Více než 100 dní s Dispenzou a Adriene – 2. část

Vítám vás ve druhé části vyprávění o mém experimentu. Minule jsem s vámi sdílela první dva měsíce, kdy jsem pravidelně cvičila a meditovala. Dočetli jste se o duševních propadech a o tom, jak je překonat. Taky o vychytávkách, které pomohou celé rodině, pokud se jeden z jejích členů zblázní stejně jako já a vrhne se na pravidelnou praxi.

Skončili jsme zhruba v půlce. V absolutním zlomu celého procesu, ve chvíli, kdy jsem se rozhodla pro zdravou stravu. Přestože jsem se toho dřív moc bála. Přestože jsem se k tomu nebyla schopná dva roky odhodlat a děsila jsem se představy, že by to po mně někdy někdo chtěl…

Za dlouhá léta praxe vím, že řešení našeho problému často leží přímo vedle nás. Že ho máme vážně na dosah. Občas ho ale z různých důvodů nevidíme. Občas na něj taky nemáme sílu nebo čas. A občas nám v něm brání naše vlastní strachy.

Meditace pak někdy zafunguje „jenom“ tak, že přesně tyhle problémy vyřeší, a to se stalo i u mě. Najednou jsem se chopila své šance a beze strachu jsem vstoupila na poslední 6týdenní etapu své přestavby, do jarního detoxu s báječnými lidmi z Jíme jinak.

Na start jsem se neskutečně těšila. Eva ho naplánovala na chvíli, kdy se v těle aktivují jarní principy. Vůle, která v zimě odpočívala, už se obnovuje. Tělo spouští své očistné procesy. A pro nás to znamená jedinečnou dvojí příležitost. Máme zase dostatek síly dostát svému předsevzetí, a navíc můžeme tělu s jeho přirozenou očistou pomoci. Jak jsem na to byla nažhavená!

A teď jedna výborná zákulisní perlička. Když jsme konečně odstartovali a v přípravném týdnu vyplňovali svoji „závazkovou listinu“, papír, kam jsme psali svůj cíl a výchozí stav, potřebovala jsem vyplnit datum. Zmáčkla jsem mobil a bylo na něm 21.02.2021 a zrovna bylo 10:10. Taková krásná synchronicita a takové potvrzení od Vesmíru, že jdu správně. No to byla lahoda! :-)

První dva týdny s Jíme jinak

Co vám budu povídat. Tohle byl vážně fičák. Meditace i yogu už jsem zvládala, ale to vaření byla změna jako fík. Poslední roky jsem stávala u plotny jen párkrát týdně a najednou to bylo i 4krát za den. Běhala jsem po nákupech, objednávala zdravé potraviny z internetu, zase jsem zařadila mořské řasy, umeocet, shoyu, agar a všechny tyhle krásné vychytávky.

Tělo se chytilo velmi rychle. Hned druhý den detoxu se mi udělala na ruce vyrážka a v puse afty, protože jsem už pár dní před startem zařadila domácí kváskový chléb a kysanou zeleninu.

Hned za tři dny to naštěstí samovolně odeznělo. Chuť na sladké, občasné melancholie a nervozita ale trvaly jako u další spousty „spolužáků“ zhruba 10 dní. Už po dvou týdnech jsem ale viděla výsledky v podobě ubývání na váze, a to mi udělalo obrovskou radost. V příštím článku o hubnutí s vámi budu sdílet, co všechno jsem do té doby podstoupila a otestovala a nic nemělo takhle jasný a viditelný efekt. A to dokonce už za dva týdny.

Celý kurz byl taky výborně vedený. Dostávali jsme nejen úžasné recepty, ale i duševní podporu a všechny možné „věci okolo“, které jsme potřebovali. Moc mě to bavilo a cítila jsem se podobně, jako když jsem začínala s Podnikáním z pláže. Byla to jedna velká jízda plná hormonů, výzev a nadšení.

Třetí a čtvrtý týden detoxu

Tady jsem udělala hned tři skvělé zkušenosti.

Zaprvé, jeden den jsem to prostě přetáhla. Sice jsem zvládla uvařit snídani, oběd a večeři a do toho upéct koláč a chleba, zvládla jsem ale také zapomenout pánvičky v rozehřívající se troubě. Naštěstí to přežily. Pak jsem připálila ten chleba. Naštěstí manželovi chutnal ještě víc, protože byl křupavější. No a pak jsem ještě na ta rozpálená kamna položila plastový cedník. Naštěstí se roztekl jenom minimálně. :-)

Ten den jsem pochopila, že všeho moc škodí, a zvolnila jsem. Poprvé.

Po pár dnech jsem toho také měla nějak moc. Sice jsem si se vším poradila, ale večer jsem nemohla samým vzrušením usnout. Pozor! Aniž bych měla jedinou kapku alkoholu nebo černého čaje. Aniž bych si dala jakýkoliv cukr. A dokonce aniž bych pracovala u počítače.

Ten den jsem velmi hluboce pochopila, že u mě není problém v těchto věcech, za které se často peskuju, ale v nastavení mojí hlavy. Jakmile se příliš vzruším, večer prostě nezaberu. Takže jsem zvolnila podruhé a zase o něco vědoměji vstoupila do meditací, kde přenastavuji svou mysl.

Potřebuji hodně obnovovat programy „mám dostatek času“, „všechno zvládám na pohodu“ a „o co se nepostarám, o to se postará Vesmír nebo ostatní lidé“. Poznáváte se v něčem z toho? ;-)

Poslední zkušenost byla podobného rázu. Hubnutí stále pokračovalo, už ale ne tak výrazným tempem. Taky mi ubývala síla a výbušný náboj „jdu do akce“. Došlo mi, že to nebude o sprintu, ale o zbývajících 4 týdnech, což je, proboha, další měsíc! Další měsíc každodenního vaření, do toho s meditací a yogou.

Takže jsem vnitřně zvolnila potřetí. Všechno jsem to dělala dál zodpovědně, kvalitně, ale přenastavila jsem si v hlavě svůj přístup: „Tohle není krátkodobá akce. Tohle jsou tříměsíční LÁZNĚ.“ To byla moje mantra následujících týdnů a hodně jsem se díky ní uklidnila.

Poslední dva týdny detoxu – finiš celého experimentu

Pokud mám zůstat pouze u popisu toho, jak to probíhalo, tak tady už je to úsměvné. Mlela jsem z posledního. Fakt. :-)

Jídlo jsem si sice uvařila zdravé, ale klidně jsem ho připravila na dva dny. Z každodenního kuchtění už jsem byla tak unavená, že mě nebavilo vařit ani ty největší laskominy, které jsem se v kurzu naučila. (A že jich bylo!!!) Cvičení a meditace pro mě nejsou problém a jsou mi veskrze vlastní, i u nich jsem však cítila, že už je čas na pauzu.

Dotáhla jsem to ale do konce, všechno zásadní jsem dodržela. A slavila jsem veliké úspěchy, které vám teď předám spolu s nejdůležitějšími poznatky z mojí „cesty“. Ty tři měsíce se opravdu staly studnicí pokladů a věřím, že vás to hodně namotivuje!

Zhubla jsem více než 5 kg

Tuším, že tohle nejvíce zajímá ženy. Ano, zhubla jsem a s radostí vám můžu napsat, že si novou váhu držím. Žádný jojo efekt se nekoná, a příště vám o tom napíšu mnohem víc. Tady máte první fotky „před a po detoxu“. Mají mezi sebou rozpětí jenom 6 týdnů. ;-)

Mnohem víc si užívám svou ženskost

Podle mě za to můžou meditace, yoga, zdravá výživa i hodiny strávené u plotny. Všechno je to prolnuté klidem a yinovými energiemi a já se zase o něco více překlopila k ženskosti. Nakoupila jsem si nové sukně od Pachamamy. Hodně nových sukní. Zase více poslouchám mantry od Mirabai Ceiba. Nechala jsem si od kamarádky navlnit vlasy a pak se celá nadšená fotila ze všech stran.

Tohle jsem do té doby nikdy neudělala a pro potěšení vám přikládám jednu z fotek. Omluvte její kvalitu, původně byla focená pouze „pro domácí účely“. :-)

To je háro, co? Za poslední dva roky jsem snědla tolik bylinek a výživových doplňků, že mi narostlo do pro mě nevídané délky a kvality. Pro ženy to bývá skvělá motivace ke změně životních návyků. ;-)

Meditace vážně vede k sebelásce

Během posledních měsíců se občas doslova zaliju láskou k sobě samé. Jsou chvíle, kdy smekám před tím, čím vším jsem, co všechno dělám, a kolik jsem toho v životě dokázala. Je to nádherný pocit a jediný důvod, proč to píšu beze strachu, že mě za to někteří ukamenují, je ten, že to vnímám mnohem více i k ostatním lidem.

Mnohých z nich si více vážím. Zas o trochu líp vnímám jejich potřeby. Více na ně myslím. Cítím to i ke zvířatům a k celé naší planetě. Něco se ve mně mění na hlubokých úrovních, které slovy neumím úplně popsat…

Sebeláska jsou i jasné hranice

Předchozí řádky mají i svou druhou stránku. Vztekám se tam, kde jsem se dřív nevztekala. Odřezávám tam, kde jsem dřív neodřezávala. Daleko méně sama sebe ponižuji a mnohem méně se vystavuji situacím, ve kterých nechci být.

Jak moc je to důležité a správné jsem pochopila díky tomuto videu (pouze v angličtině). Dawn se skrz nalezení sebeúcty vysekala z rakoviny.

Láska je nakažlivá a prostupuje prostorem

To jsem takhle jednou ležela na gauči a dívala se z obýváku do dětského pokoje na svého syna. Je mu 10 let a poslední měsíce mi dochází, jak ten čas letí. Něco se ve mně přenastavuje a občas mě trápí, jak krátký čas tady máme a jak je každá vteřina vzácná.

Tak tam ležím a přemýšlím o tom. A v jeden moment se díky tomu všechno zastaví. Chci tam jenom ležet a koukat na toho prcka, který neví, že se na něj dívám, a cvičí karate. Vnímám jenom jeho. Nic jiného neexistuje. A najednou se mi rozlije na srdci teplo a sladko. Jde to vyloženě cítit, je to až hmatatelné a neskutečně příjemné.

Ležím takhle několik minut… A Matyáš z ničeho nic přestane cvičit, přijde a ptá se: „Mami, můžu se k tobě přitulit?“ Ježiš, to je doják. On se se mnou mazlí i normálně, ale tohle ještě nikdy neudělal. Najednou všeho nechal, přišel za mnou a chtěl se vyloženě objímat.

Neumím slovy vyjádřit, jak krásná chvíle to pro mě byla a jak moc mě ovlivnila v tom, co chci ke svým blízkým do budoucna vysílat.

Klid a pohoda se dají osvojit

S radostí vám můžu říct, že jsem celkově daleko klidnější. Všechny mé kamarádky si toho všimly, zejména jedna z nejbližších: „Co jíš zdravě, jsi fakt mnohem klidnější. Vůbec se nerozčiluješ, když už mluvíš o něčem negativním, tak si na tom emočně neulítneš a jenom to konstatuješ. Víc se směješ, je okolo tebe mnohem větší pohoda…“

I já to cítím. Hodiny yogy a meditací. Žádný cukr, alkohol, káva, černý čaj. Už po pár týdnech pokusu jsem byla jak na nějakém obláčku, mnohem lépe jsem korigovala své emoce a mnohem lépe jsem zvládala řešit náročné situace. Teď už si dám občas vínko nebo něco nezdravého, a přece tu proměnu pořád cítím.

Přepracovanost se dá uzdravit

Poslední týdny si mnohem více uvědomuju, že si tu zahlcenost a přepracovanost způsobuju doopravdy sama. Učím se zastavovat. Občas mi dojde, že něco můžu v klidu vynechat nebo přesunout, a o kolik se mi tím uleví. Taky si chytřeji volím některé cesty.

I tenhle článek je jedním z takových řešení. Původně to byl jeden dlouhý megaobsáhlý. To by ale zabilo mě i vás. A tak jsem ho na radu své výborné kamarádky Dany-Sofie Šlancarové rozdělila. Jak prosté a jednoduché.

Stačilo poslechnout intuici, zvednout sluchátko a nechat si poradit. Víc hlav víc ví. ;-)

Adriene je prostě báječná

Zatím jsem vám moc neřekla o yoze s Adriene. Nedělo se s ní totiž nic „šíleného“, čím byste potřebovali provést.

Pořád ji miluji. Nezažila jsem s ní žádný veliký emoční propad. Protože při ní používám své fyzioterapeutické yogové principy, byla jsem naopak hodiny a hodiny ve cvičební slasti.

Celou dobu mě bavila a neskutečně mě posunula dál. Zesílila jsem, jsem mnohem pohyblivější a podívejte se, co se mi rýsuje na zádech, když zatnu svaly. I když mi v klidu lopatky ještě odstávají, tak tohle se mi tuuuuze líbí!

Yogu jsem si zamilovala zase o kus víc a naučila jsem se toho tolik, že pro vás připravuji další kurz. Tuhle radost, slast a láskyplný přístup si prostě nemůžu nechat pro sebe.

Úprava na míru je rozhodující

Během experimentu jsem zjistila zásadní věc. Při různém psychickém rozpoložení potřebuji různá řešení.

Když jsem „v propadu“ = smutná, v depresi, anebo vystrašená, potřebuji meditaci s Dispenzou. Ta mě „vytáhne“, zvedne mi náladu a pomůže mi vyřešit tyto konkrétní emoce.

Když jsem ale „ve stresu“ = roztříštěná, uspěchaná a rozkmitaná do všech stran, potřebuji yogu. Tělo a mysl po ní začnou vyloženě volat a nemůžu se dočkat, až přistanu na cvičební podložce.

Yoga mě při stresu umí uklidnit a výborně zacentrovat. Teprve po ní jsem schopná přejít k práci s myslí a jsem vážně ráda, že teď vím, kdy po čem sáhnout. Možná to budete mít podobně. ;-)

Mám novou nejlepší kamarádku

Během experimentu jsem vstoupila do mnohem bližšího kontaktu s tím, čemu Joe Dispenza říká Láskyplná inteligence a Inteligentní láska. Se silou, ze které je stvořeno kvantové pole, říkejme jí, jak se každému z nás chce.

Jakmile ji v meditaci ucítím, začnu se usmívat a zazní ve mně: „Vítej, má milovaná.“ Daleko více ji teď vnímám i v reálném světě, daleko více jí důvěřuju a vyloženě si užívám vědomí, že je mnohem inteligentnější než já nebo kdokoliv na naší planetě. Často ji kvůli tomu žádám o pomoc.

Při jedné meditaci jsem například plakala, slzy se mi koulely po tvářích a já ji prosila: „Prosím, vyřeš to za mě a proveď mě, protože já nevím, jak to spravit.“ Bylo to velmi úlevné a hodně mě to uklidnilo.

Jen tak mimochodem je tento bod velikým zlomem v meditační praxi. Chvíle, kdy přiznáme, že už nevíme „jak“. Že neznáme cestu, a dokonce si ji ani neumíme představit. Tam teprve přichází prostor pro Neznámo (Dispenzovci vědí) a Vesmír konečně „dostane zelenou“, aby se plně vložil do díla a ukázal své zázraky. Mně pomáhá vydatně, vyzkoušejte to také. ;-)

Blaženost není fikce

Přemýšlela jsem, jak vám tohle nejlépe předat. Jak vám mám vysvětlit, jak blaženě může člověku v meditacích být? Do hlavy mi přišel obrázek Keanu Reevse z filmu Malý Buddha.

Jedině v takových obrazech jsem to schopná předat. Cítím hluboký vnitřní mír. Noblesu a vznešenost. Tak velkou moc, že ji nemám potřebu nikomu dokazovat. Taky radost, štěstí a smích, nebo lásku neskutečné intenzity, podle toho, jakou meditaci si zrovna dávám.

Není to výmysl. Neexistuje to jenom ve filmech. A i když se to nestane pokaždé a občas se tam dostanu jenom z polovic, meditace se mi stala koníčkem. Ve chvílích, kdy se mi do ní nechce (ano, i takové chvíle nebo období občas mám), vzpomenu si na to, jak mi bude, a za pár minut jdu na věc.

Vesmír při mně celou dobu stál

V posledním týdnu jsem dostala krásný dárek od Vesmíru. Finální štace mého experimentu, detox s Jíme jinak, končil přesně na Velikonoce. Na Velikonoční pondělí už jsem si mohla dát s celou rodinou pečeného králíka! Mlaskala jsem nejvíc u stolu a všichni se smáli, jak si to normální jídlo užívám. A já jsem věděla, že mám splněno.

Pár dní předtím jsem totiž slavila narozeniny. Přesně na Velký pátek, v den smrti Ježíše Krista. Nejsem výrazně křesťansky orientovaná, ale to vědomí jsem si užila. V pátek jsem nechala odejít své staré já a v pondělí jsem si dovolila oslavu nového života.

Tahle „souhra náhod“ pro mě byla moc krásným vzkazem od Vesmíru a předávám vám ji proto, abyste viděli i to, co na první pohled vidět nejde. Jak nás občas Vesmír povzbuzuje. Jak se vše děje ve správný čas a na správných místech a že nic není ponecháno náhodě. ;-)

Ne PŘESTO, ale PROTO

Tohle vám hodně pomůže. To jsem jednou žasla nad svojí kamarádkou a nad tím, kolik toho zvládá. Že po vší práci, péči o 3 děti a mnoha nadstandardních aktivitách ještě v noci zasedne a šije panenky. A ona mi řekla, že to není „přesto“, ale „proto“. Že při tom šití nabere tolik síly, klidu a radosti, že druhý den vstane a může pokračovat dál.

Tady u mě na druhé straně se toho děje hrozně moc. Finišujeme knížku v textech i v obrázcích. Pracujeme v týmu 4 lidí. V dalším týmu pracujeme na úpravě Vyprošťováku pro neslyšící. Mám desítky stránek poznámek pro následující díly celostního speciálu a tři kurzy, které na to, doufám, budou navazovat.

Na jaře jsem se rozklepala pokaždé, když jsem na to pomyslela. Bez nadsázky. A teď vidím, o kolik jsem se posunula. Na práci mám mnohem více klidu i energie. Všechno do sebe zapadá a realita mi sama připravuje spoustu věcí dopředu. Některé dokonce zařizuje lépe, než já.

Tady máte třeba fotku, jak pracujeme na obrázcích do knížky. Namísto scházení se v Praze sedíme kvůli covidu každý v pohodlí u sebe doma. Tady zrovna všichni snídáme. Já mám umyté vlasy v turbanu, v troubě mi kyne zadělaný chleba, cpu se luxusní domácí miso polévkou a usmívám se.

Nakonec je ta práce na dálku mnohem příjemnější, efektivnější i systematičtější než osobní setkání. V životě by nás to nenapadlo. A tak to život vymyslel za nás.

Takže to není „přesto“, ale „právě proto“. Všechna ta vnitřní práce je opravdu skvělou investicí a na mnoha úrovních mi pomáhá žít takový život, jaký si přeju. I proto v ní pokračuju dál. Někdy se mi to povede na 80 %, někdy jenom na 50 %, ale jdu dál! :-)

Všechno se to splnilo

Shrnuto a podtrženo, všechno se to podařilo. Jsem štíhlejší a náležitě si to užívám. Zesílila jsem. Zvládám mnohem lépe stres. Mám mnohem více energie a netrápí mě propady. I práce probíhá v mnohem příjemnější atmosféře.

Všechno důležité už se mi plní a pořád zlepšuje. A když se podívám zpátky na prosincovou Markétu, ze srdce jí děkuju, že do toho všeho šla. Jsem jí vážně vděčná.

Jaký by pro vás tohle byl pocit?… Stálo by to za to?

Co si z toho máme vybrat?

A na závěr opět ona palčivá otázka. Co si z toho máte vybrat a jak máte začít? Minule jsem vám předala první indicie, dnes přidáme další. Veledůležité a velezajímavé, protože to je pro celý článek o experimentu vlastně to nejdůležitější.

Meditace

Celkově lze říci, že je to královna léčebných metod. Duch vládne nad hmotou. Vaše buňky jsou dle Dispenzy 100krát citlivější na energii s informací, než na chemii. To znamená, že jsou 100krát citlivější na to, jak se cítíte a jaké v sobě nosíte programy, než na to, co jíte.

Pokud chcete důkaz, pusťte si toto video (pouze v angličtině), nebo si vygooglete příběhy makrobiotických guru, kteří zemřeli na rakovinu. Sebekvalitnější jídlo není zárukou zdraví, a ani ta nejlepší strava vás nezachrání, pokud v sobě nosíte smutek, závist, strach, ponížení, agresi, samotu, neustálý spěch a podobné negativní emoce. Proto meditaci do jisté míry řadím „na první místo“.

Meditace pro mě také představuje jistou „pojistku“. Chcete více peněz? Otěhotnět? Prožívat láskyplné partnerství? Ona vám vyčistí cestu a připraví celou realitu, včetně vás samotných, abyste tam opravdu došli. Omezíte díky ní veškerá přešlápnutí, slepé uličky, nebo vaše vlastní omezení, která vám brání najít adekvátní řešení. Proto ji ráda doporučuji „pro sichr“ i k ostatním technikám, pokud vám na něčem opravdu záleží.

A jaké jsou nevýhody meditace? Jedna z nich je, že se jedná o DOVEDNOST. To znamená, že se to musíte nejdříve naučit a až pak uvidíte první efekty. Má to tedy své „zpoždění“. Někdy se jedná o několik týdnů, někdy o několik měsíců.

Proto občas s klienty volíme jako doplněk léčby Bachovy esence, když potřebujeme akutně vyřešit strachy nebo jiné negativní emoce. Když nemůžeme čekat a potřebujeme efekt co nejrychleji, sáhneme po nich. Meditaci se pak klient může učit v klidu a postupně.

Zdravá výživa

Zdravá výživa má neskutečnou výhodu v tom, jak rychle a „plošně“ pracuje. Podívejte se sem na příběhy hrdinů Jíme jinak a začtěte se. Jediné, co přitom musíte zvládnout, je uvařit si zdravé jídlo, a to s trochou péče dokáže skoro každý a téměř ihned. Výsledky jsou také často „zázračné“ a Eva má spoustu následovníků, kteří na její práci vyloženě nedají dopustit.

A ještě jedna důležitá poznámka. Z prvního článku celostního speciálu víte, že bez správné výživy orgány prostě a jednoduše nemohou pracovat tak, jak mají. Takže i když je vliv psychiky svým účinkem nad vlivem stravy, rozhodně ji ze zdravého životního stylu nemůžeme vynechat.

Cvičení

Yoga není jenom o uzdravení pohybového aparátu. Léčí jak svaly, šlachy a klouby, tak vnitřní orgány a dokonce i psychiku (více zde >> ). Vzhledem ke specifikům západní civilizace vám ji můžu jedině doporučit.

Její účinky jsou při správném provedení také poměrně rychlé a skvěle obnovuje pocity klidu, blaženosti a bezpečí se všemi následky, které to přináší. Podle mě je výborná jako léčba i prevence a vnímám ji jako takový ochranný polštářek pro ty, kteří mají jen lehké obtíže, nebo jako naprosto luxusní doplněk pro ty, kteří jsou i v jiné primární péči (např. velmi zdravá strava při léčbě artritidy).

Pamatujte přitom, že se všechno tohle vzájemně doplňuje a spolupracuje to mezi sebou. Meditace jsou daleko lepší, když se tělo vyčistí a dodají se mu látky potřebné pro mozek. Orgány se mnohem lépe čistí, když si dobře zacvičíme a rozproudíme jak dech, tak krev v cévách. Yoga je zase mnohem lepší, když máme správně vyživené = pro výkon připravené svaly, a když nám u ní díky meditacím přestane lítat hlava.

Mezi svatou trojicí je mnoho vzájemných vazeb, bylo o nich napsáno mnoho knih, tak na to pamatujte. Dvojice je vždy lepší než jednotlivec. A plná svatá trojice umí ve své synergii ZÁZRAKY.

S čím máme začít?

Zaprvé, nejdůležitější je VŮBEC NĚKDE ZAČÍT a je veskrze praktické odstartovat s tím, co je vám vlastní. S oblastí, ve které se musíte nejméně snažit a zároveň vám přináší nejvíce radosti. S takovým přístupem u péče zůstanete dlouhodobě, začnete nabírat na energii a postupně v tom budete růst. Pro mě je to třeba yoga a potom meditace.

Zadruhé, ať už začnete s čímkoliv, dobře si to upravte k vašim možnostem a klidně začněte na minimu. Nemusíte cvičit 3krát týdně, stačí i jednou. Hlavně, když u toho vydržíte a bude vás to bavit. Časem se to pak samo rozvine.

Zatřetí, nepřetěžujte se. Kdyby mi někdo řekl, že absolvuje stejný experiment jako já, kroutila bych hlavou, možná bych ho považovala za blázna a asi bych ho odmítla léčit. Vážně.

Nic se nesmí přehánět a při velké náloži musí člověk počítat s hlubokými ozdravnými procesy. Ty nemusí být příjemné, občas můžou budit hrůzu, a hlavně chtějí dostatek času, podpory a zkušeností. Proto na sebe buďte jemní a nepřehánějte to.

Začtvrté, záleží na tom, co a jak rychle potřebujete. Zjistili jste, že máte rakovinu? Neváhejte ani vteřinu a ihned se pusťte do pořádného studia a praxe s Joem Dispenzou, přidejte okamžitě zdravou výživu a když se vám bude chtít, občas si zacvičte.

Pokud jste naopak víceméně v pořádku a chcete se jenom vyladit a posunout vpřed, můžete libovolně experimentovat. Nastavovat si s meditací „týdny klidu“ a „týdny transformace“. Jíst zdravě klidně jenom jedno jídlo denně. Nebo cvičit jenom jednou za týden. Všechno to ve vás může růst a zrát postupně. ;-)

Zapáté, velmi důležitá rada na konec. Ať už si vyberete jakoukoliv činnost a jakýkoliv plán, najděte i v oblasti osobního růstu aspoň trochu lehkosti.

Nemá to být o utrpení, ale o radosti. O novém dobrodružství, o poznání, o moudrosti, o lásce i legraci, které na cestě zažijete.

Pro finální odlehčení vám tedy posílám jedno ze svých oblíbených videí. Je trochu přisprostlé a v angličtině, ale věřím, že spoustu z vás rozesměje. Humor léčí. Pamatujte, humor léčí…

Markéta