Absolutní přelom moderní medicíny

Vítám vás u dalšího dílu celostního speciálu. Tentokrát to bude VELIKÉ. To, co vám teď budu postupně otevírat, mění vše, co jsme se doteď naučili o zdraví.

Všechno, co nám kdy bylo předáno, má nad sebou najednou otazníky. Všechno, co kdy kdo o zdraví řekl, může být přehodnocováno. Celý ten obrovský komplex znalostí a dovedností, všechny naše tabulky a pravidla, vše, čemu jsme doteď věřili, a to včetně toho, co je „léty a praxí ověřeno“.

Dostáváme se do úplně nové éry zdravotnického vnímání a vypadá to, že až se ta vlna naplno rozjede, nic už nebude tak jako dřív.

Připraveni na dobrodružnou cestu? Jdeme na to. Začneme zlehka a pak se postupně budeme jako Alenka nořit do králičí nory hlouběji a hlouběji.

Příběh první

Byla jednou jedna žena, která více než polovinu svého života trpěla depresemi. Když už se nemoc dostala tak daleko, že se její okolí začalo obávat sebevraždy, přihlásila se jako dobrovolnice k testování nového antidepresiva. Byla nadšená a plná naděje, že se konečně dočká úlevy. A tak se i stalo.

Nedlouho poté, co začala brát prášky, se poprvé v životě cítila podstatně lépe. Zmizely její sebevražedné sklony i výbuchy pláče bez příčiny. Změny si všimla i její sestra, která s ní každý týden mluvila.

Na konci osmitýdenní studie však došlo k překvapení. Tato žena byla celou dobu v kontrolní skupině, která namísto nových antidepresiv dostávala jenom cukrové pilulky. Nemohla tomu uvěřit. Jak by se mohl její život tak zlepšit a proměnit?

Lékař ji uklidnil, že není jediná. V jejich studii se cítilo lépe 52 % pacientů, kterým byla nasazena antidepresiva, a celých 38 % těch, kteří brali placebo.

Když se pak vyhodnocovala vyšetření, byli překvapeni i sami lékaři. Pacienti, kterým se ulevilo po placebu, si svoje zlepšení NEPŘEDSTAVOVALI. Ono bylo vidět na křivkách EEG, změnily se jim vzorce mozkových vln. Jejich nervová soustava začala fungovat novým způsobem a prvky typické pro lidi s depresí zmizely. Nedošlo tedy ke změnám pouze na úrovni mysli, ale na úrovni biologie.

Tento příběh je prvním příkladem placeba, kdy pozitivní očekávání způsobí pozitivní změny na úrovni těla a mysli.

Příběh druhý

Byla jednou celá skupina pacientů. Trápila je Parkinsonova choroba. Při tomto onemocnění se v mozku neprodukuje dostatečné množství látky zvané dopamin a nejčastějšími příznaky jsou třes, svalová ztuhlost, změny chůze a problémy s řečí, kterou nejde ovládat.

Všichni tito pacienti se zúčastnili experimentu a nevěděli, že jim bylo podáno pouze placebo. Nic víc než injekce fyziologického roztoku, která nemá žádné specifické léčebné účinky.

I tak se ovšem polovině pacientů zlepšila kontrola pohybu. A co víc. U těchto lidí se až o 200 % zvýšila produkce dopaminu.

Parkinson se v tuto chvíli považuje za „nevyléčitelný“. A přeci zde došlo k vědecky prokazatelné změně, kdy se nějakým zázrakem „sama od sebe“ spustila produkce dopaminu.

Toto je další příklad placebo reakce, kdy pozitivní očekávání pacientů způsobilo významné pozitivní změny ve zdraví.

Přitvrdíme ještě víc.

Příběh třetí

Byla jednou další skupina pacientů, kteří se v 50. letech minulého století podrobili nové operaci srdce. Měla za cíl potlačení anginy pectoris, kdy chirurgové předpokládali, že když pacientům podvážou poškozené srdeční arterie, tělo bude donuceno k vytvoření nových cévních kanálů.

Operace byla extrémně úspěšná u velké většiny pacientů. Lékaři ale neměli solidní důkaz o růstu nových cév, a proto se rozhodli k experimentu.

Vybrali novou skupinu pacientů. Půlce z nich provedli onu úspěšnou operaci. Druhé půlce jenom nařízli a znovu zašili kůži a pouze u nich předstírali, že k operaci došlo.

Výsledek? 67 % reálně operovaných cítilo menší bolesti a potřebovalo méně léků. To samé se ale stalo i u 83 % těch, u kterých zákrok ve skutečnosti nebyl proveden.

To je další příklad placeba, které zde zafungovalo dokonce lépe než operace!!!

Příběh čtvrtý

Něco podobného se stalo v roce 1996, kdy ortoped Bruce Moseley ošetřil deset dobrovolníků, kteří trpěli osteoartritidou kolene. Byli to armádní veteráni a mnozí z nich kvůli závažnosti svého postižení kulhali a používali hůl nebo jinou formu pomoci.

5 z nich bylo reálně operováno. Kolenní kloub jim byl vypláchnut, byl z něj odstraněný rozkládající se kloubní materiál a seškrábnuta chrupavčitá vlákna. U 5 pacientů pak bylo ošetření pouze předstíráno. Nařízla a sešila se jim kůže, aby měli stejné operační rány jako ti reálně operovaní.

Výsledek? Všech 10 pacientů uvedlo lepší pohyblivost a menší bolest kolenního kloubu. Neukázal se žádný rozdíl mezi těmi operovanými „na oko“ a těmi s reálným zákrokem. Ještě po 6 letech dva muži s placebo operací tvrdili, že tenkrát znovu získali svůj život, mohou chodit normálně, bez bolestí a vykonávají všechny běžné denní činnosti, které před operací nemohli.

Dr. Moseley, fascinovaný těmito výsledky, proto otiskl roku 2002 další studii, tentokrát na 180 dobrovolnících, které sledoval celé dva roky. Pacienti ihned po experimentu chodili bez bolesti a bez kulhání a mezi dvěma skupinami opět nebyl rozdíl ve zlepšení.

To je další příklad placeba, tentokrát na velmi mechanické a dobře představitelné úrovni. A upřímně? Jako fyzioterapeutce mi nad touhle informací poklesla čelist, protože s kolenními klouby často pracuji a vím, jak silně u nich rozhoduje stav a nastavení jejich jednotlivých částí.

A přeci i tady namísto „mechaniky“ zafungovala „myšlenka“. Tohle už vážně nechápu a straaaašně ráda bych ty dobrovolníky sledovala v průběhu experimentu co se týká držení těla a snímků kolenních kloubů, protože bych měla desítky otázek ke zkoumání.

Jdeme ještě hlouběji.

Příběh pátý

Byl jednou jeden muž, kterému byla diagnostikována rakovina. Rozsáhlý nádor v celém levém jaterním laloku. Prognóza? Zbývalo mu maximálně pár měsíců života. Když ho Dr. Meador přijímal do nemocnice, našel v pokoji malého neoholeného muže schouleného pod hromadou pokrývek. Vypadal víc mrtvý než živý.

Nějakou dobu si pak povídali o mužově těžkém životním příběhu, až se ho doktor zeptal: „Co bych pro vás mohl udělat?“ Muž odpověděl: „Pomozte mi jen prožít hezké Vánoce s mojí ženou a rodinou, víc nechci.“ Dr. Meador slíbil, že udělá, co bude v jeho silách.

Pacient se pak velmi zlepšil, a i když byl Dr. Meador překvapený, byl rád, že tomu tak je. Kontroloval ho každý měsíc a jeho svěřenec pokaždé vypadal dobře.

Přesně týden po Vánocích ho ale do nemocnice přivezla jeho žena nazpět. Vypadal znovu jako krůček od smrti. A do 24 hodin zemřel.

Když pak prováděli pitvu, stalo se navíc něco zvláštního. Mužova játra nebyla vyplněna rakovinou. Měl jen nepatrnou kancerózní bulku v levém laloku a malou skvrnu na plicích. Ani jeden z těchto nádorů nebyl natolik veliký k tomu, aby ho zabil.

Při první diagnóze s největší pravděpodobností došlo k omylu a všichni tomuto chybnému nálezu uvěřili. Lékař, který diagnózu stanovil, lékař, který následně pacienta ošetřoval, a i pacient, který si na základě těchto informací sám stanovil termín smrti.

Toto je příklad noceba, kdy negativní očekávání mělo u tohoto muže takovou sílu, že ho doslova a do písmene zabilo. I když byla původní diagnóza rozsáhlého nádoru v celém levém jaterním laloku mylná, muž této myšlence uvěřil, zcela se s ní sladil a podlehl.

Příběh šestý

Byl jednou jeden muž, který měl obrovské nádory lymfatických žláz až o velikosti pomeranče. Nacházely se v oblasti krku, třísel a podpažních jamek. Jeho rakovina bohužel nereagovala na žádnou konvenční léčbu a ošetřující lékař už se vzdal veškerých nadějí.

Náš protagonista se ale nevzdal. A tak, když se dověděl o testování nového experimentálního léku, uprosil svého doktora, aby se zúčastnili.

V pátek byla pacientovi podána první injekce. V pondělí chodil po nemocnici, smál se, vtipkoval se sestrami a lékař ke svému překvapení zapsal do zdravotní dokumentace, že se „nádory rozpustily jako sněhové koule na rozpálených kamnech“. Stal se zázrak, pacient byl kompletně uzdraven a propuštěn z nemocnice.

Jak to, že o tom léku nevíte? Čtěte dál. To budete koukat.

O dva měsíce později vyšla v médiích informace, že je lék Krebiozen dle všech testů nefunkční. Pacientova reakce? Nádory se vrátily a opět se ocitl v terminálním (konečném) stádiu. Přesně v tu chvíli jeho lékaři došlo, že se zřejmě jednalo o placebo reakci a že nemají co ztratit.

Proto si svého pacienta pozval, řekl mu, ať novinářům nevěří, a že pro něj má novou, podstatně zdokonalenou a dvojnásobně silnou verzi léku.

Za několik dní byla podána další injekce obsahující tentokrát pouze destilovanou vodu. Mužovy nádory opět zázračně zmizely. Vrátil se z nemocnice domů a další dva měsíce žil šťastně bez jediného nádoru.

Do chvíle, než Americká lékařská asociace veřejně oznámila, že je Krebiozen skutečně bezcenný. Lékařská veřejnost byla oklamána a výrobci obžalováni. Když tu zprávu pacient uslyšel, došlo u něj k poslední recidivě. Vrátil se do nemocnice ve stavu beznaděje a za dva dny umřel.

Opakuji. Ze šťastného zdravého člověka se opět proměnil v pacienta a dva dny na to umřel.

Tento příběh vnímám jako nejsilnější. Střídají se v něm placebo a nocebo a ukazují, jakou neskutečnou sílu mají v rámci již probíhajícího onemocnění.

Všechny tyto příběh jsou reálné, doložitelné a s vědeckými důkazy.

Pocházejí z knihy Vy jste placebo od Joa Dispenzy (naklad. ANAG, ISBN 978-80-7554-039-3) a já vám můžu říct jediné. Kupte si ji.

Podle mě je to ta nejdůležitější kniha v oblasti zdravovědy, která byla v poslední době, možná v celé naší historii, napsána. Předává tu nejpřevratnější myšlenku, která ve zdravotnictví existuje.

Nejde o tabulky. Nejde o postupy. Nejde o to, co jsme se kdy naučili a co považujeme za „možné“ nebo „reálné“. V naprosté většině jde hlavně a někdy POUZE o to, čemu my sami věříme.

V té knize je tolik příběhů, tolik důkazů, tolik zdrojů a odkazů na aktuální vědecké studie. Čím víckrát ji čtu, čím víckrát se do ní nořím, tím víc mi to proudí v žilách. Nic většího a nic převratnějšího jsem v oblasti zdraví nepotkala.

Teď se na téma placeba podíváme ještě společně a vypíchneme pár veledůležitých důsledků z předchozích příběhů.

Změňme emoční náboj placeba

Když o někom řekneme, že mu „zafungovalo placebo“, máme tendenci vnímat to tak, že byl asi hysterický. Že si svou nemoc vymýšlel a pak, když to přestal potřebovat, tak ta nemoc zmizela po cukrové pilulce. Ano, takové situace se samozřejmě dějí, tohle ale není pravý význam termínu placebo.

Placebo pochází z latinského potěším. Označuje proces, kdy naše pozitivní očekávání samo od sebe spustí pozitivní změny ve zdravotním stavu, aniž by byla potřeba jiného medicínského zásahu.

Nocebo oproti tomu pochází z latinského uškodím a označuje proces, kdy negativní očekávání samo o sobě způsobí negativní zdravotní následky.

Ani jeden tento proces ale není „vymyšlený“. Oba jsou velmi hmatatelné a dají se najít v rámci zobrazovacích nebo laboratorních vyšetření. V krvi, v moči, na EEG, EKG, při magnetické rezonanci… Má to svou biologickou součást a je to REÁLNÉ.

Takže žádné „hysterky“, ani „chudáčci“, ani „simulanti“. Placebo a nocebo jako termíny nespadají do těchto škatulek a já jsem s vámi schválně šla v rámci příběhů postupně do hloubky, abych vám to ukázala.

Od psychiky, přes uvolňování látek v mozku, k operacím a pak ještě k nádorům, které mizí a znovu se vracejí jako mávnutím kouzelného proutku. To není fikce, ale biologický děj.

K závažnosti tématu dodávám, že se účast placeba na uzdravení může pohybovat kdekoliv mezi 10-100 %. Opakuji. To, že vám zabere jakákoliv forma léčby, může být podle aktuálních vědeckých studií z 10 až 100 % pouze účinkem placeba. Máme tady vážně co zkoumat a objevovat.

Ustanovme nový, realitě odpovídající termín

Placebo a nocebo jsou pouze dvě strany jedné mince. Jde tady o to, že svým vlastním přesvědčením, někdy vědomým a někdy podvědomým, rozhodujeme o tom, co se bude dít s naším tělem a psychikou.

Mně osobně by se proto líbil nový termín SEBEREGULACE, který by daleko lépe označoval tento proces, který může mít pozitivní i negativní dopad.

Rovnou dodávám, že ne, „samoregulace“ se mi nelíbí. Ono se to totiž neděje samo. Děláme to my a děláme to sobě samým. Seberegulace mi přijde skvělá a možná někoho napadne ještě lepší termín. Podle mě by to ale chtělo změnu a tímto celkovým rámcem by se odstranil i ten současný a neadekvátní emoční náboj týkající se placeba.

Je to prostě proces. Proces, kdy my sami regulujeme sebe samé. Má to svůj obraz, projevy, vědecky podložené důkazy. Bylo by skvělé, kdyby to mělo i odpovídající název.

Pryč s těmi hnusnými obrázky

Jdeme na praktické dopady. Když se zamyslíte nad příběhy o nocebu, připadá vám chytré dávat na krabičky cigaret odporné obrázky, které mají za úkol vystrašit kuřáky?

Už jsem viděla nádory na jazyku. (Skutečně krásná fotka.) Taky díru ze strany hrudníku. Nebo tatínka v rakvi, u kterého pláče malé dítě. Tomu já říkám skvělé podprahové působení a nádherně praktické využití efektu noceba. Takhle se těch kuřáků velmi rychle zbavíme a konečně bude klid.

Jasně, že jsem teď ironická. Původní záměr byl nasměrovat kuřáky, aby s tím konečně švihli. Nevím jak vy, ale já jsem zatím žádného, kterému by to s tím pomohlo, nepoznala.

Takže bychom se mohli umoudřit. Pochopit, jakou sílu má nocebo. A ty obrázky setsakramentsky rychle sundat. Upřímně doufám, že se na ně doteď nikdo moc nedíval, protože nad následky nechci ani přemýšlet.

A ne, není to blbost. Není to maličkost. Pokud placebo a nocebo pořádně prostudujete a věnujete jim aspoň to jedno přečtení knihy, pochopíte, že se jedná o reálné ublížení na zdraví. Jen to probíhá na psychické úrovni, kterou jsme doteď nepovažovali za tak významnou. Doteď. Ono se to ale naštěstí začíná rychle měnit.

Pozor na moderní zaklínače

V citované knize se dočtete mnoho dalších zajímavých příběhů. Jeden z nich je o muži, kterého proklel šaman vúdú. Onen prokletý muž mu uvěřil, že zemře. A tak taky umíral.

Když se ošetřující lékař dověděl o pozadí současného dění, ušil na svého pacienta habaďůru. Vymyslel si historku, že se se šamanem sešel na hřbitově, chytil ho pod krkem a odmítl ho pustit, dokud mu neprozradí lék. Že šaman nakonec podlehl jeho vůli a lék mu vyzradil.

Když jsem to četla, řehtala jsem se na celé kolo, protože je ta historka výborně sepsaná. Lékař si připravil téměř divadelní představení. Nechal svolat širokou rodinu. Dal pacientovi tajný lék, kterým nebylo nic jiného než látka, která vyvolává zvracení. A pak v jednu chvíli, před zraky celé rodiny, nepozorovaně do kýblu pacientových zvratek přihodil mrtvou ještěrku, kterou měl schovanou v dlani.

To bylo údivu! To bylo radosti! Konečně je to prokletí pryč a všechno to z tatínka odešlo!

Jasně, že se uzdravil. Jasně, že se velmi rychle vrátil v plném zdraví domů. O to nám ale paradoxně nejde. Jde nám o tu sílu šamana. Že od něj stačí třeba jen jedna věta a ten, kdo je otevřený a připravený jí uvěřit, na to může i umřít. Chápete tu moc?

V našem světě je to ale trochu skrytější. Aniž bychom si to uvědomovali, jsme pod neustálým a velmi silným vlivem našich vlastních šamanů. Oni jen vypadají trochu jinak.

Naši šamané nosí bílé pláště a stetoskopy. V rukou mají desky plné složitých zápisků, se kterými chodí na vizity. Rozumějí všem těm lékařským vyšetřením a cifrám, o kterých my nemáme ani ponětí, a tak to nejcennější co máme, své vlastní zdraví, svěřujeme do jejich rukou.

A co víc. Naše západně nastavená mysl přesně tomuhle DŮVĚŘUJE. Vědecké důkazy. Odbornost. „Oni přeci vědí, o čem mluví, když to studovali tolik let.“

Ó, mí drazí, jak ráda bych vám napsala, že tomu tak je a že lékařům můžeme důvěřovat. Moje zkušenost je ale jiná.

Co když se ten lékař špatně vyspal? Co když je spíše pesimisticky založený? Co když už je dávno v syndromu vyhoření, jen to nikdo neřeší, protože už je to dnes běžné?

A co když se nikdy nezajímal o nové cesty léčby? Co když mu to za to vůbec nestojí, nebo když slyší o něčem veskrze pozitivním, tak s tím jeho nervový systém natolik neladí, že to rovnou zavrhne? A co když úplně jednoduše není ve své práci dobrý?

Vím, že jsem teď hodně negativní. Ale taková je naše častá zkušenost a člověk by si toho měl být dobře vědom.

Jednomu mému pacientovi chtěli ve Varech uříznout nohu nad kotníkem kvůli gangréně. Přišel by o celé chodidlo.

Naštěstí se ale nedal a našel si specialistu na severu Čech. Ten si pořádně zanadával, sešil mu cévy, aby obešel to místo, které v řečišti dělalo problém, a u mě v ordinaci už měl Ludvík jenom malou šedivou skvrnku na kůži, která dále mizela, jak se noha hojila.

Takže ano. Samozřejmě jsou tu skvělí lékaři. Takoví, za které jsme veskrze vděční. Jen si, prosím, dejte pozor a vnímejte, jaký šaman na vás zrovna mluví. Jak moc strachu nebo naděje ve vás vyvolává. A jestli vám to pořád nepřijde důležité, přečtěte si znovu pátý a šestý příběh.

Naučme se to VYUŽÍT

Dosud jsme se zabývali jenom mimovolným působením seberegulace. (Vidíte? Už ten termín používám. ;-) ) Ten základní dotaz, který by měl z dostupných fakt vzejít, je ale tento:

JDE SEBEREGULACI VYUŽÍT VĚDOMĚ A ZÁMĚRNĚ?

To je skvělá otázka. To je ta otázka, která nás jako civilizaci šoupne dál. Protože dobrá zpráva je, že to jde. Musí se to jenom natrénovat.

Člověk se potřebuje naučit, jak proniknout do svého podvědomí a jak tam přepsat informaci „jsem nemocný“, „umřu“, „nebaví mě žít“, „trpím od rána do večera“ nebo třeba „nemůžu hýbat nohama“.

Musíme se stát svým vlastním šamanem, svým vlastním placebem, které nás uzdraví.

A o tom je právě kniha Vy jste placebo. O tom jsou všechny Dispenzovy kurzy a publikace. Naše mysl a emoce jsou priorita.

Proto sem teď vkládám tolik energie. Proto vám o tom pořád píšu. Proto vám to říkám minimálně popáté, abych si byla jistá, že k vám ta informace pronikla.

Na základě všeho, co jsem přečetla, na základě všech výpovědí, které jsem u Dispenzy viděla, můžu říct, že neznám nic silnějšího. Žádné byliny, žádné potravinové doplňky, žádné léky a zásahy, žádné cvičení. V rámci současného poznání to vypadá, že nic ve finále nepředčí sílu naší mysli.

Ano, je skvělé cvičit. Ano, je skvělé zdravě jíst. Je to velmi důležité, a navíc se to krásně s prací na mysli doplňuje a podporuje. (Více souvislostí a logiky v předchozích dílech celostního speciálu.)

Vypadá to ale, že mysl a emoce stojí nad tím vším a jen tak mimochodem se to přesně takto učí už celá tisíciletí i v tradiční čínské medicíně.

Uhajme si své hranice

V minulosti jsme byli zvyklí hlídat si různé hranice. Dveře od našeho bytu například označují nedotknutelnou hranici, za kterou už je naše království. To my rozhodujeme o tom, koho vpustíme dovnitř a koho ne. Máme na to bytostné právo.

Nebýt povinného očkování, bylo by to tak i s naším tělem. Máme své hranice. Rozhodujeme o tom, koho na sebe necháme sáhnout a koho ne. Určité lidi si cíleně „držíme od těla“, protože s nimi nechceme mít nic společného. Jiné si zase milerádi „k tělu pouštíme“, protože na nás působí blaženě a konstruktivně.

Teď je na čase, abych se se stejnou péčí postarali i o svou mysl. Máte v ní stanovené hranice? Rozhodujete vědomě o tom, koho si budete „držet od mysli“ a koho si k ní pustíte? Pochopili jste z předchozích odstavců, jak moc je to důležité a že to může REÁLNĚ ROZHODOVAT O VAŠEM PŘEŽITÍ?

Začneme zlehka. Co reklamy na antibakteriální a dezinfekční čisticí prostředky? Očistí prostor a nechají ho bez poskvrny, protože jinak je přeci plný nebezpečných stvoření, která vám mohou vážně uškodit. Potřebujete to. Jinak jste v ohrožení, a to ani nemluvíme o vašich dětech! Poznáváte tu typickou řeč televizních reklam?

A co očkování proti chřipce? Ona přijde. A když nebudete očkovaní, můžete ji chytit!!!

A co životní pojištění? Fotky kolečkových křesel nebo videa truchlících rodin bez zajištění. Líbila by se vám taková reklama po tomto článku?

Ono totiž to programování nefunguje jenom jako placebo nebo nocebo. Když vás někdo straší, spouští tím celou řadu procesů. Stres snižuje imunitu, to zaprvé. Opakuji, stres snižuje imunitu. Obrázky, které vidíte, programují vaši nervovou soustavu a ta je pak má tendenci napodobovat, jednoduše řečeno je bude zrcadlit, to zadruhé. A zatřetí, přidá se i to placebo nebo nocebo.

Takže když přijde sezóna chřipky a někdo vám párkrát pustí reklamu na očkování, následuje celá sekvence.

• První fáze: Společně s běžným stresem, kterého máme každý až až, to zase o kus sníží imunitu.
• Druhá fáze: Viděli jste záběry nemocných lidí v posteli, takže váš mozek ví, kam vás má vést. Ukázali jste mu ty obrázky, pustili jste je k sobě s plnou silou, tak vás tam holt vezme, když si to tak přejete. Uloží vás do postele.
• Třetí fáze: No a pak se uvidí, jestli vás čeká lehký nebo těžký průběh. Podle toho, co vám v dětství říkali rodiče, podle toho, jak se letos v médiích tvrdí, že chřipka je nebo není těžká, podle toho, jaký průběh očekává váš lékař podle svých vlastních, s vámi absolutně nesouvisejících očekávání.

Takhle nějak to může vypadat.

Takže se teď zastavme a rozhodněme se jinak. Naučme si stanovovat nové hranice. Zahrňme do nich i svou mysl. A začněme si vybírat, jaké myšlenky k sobě pustíme.

A ještě lepší verze tu existuje. Začněme si třeba pod vedením Joa Dispenzy vytvářet úplně nové myšlenky. O lidech uzdravených z nádorů v mozku. O lidech vstávajících z kolečkových křesel. O lidech, kteří po letech se silnou Alzheimerovou chorobou znovu poznávají své milované a všem tečou po tvářích slzy dojetí.

Nevím, jak to máte vy, ale mě tyhle myšlenky fascinují, neskutečně těší a baví mě si je osvojovat. Kór, když vidím a slyším reálné lidi, kteří o nich a o tom, jak je na vlastní kůži prožili, vyprávějí.

Moje mysl, moje království. Moje království, moje zodpovědnost. Moje zodpovědnost, moje pravidla.

Zvládněme to i v krizové situaci

Teď na předchozí řádky navážu a položím vám jedinou a velmi důležitou otázku. Jaké k vám proudily informace za celé období korony? Zejména od vlády a z médií.

Proudil k vám STRACH nebo PODPORA?

Opakuji. Je to úplně jednoduché. Proudil k vám strach nebo podpora?

Chápu, že je potřeba být opatrní. Chápu, že je potřeba být racionální. Taky ale chápu, že má každá mince dvě strany. Že by informace v médiích měly být objektivní. Že by měly být dostupné příběhy o nemocných, ale stejnou měrou i o těch, kteří pandemií prošli bez jakékoliv úhony.

Nezapomínejme na to, že sama myšlenka vytváří realitu. A pak se můžeme zamyslet nad tím, kolik průšvihů se stalo „jenom“ kvůli těm myšlenkám a kvůli té atmosféře, která vládla světem. Všimněte si, že volím minulý čas. Hádejte, proč to dělám.

A pokud by ve vás ještě pořád hlodal červík pochybností a nedala by vám pokoj myšlenka „korona přeci není vymyšlená“ (mrška jedna neodbytná), tak si znovu přečtěte šestý příběh.

Rakovina taky není vymyšlená. Fakt. Rakovina taky není vymyšlená.

Berme to i s humorem

Poslední zastavení by zasloužilo trochu humoru. Tak sem s ním.

Až nám, „alternativcům“, zase někdo skeptický řekne, že jsou homeopatie, čínská medicína, bachovky a bůh ví co dalšího jenom placebo, můžeme se POUSMÁT.

Vážně. Můžeme se jenom v klidu pousmát a říct mu, že to samé zcela prokazatelně platí i pro operaci srdce nebo kolene.

A že spolu můžeme dál konstruktivně debatovat, ale jenom pod podmínkou, že přijme, že je všechno možné a že nic, co jsme si doteď o zdraví mysleli, nemusí být pravda…

Tak, přátelé, a máme to zase hotovo. Co bych dodala závěrem?

Neztrácejte naději. Rozhodně teď neztrácejte naději. Ať už vás trápí deprese, smutek ze ztráty smyslu existence, Parkinson, astma, alergie, poranění míchy nebo třeba oční vada.

Na světě jsou právě teď tisíce lidí, kteří tyto a další problémy uzdravují. Nejste na to sami. Určitě na to nejste sami.

Právě v tuto chvíli se spojuje obrovská spousta lidí a umožňují příchod nové doby. Ortopedi, kteří jsou ochotní předstírat operaci, dát všanc své celoživotní studium, práci i přesvědčení, jen aby zjistili, jestli tu náhodou neexistuje něco většího, co by stálo za pozornost.

Tisíce lékařů, vědců, zdravotních specialistů i laiků, kteří díky své dlouhodobé praxi a skrze svá uzdravení nastavují nové paradigma.

Teď není čas na smutnění. Teď je čas na radost, protože svítá.

Víte, mě vždycky fascinuje jedna věc na sci-fi filmech. V naprosté většině filmů z budoucnosti se počítá s rozvojem techniky. Ve špičkových lodích doletíme na Mars. Budeme mít nanoboty, kteří nám opraví orgány. Objevíme nové světy a bytosti a budeme s nimi bez problému komunikovat díky univerzálnímu překladači velikosti knoflíku.

Ve většině těch filmů jsou ale lidé stejně vyvinutí a občas i stejně omezení jako dnes. A když se objeví nějaká výjimečná kvalita, tak ji má cizí rasa (Hello, Mr. Spock!) nebo mutant nové generace.

Co když to ale bude jinak?

Co když jsme na prahu něčeho nepředstavitelně krásného? Co když máme schopnosti, o kterých jsme dosud nevěděli? Co když v nás dřímají odpovědi na všechny problémy, se kterými se teď na planetě potýkáme? Co když bude i moderní medicína úplně jiná, než jakou jsme ji čekali?

Dovolme Slunci svítit. Buďme otevření. Testujme, ověřujme, získávejme data, znalosti a dovednosti nedozírné hodnoty. Bůh ví, co všechno na nás čeká.

Mám vás moc ráda. A fakt se na tu cestu těším.

Markéta

PS: Kupte si tu knihu. Joe Dispenza, Vy jste placebo, nakladatelství ANAG.

PS2: Na začátku knihy je prohlášení o autorských právech. Proto jsem se ozvala přímo týmu Dr. Dispenzy, zda můžu napsat tento článek a z knihy citovat. Odpověď mě velmi potěšila a věřím, že potěší i vás. Články ohledně Dispenzy jsou nyní schválené jeho vlastním týmem! Tady máte printscreen e-mailu a pro neangličtináře je pod fotkou překlad. ;-) Juchůůůů!!!

Ahoj Markéto, děkujeme, že jsi nás oslovila. Nemáme v týmu nikoho česky mluvícího, ale použili jsme google překladač, abychom se podívali na tvé články. Nemáme žádné námitky k tomu, co jsi napsala, a doufáme, že to v České republice i na Slovensku přivede více lidí k hlubšímu zkoumání práce Dr. Joa.
Ještě jednou děkujeme, že jsi nám napsala, srdečně Adam.