce dalších maličkostí, o kterých jsem věděla, že tam taky povedou.

A tak se jednou stalo, že jsem díky svému růstu a díky poctivě vybudovanému podnikání měla dostatek peněz, času i energie, abych se o sebe mohla postarat mnohem víc. Naordinovala jsem si tři měsíce klidu s minimem práce. Začala jsem pravidelně dojíždět k MUDr. Hoffmannovi na čínskou medicínu, aby moje léčba měla hlavu a patu a já pro ni měla dobrého průvodce. Co nejvíce jsem odpočívala a dobíjela baterky.

A tohle mě posunulo zase o kus dál. Dostala jsem sílu pravidelně cvičit a meditovat. Do života mi v té době vplul Joe Dispenza a já jsem znovu zaplanula pro práci s myslí. Studuju ji od svých 15 let. Ano, od svých 15 let a od nějakých 25 let mám každodenní praxi. Na chvíli jsem ubrala, protože jsem měla obrovské kvantum pozornosti v práci, ale v roce 2020 mě to znovu „chytlo“. (Proto mi to s Dispenzou tak funguje. Mám tam mnohaletý předvoj jak v praxi, tak v teorii. )

V téhle době se mi začaly vracet i yinové energie. Bachovy esence se svou ženskou květinovou energií. Písně a tančení. Ten rok jsem ožívala a začala jsem se nádherně otevírat.

A teprve všechny tyto změny mě spolu s pravidelnou yogou dovedly až ke změně stravy, čehož bych předtím vůbec nebyla schopná. Asi je vám jasné, co tím chci říct, že?

Všechno se to dělo postupně a nabalovalo se to jako sněhová koule.

To je ten „úspěch přes noc“. Bez mé superúčinné techniky by nebyl dostatek času a peněz. Bez času a peněz by nebyly byliny. Bez bylin by nebyla energie na meditace a cvičení. A bez nich by nebyla zdravá výživa.

A teď to nejdůležitější.

U každé té změny jsem sama sebe dobře vnímala a dělám to tak pořád.

Někdy si připadám jako taková bublina nafouknutá ze žvýkačky. Kam až se můžu natáhnout? Je to ještě komfortní nebo už hrozí, že prasknu? A co moje rodina? Jak ta nová změna zapadá do našeho soužití?

Někdy opravdu intenzivně vnímám, že je ta změna příliš náročná a že ve mně vyvolává tak veliký stres, že mi to ubližuje víc, než by mi přinesly její pozitivní účinky. Duch nad hmotou a psychika nad tělem, pamatujete?

Já tohle opravdu respektuju a pokud je něco na mě nebo na moji rodinu „příliš“, tak se na to vyprdnu. Jak jsem z toho příliš napjatá, nemůžu kvůli tomu spát, nebo to narušuje domácí pohodu, řeknu si, že ještě není čas, že přijde lepší cesta nebo že to zkusím jemněji.

Příkladem pro vás může být moje zdravá strava, kterou si po pořádném 6týdenním detoxu dopřávám už jenom napůl. Zdravotně mi to stačí. Umím v tom dlouhodobě „chodit“. Neomezuje to společné stolování s rodinou. Tak je to pro mě fajn a v pohodě.

A teď drsnější příklad. Já kouřím. Nechci se v tom moc pitvat, protože na to rozhodně nejsem hrdá, ale řekla jsem si, že vám to právě tady a právě teď napíšu. Dovedu si představit, že vás to možná překvapilo a že jste teď možná trochu zmatení.

Je ta Markéta dokonalá? Není. Markéta se ale snaží. Roste. A proto nemá strach. Jak to?

Představte si Markétu z roku 2015, jak stojí naproti vám. Vytvořte si vlastní obraz, jak by tahle bytost asi mohla vypadat.

A teď si představte, jak si vám postěžuje a jak moc se při tom bojí. V peněžence má doslova a do písmene 100 korun. Je na pokraji psychického zhroucení a právě jí nasadili antidepresiva. Dochází jí síly. Po velmi náročném vztahu se jí rozpadla rodina. Syna bude odteď vídat už jen každý sudý týden.

Po mateřské musí začít chodit do práce, o které ví, že ji fyzicky nezvládne. Má pocit, že není úniku, protože si myslí, že na budování podnikání už nebude paralelně se zaměstnáním čas. Neví, kudy kam, protože na cvičení ani na meditace taky čas nebude, a tak nebude ani šance s tou realitou pohnout.

Dokážete si představit, jak té bytosti bylo?

A teď sami sobě odpovězte, co byste jí pověděli. Když víte, jak se to bude vyvíjet dál. Když vidíte tu obrovskou sněhovou kouli, kterou vybuduje z jediné pravidelné techniky, jak se nezadržitelně valí z kopce a je pořád větší a větší…

A hned to obrátíme k vám. Co byste teď v této náladě řekli sobě samým? Když máte strach. Když si myslíte, že nemáte dostatek času, peněz nebo energie. Nebo když máte pocit, že je na vás ten osobní rozvoj „příliš“?

Podle mě je nejdůležitější někde začít. Vybrat k tomu něco „tak akorát“. A pak v tom prostě a jednoduše vytrvat. Proto vám to pořád dokola opakuju. ;-)

Je libo ještě jednu úlevnou libůstku?

Nedávno jsem měla to potěšení pořádně si popovídat s jedním krásným mladým člověkem. Čekala ho maturita. Byl po ukončení první veliké lásky a hodně ho to bolelo. Nevěděl, jestli se dostane na vysokou školu a jestli vůbec bude moct k přijímačkám.

Seděl tam a snažil se to všechno „vymyslet“. Nalajnovat si ten život, dobře ho uchopit a ideálně ho rovnou „vyřešit“. Jak jsem ho tak poslouchala a vnímala, najednou jsem pochopila spoustu z toho, co mi dřív říkali. Věty jako:

Nech to vyvinout. Dej tomu čas. I kdyby se pokazila jakákoliv z těch věcí, není to důvod k panice. Všechno se vždycky nějak vyřeší.

Chtěla jsem mu říct milion věcí a zároveň jsem cítila, že to vůbec nemá smysl, protože si to musí odžít. Projít svůj vlastní příběh. Naučit se spoustu věcí, které mu teď nemůžu pro jeho uklidnění předat, protože by mu chybělo milion kousků puzzle a jak říká moje kamarádka: „Zkušenost je zcela individuální a zcela nepřenositelná.“

Stejně to mám někdy s vámi, když vám odpovídám na e-maily ohledně náročných životních situací. A tak tento článek zakončím druhou skvělou lekcí od Petra Bílého.

Naše životy jsou jako řeka meandrující prostorem. Občas uděláme tři kroky dopředu, jen abychom se zase o dva vrátili. Někdy se nám daří postupovat rychle a svižně. Někdy naopak stagnujeme nebo dokonce určitá období hřešíme a jdeme proti proudu, abychom se ujistili, co vlastně chceme.

Celou tu dobu sbíráme zkušenosti a učíme se svému jedinečnému příběhu. A jednou „tam“ dojdeme. Stejně jako řeka jednoho dne doteče ke svému oceánu.

Ve 25 letech, kdy nám to Petr na kurzu říkal, jsem to nepobírala. Teď už tomu začínám rozumět a hlavně, už to víc a víc přijímám. Stejně jako dvě sestry – trpělivost a citlivost. Vím, že bez té první u proměny nevytrváme a bez té druhé se do ní často ani nepustíme. :-)

Na závěr vám posílám svou oblíbenou píseň. Znám ji od Joa Dispenzy a její text mě neskutečně nakopává pozitivní energií. Třeba vám taky někdy pomůže a vytáhne vás z myšlenek, že „to nemá smysl“ nebo že „je toho příliš“. Při takové písničce tyhle myšlenky nemají šanci. :-)

Jo a ještě video pro ty, které trápí jakákoliv psychická nebo fyzická závislost. Mně hooodně pomohlo. (Omlouvám se všem neangličtinářům. Jak budu mít nějakou parádu v češtině, taky vám ji pošlu. ;-) )

Tak se mějte krásně, přátelé. A u příštího dílu celostního speciálu zase „navi“.

Markéta

Speciál o celostní léčbě

Články

1. Cvičit, meditovat, nebo zdravě jíst? 

2. Více než 100 dní s Dispenzou a Adriene – 1. část

3. Více než 100 dní s Dispenzou a Adriene – 2. část

4. Hubnutí? Známe chytřejší přístup než pocení a dietu

5. Dva klíčové prvky uzdravení

6. Absolutní přelom moderní medicíny

7. Jak užívat léky na bolest citlivě a s rozumem

Další díly budu přidávat v následujících měsících. Pokud o ně nechcete přijít, přihlaste se k novinkám, nebo si stáhněte jakýkoliv e-book či cvičení zdarma. Dám vám pak vědět, jakmile vyjde nová část. ;-)

Kurzy

Vyprošťovák – špičkový kurz pro léčbu bolestí pohybového aparátu

Yogarestart – fyzioterapeutická yoga, která léčí tělo i duši zároveň

CHCI DALŠÍ ZAJÍMAVÉ SOUVISLOSTI >>