Logopedie on-line? To už snad přeháníš, ne?!

Tak tohle byla věta, kterou jsem slýchávala od své rodiny, když jsem jim oznámila, že budeme mít logopedii on-line, nejčastěji. Všichni si mysleli, že to nemůže fungovat.

A to včetně mého přítele, který bydlí s osobou, co lidi přes počítač uzdravuje z výhřezů plotének. :-)

Tak jsem si řekla, že tohle stojí za to sdílet…

Tak už to přišlo.

Po měsících stěhování rodiny a zařizování ordinace přišla chvíle, kdy jsme měli konečně dost času na to pustit se do logopedie.

Je fakt, že to Matýsek opravdu potřeboval.

Místo „Kapitán Amerika“ říkal „Tapitán Amerita“, písmeno L nahrazoval takovým měkkým V, takže „letadlo“ znělo trochu po anglicku jako „wetadwo“ a „CH“ si zaměnil za „S“, takže mu na rukou rostly „swupy“ místo „chlupů“.

Měla jsem radost, že konečně dozrály všechny podmínky, a tak jsme se pustili do toho nejzásadnějšího.

Do hledání DOBRÉHO TERAPEUTA.

Já jsem totiž v této oblasti poměrně náročná a měla jsem tři zásadní přání, ze kterých jsem nehodlala ustoupit ani o píď.

Zaprvé jsem chtěla terapeuta, který svou práci dělá PROTO, ŽE JI MILUJE.

Žádnou vyhaslou nebo vyčerpanou logopedku, která si to „odkroutí“, ani někoho, koho jeho práce už vlastně štve a dělá ji jenom proto, že se musí uživit. Nenene.

Chtěla jsem terapeuta, kterému na procesu bude záležet, bude v něm „přítomný“ a bude ho také bavit.

Druhá podmínka byla v našem sokolovském koutku ještě náročnější.

Přála jsem si člověka, který vnímá nejen logopedii, ale také dětskou duši.

To pro mě bylo snad ještě důležitější. Aby byl můj syn vnímám jako rovnocenná lidská bytost, se svými specifickými dětskými bolístkami z toho, že nemluví dobře, a bylo s ním podle toho „zacházeno“.

No a třetí podmínka byla zase o mně.

Potřebovala jsem profesionála, který mě celým procesem provede, aniž by mě přetěžoval.

Nechtěla jsem to moc řešit, ani to celé chápat. Chtěla jsem, aby mi prostě jenom někdo řekl, co mám udělat a já to udělala. S čistou hlavou. A taky jsem si přála, aby to netrvalo příliš dlouho. Mám toho přeci jenom nad hlavu a každá minuta volna se počítá. :-)

Vím, že to jsou velice náročné požadavky. Já ale věřila, že to takhle jde.

A tak jsme hledali.

Ptali jsme se ve školce. Nic moc. Vědí o dvou logopedkách a prý jsou velmi vytížené.

Tak jsme se ptali přátel. Ti také věděli jenom o té paní, která učila už mého tatínka, když byl ještě malý.

Cítila jsem, že tohle „není ono“, že přijde něco lepšího.

A pak to taky přišlo.

Moje skvělá kamarádka Kamča mi poslala odkaz na webovky Martiny Kolmanové s tím, že by tohle mohlo být to pravé pro nás.

Mrkla jsem tedy na stránky, prostudovala články a měla jsem jasno. TO JE ONA!!!! Srdíčko mi zaplesalo radostí, cítila jsem, že jsme našli tu pravou.

A tak jsme se objednali na vyšetření po skypu. A po něm na prvních 6 terapií, taky přes skype.

A jak to dopadlo?

Právě teď jsme v půlce terapie.

Matýsek už používá písmeno „K“ v běžném hovoru.

Písmeno L už umí v jednotlivých slovech na konci a na začátku a právě teď ho začínáme trénovat v půlce slov.

Písmeno CH už zvládá naprosto v pohodě.

Trénujeme jednou denně, trvá nám to asi tak 4 minuty a ZVLÁDÁME TO LEVOU ZADNÍ.

Matýsek se vždycky ptá: „A mamí, uvidím zase tu paní na počítači?“

Baví ho to. A nejen to.

Je šťastný, že začíná mluvit dobře. Vidí, že je schopný dělat pokroky, když se něčemu věnuje. Na vlastní kůži prožívá, že když se chce, tak se cesta najde a ani to nemusí bolet. A v neposlední řadě cítí celou dobu podporu rodiny, která mu v tom procesu stojí po boku.

Víte, tyhle „benefity okolo“ jsou pro mě osobně snad ještě větší než celá ta logopedie.

Ani jsem se nenadála, že skrz tuhle terapii dostaneme tolik dárků. :-)

Já mám tedy jasno.

Jsem ráda, že jsem se rozhodla tak, jak jsem se rozhodla.

A raději budu mít profíka on-line, nežli někoho, kdo mi nevyhovuje, naživo.

Koneckonců, nemůžu přeci čekat, že ti nejlepší ze svých oborů budou objíždět celou republiku, aby nás, kteří je potřebujeme, uspokojili.

Já jsem vděčná, že tahle on-line možnost vůbec existuje, a že jsou tu lidé, kteří nás ji učí používat. :-)

A ještě takové malé PS pro realisty: Měl tento náš on-line počin i nějaké nevýhody?

Jasně, že jo. :-)

Občas ti dva mluvili současně a jeden druhého neslyšeli. Také nám jednou nefungovalo připojení a trvalo nám 20 minut, než jsme ho nahodili. A Matýsek se taky musí naklánět k obrazovce, aby Martina viděla jeho pusinku v akci.

To jsou ale upřímně řečeno problémy, které řešíme i při běžném skypování s babičkou a mně nedělá žádný problém je vyřešit…