Barefoot u dětí – po selsku a racionálně [Barefoot speciál 5]

Barefoot boty jsou opravdový fenomén. Nejeden člověk žijící zdravě a pečující o své tělo za ně vydává tisíce. Cvičíme, nožky si srovnáváme, dobře se obouváme. Pak si klademe zcela rozumnou navazující otázku. Máme je pořizovat i svým dětem? A na ni se váže spousta dalších:

• Od kolika let dítě barefoot boty potřebuje?
• Mám „barefooty“ kupovat, i když nezpevňují kotníky? V prodejně zdravé obuvi mi říkali, že je to důležité…
• Kdy dětem nové boty nestačí a máme s nimi začít cvičit?
• A v neposlední řadě: Jak to mám zvládat, když je to tak náročné nejenom finančně, ale i časově?  

Tak se na to jdeme podívat. Mám pro vás hned několik velice zajímavých a podnětných vhledů. ;-)

#1
Barefoot bota = dobrá bota

Začneme hned tím nejdůležitějším a zároveň nejjednodušším. Pro dětskou botu platí úplně to samé, co pro botu dospěláckou.

• Je potřeba, aby byla dostatečně široká, jak ve špičce, tak v celé své délce.
• Je potřeba, aby měla nízkou, rovnou a dostatečně ohebnou podrážku.
• Je potřeba, aby v ní nohu nic nedráždilo.

Detaily k tomu, jak a proč má bota vypadat, jsem vám výborně vysvětlila v prvním článku barefoot speciálu, včetně toho, že všechny požadavky zdravé boty splňují takzvané barefootové boty.

Nemusíme se tím tedy v tuto chvíli hlouběji zabývat, stačí, když si zapamatujete, že má dítě stejně šikovnou a téměř stejně rostlou nožku jako dospělý, a tak k ní budeme už od narození i stejně přistupovat. Až na jednu výjimku, která se skrývá v bodu 2.

#2
Dětská noha se vyvíjí

Jediným výrazným rozdílem mezi dětskou a dospěláckou nohou je to, že se ta dětská výrazně vyvíjí.

Osobně proto vůbec, ale vůbec nesouzním s názorem, že děti potřebují, abychom jim jakkoliv zpevňovali nohy. Vnímám to přesně naopak. Dětská noha je ve fázi učení. Učí se, jak má nastavit kosti a jak má napnout svaly. Které z nich je potřeba zatnout hodně a které méně, aby se kloubní plochy dostaly do správného postavení.

Vyhodnocuje při tom, jak to vypadá ve fázi odrazu, jak to vypadá ve fázi došlapu, i jak se v tu chvíli natahují šlachy a vazy. A s každým krokem si tento svůj systém ladí, zdokonaluje. Vše s cílem toho, ABY SE NAUČILA DOBŘE FUNGOVAT.

A teď si představte, že tu nohu zvenku zpevníte. Dáte jí pevnou podrážku, utáhnete jí kotník nebo jí zpevníte špičku. Jak se pak může učit? Jak může ladit svůj systém? I když našlápne špatně, je pořád ve stejném a neměnném postavení. Je pořád jako kopyto. A kopyto se vyvíjet nemůže.

Já jsem ohledně této problematiky dostala nejlepší informaci na vysoké škole. Učila nás Clara-Maria Lewitová (dříve Hermachová), jedna z nejlepších fyzioterapeutek v Čechách. Vyprávěla nám o tom, že noha nemá být zpevněná, právě z těchto důvodů. A já se přihlásila a zeptala se, co říká na basketbalové boty. Hrála jsem basket a věděla jsem, že bez kotníkových bot bychom byli všichni s prominutím „v háji“. Naše kotníky by ty doskoky vůbec nezvládly a asi bychom je měli pořád vymknuté.

Místo Clary mi odpověděla její asistentka. Že taky hrála basket před 20 lety a tenkrát nikdo kotníkové boty neměl. Pro mě to byla šokující odpověď, protože jsem si to vážně nedovedla představit. Proto jsem se zeptala, kolik zranění kotníků v té době mívali. Odpověď byla, že velmi málo. Že moc nevidí rozdíl v tom, jak to bylo předtím a jak je to teď. Že ty nohy měli natolik natrénované, že si výskok i doskok dobře zkorigovaly, nastavily a všechno probíhalo až na pár vyjímek, které se dějí i teď, v pořádku.

Zajímavé, že? Je jasné, že se nad tím stále z vědeckého hlediska zamýšlím. Možná tenkrát neskákali tak vysoko, možná nebyl basket tak svižný… Spíš se ale přikláním k tomu, že jde tahle jemná souhra šlach, kostí, svalů a vazů natrénovat. A stoprocentně stojím za tím, že bychom to měli dopřát minimálně našim dětem.

Mimochodem také proto, že se kosti vyvíjejí a rostou podle toho, jak za ně tahají svaly. Ano, čtete správně. Když se vám v dětství špatně zapojí břišní svaly, budete mít odstátá spodní žebra, protože je šikmé břišní svaly nestáhnou dolů. Příkladů v těle je spousta, včetně toho, že svaly na krku a v obličeji dávají veliký impulz k tomu, jakým způsobem se vám vytvaruje spodní čelist.

Tak těm dětem dopřejme zdravou aktivitu svalů na noze, ať se jim správně vyvinou kosti. Protože i když to jde v dospělosti přestavět, je to už proces poměrně náročný a zdlouhavý. :-)

#3
Do 6 let se vyvíjí pohyb kompletně

A už jdeme na třetí bod, který s tím druhým silně souvisí. Držení těla se u dětí vyvíjí do jejich 6 let. Až do 6 let má dítě nárok na to být nedokonalé. Mít jemně propadlé klenby, občas nebo i častěji vtáčet při chůzi kolínka, sedět jemně nahrbené, mít předsunutou bradičku…

Dětský mozek totiž ještě není „zralý“. Jeho neurony se teprve s věkem postupně zapojují, vytvářejí si složitější sítě a my to v reálu vidíme jako to, že dítě nejdříve leží, pak leze, pak stojí u nábytku a pak udělá první krůčky, zhruba v jednom roce. (Zde veliké zhruba, i 15 měsíců je stále naprosto v pořádku.) Problém je v tom, že už tady to začínáme hodnotit, už tady začínáme šílet, že to není „dokonalé“. A to dítě má přitom ještě 5 let čas.

Ať už mi tedy napíše maminka tříleťáka, že má ploché nohy, nebo že se mu vtáčejí kolínka, velmi často odepíšu tohle: „Přestaňte se bát a uklidněte se, je to v pohodě. Chůze se bude vyvíjet ještě několik let, prcek má dostatek času. Jediné, co je teď důležité, je to, abyste sledovali, jestli se to postupně aspoň po malých kouscích zlepšuje a vyvíjí. A pokud ano, je to v pořádku.“

Pro vaše dokreslení vám přidám ještě reálný příběh mé kamarádky. Má 4 děti. Všechny měly v raných letech velmi výrazné „iksáky“, vtáčela se jim kolínka. A všem se to spontánně, samo a bez jakýchkoliv vnějších zásahů upravilo.

Lítaly venku, lezly po stromech, měly hodně lesních aktivit a hodně z nich i pěkně „na divoko“ a naboso. Jejich těla a mozky dostaly spoustu přirozených impulzů k vývoji. Srovnaly se, natrénovaly se, vyvinuly se. Všechno v pořádku. ;-)

Tento odstavec tedy píšu pro všechny maminky a tatínky, kteří se o své děti bojí. Hodně se toho srovná s vývojem, čas je do 6-7 let.

#4
Barefoot všechno nezachrání

Tak, teď jsem vás uklidnila, takže si ten pocit hezky ponechte, a teprve s ním pokračujte ve čtení dál.

Někdy přijde chvíle, kdy se dětská „nedokonalost“ překlopí dál. Do problému. Do chvíle, kdy bych vám i z jediné fotky vašeho dítka doporučila – barefoot boty nestačí, jděte na rehabilitaci.

Prosím vás, pokud má vaše dítě hodně vyšpulené bříško a zadeček, pokud mu hodně trčí lopatky a má výrazně propadlé klenby jako na této fotce, nejspíše má celkově „chabé držení těla“. Může být současně hypermobilní (jeden z testů zde), více dráždivé a živé, může (a nemusí) mít problémy se soustředěním.

Propadlé klenby a vtočená kolínka jsou pak jenom součástí a pouze jedním z příznaků celkového stavu dítěte a je vyšší pravděpodobnost, že bude potřebovat terapeutickou pomoc. Že bude dobré srovnat mu pohybové programy a poladit nervový systém.

V takovém případě vám doporučuji, zajděte k lékaři a poproste ho, ať vás pošle někam, kde dělají dobře Vojtovu metodu. Z mého pohledu je to pro děti ta nejlepší terapie. Je velmi jemná, nenáročná, ladí pohybový systém do detailu a hojí celou nervovou soustavu. O Vojtově metodě jsem vám více napsala do tohoto článku, mrkněte na něj.

Mějte pak jen, prosím, na paměti, že každý terapeut má svůj individuální přístup. Je to tak a může se stát, že by tři různí terapeuté vyhodnotili stav vašeho dítěte třemi různými způsoby a navrhli tři různé přístupy v terapii.

Nezbývá než přát si a doufat, že najdete toho pravého terapeuta právě pro vás. V Praze jsou výborní ve www.rht.cz a protože Hanka Nováková i vyučuje, mohla by vám doporučit nějakého svého absolventa z vaší blízkosti. ;-)

Jako poslední poznámku dodávám, že i když si myslím, že jsou barefoot boty všeobecně výborné, samozřejmě existují výjimky. Pokud má vaše dítě velmi výraznou hypotonii, hypermobilitu nebo nějaké vážnější onemocnění od vrozených vad nohou až po dětskou mozkovou obrnu, předpokládám, že to s vámi řeší váš lékař a je jasné, že je zde na místě individuální přístup. S tím už by vám měl pomoci váš terapeut a provést vás tím osobně.

#5
Barefooty nakupujte rozumně

Výborně, teď už se můžeme vrátit k barefoot botkám. Podle mě jsou pro děti stejně důležité jako pro dospělé. Vřele vám je doporučuji. Z praktického hlediska, z pohledu toho, v jaké době a v jaké realitě žijeme, to má jenom pár háčků, které je potřeba vychytat.

První rada – jděte na to chytře.

Barefoot boty jsou poměrně drahá záležitost. Pokud máte dostatek peněz, vůbec to neřešte, nakupte dětem barefooty, a následující odstavec hoďte za hlavu. Pokud si ale nemůžete dovolit každého půl roku vydat 3 000 za boty na jedno dítě, čtěte dál! :-)

Zamyslete se nad tím, kdy a které boty dítě nejvíce potřebuje. Když jsem si to takhle srovnávala v hlavě já, došlo mi, že jsou od podzimu do jara nejdůležitější školní nebo školkové bačkory. Doma chodí děti často bosky. Venku jsou většinou poměrně málo, třeba okolo dvou hodin. (Neplatí pro lesní školky.) Ve školce, ve škole nebo v družině ale tráví nejvíce času.

Ze zcela racionálního hlediska bych vám tedy řekla, pokud nemáte na barefoot boty dostatek peněz, mrkněte se na život vaší rodiny a vyhodnoťte si, které boty jsou pro vaše dítě nejdůležitější. Ty si hezky opečujte a ostatní nechte plavat. (Ještě vám ukážu proč.)

Rada číslo dvě – využijte bazary.

Na fb je výborná skupina Barefoot nejen pro děti. Je v ní nejen 50 000 lidí, kteří vám ochotně poradí s výběrem bot, ale také obsáhlý a výborný bazar všech druhů barefoot botek. Od jara až do zimy, od batolat až po dospěláky. Můžete zde nakupovat i prodávat.

Jen tak mimochodem, já jsem Máťovi koupila nové barefoot boty za 1 700 Kč. A po roce jsem je tam za 1 000 Kč prodala. Takže nás vlastně vyšly jenom na 700. ;-)

Rada číslo tři – uvědomte si, prosím, že barefoot boty nespasí svět ani vaši rodinu.

Tohle je jedno z nejdůležitějších sdělení dnešního článku a byla bych o tom schopná natočit 20 minutové video.

Mnohokrát jsem si všimla, že se na zdravý životní styl upínají lidé se sklonem k úzkostem. Někdy míváme strach, že my nebo naše rodina „nejsme v pořádku“. Z reálných nebo podvědomých důvodů se bojíme o naši budoucnost. Máme pak potřebu „chytat se“ metod, produktů a služeb, které nás uklidňují a vnímáme skrze ně to, že budeme v bezpečí.

Dávají nám naději, že o nás bude postaráno, že se dostaneme z našich problémů, že cokoliv, co se nám děje, dobře dopadne.

Někdo kvůli takovému nastavení „ulítne“ na yoze. Někdo na zdravé výživě. Někdo na Schüsslerových solích nebo homeopatii. Někdo na kontaktním rodičovství. Někdo na meditování, otužování, dechových technikách. Někdo je tak vyplašený, že čím více času má, tím více se těmto metodám věnuje a dělá je všechny najednou. (Velmi dobře vím, o čem mluvím, sama k této skupině patřívám. :-) )

A proto vám chci říct, nepoutejte se k barefoot botám jako k něčemu, co je NUTNÉ A NEPOSTRADATELNÉ pro šťastný život.  Mnoho dnešních maminek je upracovaných, uběhaných a vystresovaných. A mně přijde smutné, že se barefoot boty staly jedním z dalších „úkolů“, které si na sebe vršíme.

Jejich nákup je po mnoha stránkách náročný. Jsou drahé. Musí se pro ně speciálně jezdit nebo se musejí objednávat on-line. Občas se pak musejí poštou zase posílat zpátky, nebo je pak zase prodáváme na bazaru. Hodně maminek nad tím tráví hodiny a vyčerpávají v tom poslední síly, které na den mají. A já vám chci říct, že to z mého pohledu není potřeba.

Znám mnoho šťastných a zdravých rodin, kde barefoot boty nenosí. Znám také spoustu rodin, kde jsou barefoot boty pravidlem a stejně si prošly nebo procházejí velmi těžkými věcmi. Vážně si nemyslím, že „barefoot boty = štěstí“ a mnoha maminkám bych raději řekla: „Klidně se na ty boty vyprdni.“

Myslím si, že odpočatá a spokojená máma je pro dítě důležitější než barefootové boty. Že když to má někdo s penězi „tak akorát“, je mnohem lepší uspokojit vnitřní potřebu finanční jistoty než nakoupit nové boty. I já k tomu takhle přistupuju a u svého syna barefoot boty nehrotím.

Vnímám celkový stav naší rodiny a podle toho se rozhoduju, co a kdy vyřeším. Někdy přidám na stravě, někdy na odpočinku, někdy na srandě a na výletech, někdy na práci. Podle mě je lepší konstruktivně a s péčí pokrýt všechny oblasti našeho života aspoň částečně, než jednu z nich se snahou hrotit na 100 %…

Naše tělo je vážně zázračné a ty „ne-ideální“ boty přežije. Pro srandu, pro údiv i jako důkaz vám přidávám fotku nohy muže, který nikdy barefoot boty nenosil a jeho noha takhle vypadala už předtím, než se mnou začal cvičit. Ba navíc, je to vášnivý cyklista, který většinu svého volného času tráví v těch šílených cyklistických tretrách, které vůbec, ale vůbec neodpovídají standardu zdravé boty.

No, vidíte to. Palec zdravý, rovný, skoro jako reklama na barefoot boty. Je vidět, že malíček si péčí zaslouží, ale celkově je ta noha ve velmi dobrém stavu…

Jednou za čas se mi takový „exemplář“ dostane do blízkosti. Pacient nebo kamarádka, co mi ukáže, že nic z toho, co se učíme, nic z toho, co se považuje za „správné“, „zdravé“ nebo „ideální“, není stoprocentně platné nebo nutné. Ať už se jedná o výživu, cvičení nebo třeba kontaktní rodičovství.

Tak na to pamatujte. A zrevidujte si, z jakého místa svého nitra k těm barefoot botám (i k dalším zdravotním záležitostem) přistupujete. Jestli jsou pro vás radostí nebo jen dalším bičem pro váš čas a peněženku, který možná není až tak potřeba.

Zajímavé finále dnešního článku, že? Sama jsem to nečekala. :-)

Markéta

Další články barefoot speciálu

 1. díl:  Jak palec u nohy nastavuje krční páteř

 2. díl:  Jak se na barefoot boty dobře A NUTNĚ připravit

 3. díl:  Jak uzdravit vbočený palec, klenby a problémy chodidel

4. díl:  Mýtus tréninku zdravé chůze

5. díl:  Barefoot u dětí – po selsku a racionálně

6. díl:  Proč ani ta nejlepší bota NIKDY nevyváží chůzi naboso

CVIČENÍ A E-BOOKY ZDARMA >>