Mých 30 dní s Dispenzou a Adriene

Pojďme se dnes spolu zamyslet a prozkoumat poutavé otázky.

Je možné proměnit člověka za pouhých 30 dní? Existují učitelé, kteří umějí převrátit náš život v pozitivním slova smyslu naruby? Jsme my ženy blázni a hypochondričtí stěžovatelé, kteří neustále potřebují něco hojit a zdokonalovat? Proč se muži změnám často brání, odmítají jezdit na kurzy a dlabat potravinové doplňky?

A ještě dobrodružněji. Můžeme jako lidstvo zvýšit svůj potenciál k dosud netušeným možnostem? Je šance najít lék i na ty největší problémy, které nás trápí? Co je teď fakt potřeba k tomu, aby naše děti mohly prožívat šťastný život, který jim jako rodiče tolik přejeme?

Vítám vás u nového článku, ve kterém vám představím jedny z největších učitelů současnosti. A minimálně zčásti vám odpovím na všechny tyto úvahy, které jsem zkoumala během 30denní výzvy plné yogy, kurzů a meditace.

To jsem se takhle jednou rozhodla, že je čas zase trochu pokročit. Že je sice fajn, že si hraju s čínskými bylinami, schüsslerkami a bachovkami, ale že dokud více nezapracuji na své mysli, která mé orgány ovládá, z určitých věcí se asi nevyhrabu.

O pozornost se hlásila i potřeba pohybu. Hodiny a hodiny strávené u počítače se na mém fyzičnu během několika let výrazně podepsaly a pravidelné vycházky neměly efekt, který jsem si představovala. Chtěla jsem se zase posílit, pořádně protáhnout a užít si ten pocit, kdy mi energie i krev proudí v těle na maximum a já se cítím doopravdy živá.

Bylo rozhodnuto. O mysl se postarám s novodobým mystikem Joem Dispenzou a o svaly s možná nejmilovanější yogovou učitelkou planety, Adriene. V září se pustím do 30denní výzvy, kdy si s nimi každý den zamedituju a zacvičím. Uvidím, co to se mnou udělá, a když bude co sdílet, napíšu vám o tom článek.

Abych vás pořádně namotivovala, předala vám veškeré důležité odkazy a zdroje, které jsou k životní změně potřeba, a hlavně, abych vám ukázala zkratky, vychytávky i strašáky, které vás na této cestě můžou potkat. Začneme opravdu od základu a povíme si, proč jsem se pustila právě do 30denní výzvy.

Proč 30denní výzva

Psala jsem vám o tom v jednom z minulých článků >> Pokaždé, když něco chceme ve svém životě změnit, jedná se o poměrně náročný proces. Musíme to zařadit do běžného všedního dne. Odolat všem nástrahám v podobě myšlenek jako „začni až zítra“, „dneska se mi nechce“ nebo „partnerovi se to nebude líbit“.

Potřebujeme vyvinout hodně vůle, když chceme dostát svému záměru, a současně je nutná i velká dávka pochopení pro naše vlastní rezistence, smutky ze selhání nebo nedostatek podpory, kterou bychom v danou chvíli potřebovali.

Proto ráda přistupuji k časově vyhraněným „projektům“. Když se chci nakopnout a zavést něco do svého života, nebo si to pořádně otestovat, vymezím si jasně danou časovou linii, kdy se tomu budu doopravdy věnovat, všechno ostatní klidně upozadím, a dostanu tak prostor na svou proměnu i na vyhodnocení účinků dané aktivity.

Tento přístup mi vše obrovsky ulehčuje, pomáhá mi se spoustou překážek a používám ho i u svých klientů. Ráda jim říkávám:

Můžete tím projít s naprostou pohodou. Má to svůj začátek a má to svůj konec. A na konci budete o mnoho šťastnější a o mnoho zkušenější, než jste teď. To za to stojí!

Když si navíc vytvoříte takový projekt (může to být klidně jenom 14 dní) a řeknete o něm své rodině, máte hned dvě vychytávky najednou. Jste „chránění“ nejenom před sebou samými, ale také před impulzy z vnějšku. I oni to daleko lépe ustojí a projdou tím s vámi daleko snáze, když budou vědět, že to je jenom na pár týdnů a že to za nějakou dobu skončí.

Více informací o chytrých projektech, o veškerých jejich výhodách a vychytávkách najdete v tomto článku >> Tak a teď si povíme, proč jsem si vybrala právě Joa Dispenzu a Adriene.

Proč Joe Dispenza

S trochou nadsázky poslední dobou říkávám, že je Joe Dispenza „novodobý Ježíš“. Pod jeho taktovkou se udávají doslova a do písmene ZÁZRAKY. To, co jsme dříve slýchávali v legendách o svatých mudrcích nebo v pohádkách o splněných přáních, se v jeho blízkosti děje běžně a v rámci všedních dnů.

Lidé si s ním uzdravili nepřeberné množství diagnóz. Následky mozkových mrtvic, mozkové nádory, rakoviny, vyhřezlé ploténky, Parkinsony, závislosti, úzkostné stavy, deprese a mnoho mnoho dalšího.

Urovnali také své životy a výrazně pohnuli se svými „vnějšími podmínkami“. Mnoho z nich našlo řešení na problémy, se kterými si měsíce nevěděli rady. Vyměnili svá zaměstnání za taková, o kterých se jim dříve ani nesnilo. Našli své vytoužené životní partnery. Vymeditovali si do života více klidu, pohody, a i třeba hojnosti v podobě 500 000 amerických dolarů na účtu.

Všechno tohle se s Joem děje běžně. A co je nejlepší, nedělá to „on“. Joe to skrz práci s myslí učí úplně normální průměrné lidi, jako jste vy i já, aby to uměli udělat sami a jeho nejnovější kniha má díky tomu podtitul Jak obyčejní lidé dělají neobyčejné věci. To je jeden z důvodů, proč je dnes tak oblíbeným učitelem.

zdroj obrázku: https://worldsummitintegrativemedicine.com/dr-joe-dispenza-2017/

Neustále zdůrazňuje, že nepotřebujete být indický guru nebo tibetský mnich v Himálaji, abyste byli schopní uzdravit původně „nevyléčitelné choroby“ nebo prožít hluboce mystické zkušenosti. Tu schopnost máme všichni. A já vám o ní povím v dalších částech článku mnohem víc.

Proč Adriene

Pokud máte můj Yogarestart, tak víte, že Adriene sleduji už celé roky a že právě díky ní jsem se do yogy zamilovala. Spousta dobrých cvičitelů vám totiž řekne, že není důležité jenom to, jestli je trenér „kvalifikovaný“ a jestli vám dá všechny důležité pokyny, ale i to, jestli vám „sedne“.

Umí vás namotivovat? Je vám s ním příjemně? Líbí se vám, jak vás vede? Těšíte se na další lekci pod jeho vedením tak, že se nemusíte vůbec ukecávat, abyste na ni dorazili?

A přesně tohle Adriene dokonale zvládá. Je to ta nejsympatičtější „kočička“, „myšička“ a „myšpulínka“, kterou jsem ve světě yogy doteď objevila. Ve videích vám řekne spoustu důležitých instrukcí, má je promakaná, efektivní, zároveň vám ale s koutky od ucha k uchu řekne, ať se nezapomenete pousmát, ať se v polohách uvolníte, protože přeci nejsme „yoga roboti“, když se přeřekne, tak se vždycky rozchechtá, a ještě z toho udělá vtip.

Každá její lekce je nejen kvalitní yogou, ale také pohlazením na duši, a proto má neskutečně silnou základnu fanoušků. Více než 8 milionů lidí z celého světa si k ní pravidelně chodí pro porci pohybu, ale taky pro úsměv, pochopení, povzbuzení a trochu nadhledu, když jim není nejlíp.

Já vám vlastně ani nejsem schopná slovy vyjádřit, jak veliká síla v tom je a jak hlubokou lásku a úctu k ní chovám, protože právě díky těmto atributům, díky obrovské empatii a laskavosti pomohla přetavit život milionům lidí. Taky se k tomu ještě vrátím a teď už přejdeme k mému vlastnímu procesu.

Předehra číslo jedna

Než jsem se do výzvy pustila, proběhly u mě tři krátké a velmi důležité předehry. Budu je s vámi sdílet, protože tuším, že se týkají i spousty z vás a mohlo by to pro vás být naprosto rozhodující.

Tou první bylo to, že musím přestat polemizovat, teoretizovat a namísto toho je čas rozhoupat se k akci a postavit se za svá rozhodnutí. Ono je totiž hezké „přát si“, hojit své emoční rány, prát do sebe byliny, schüsslerky a bachovky, Vesmír a naše vlastní Já ale nejvíce reagují na to, když něco opravdu a reálně UDĚLÁME.

Proč? Protože to je velmi silný projev naší svobodné vůle. Projev toho, že jsme se pevně rozhodli, že za tím opakovaně den za dnem stojíme, že jsme ochotní projít změnami, které to obnáší a že jsme s tím záměrem opravdu zajedno, se vší energií, kterou máme. Na to Vesmír, tělo i mysl velmi dobře reagují, protože dostávají jasnou zprávu.

Já teď jdu cvičit, protože chci od těla a pro tělo tohle a tohle.
Já teď jdu meditovat, protože chci od života a pro život tohle a tohle.

Den za dnem, minutu po minutě víříme ten záměr do sebe i do celého světa s velmi silnou podporou naší vůle. Pro Vesmír a jeho energie je opravdu veliký rozdíl mezi tím něco si „přát“ a něco pro to „udělat“ a mně s tím uvědoměním i dalším nakopnutím výrazně pomohly tři dívčiny.

Jedna meditovala s Joem 40 dní a sdílela, jak příjemnou změnu jí to přineslo. Druhá zase procvičila 30 dní s Adriene a vyprávěla, jak krásné účinky to na ni mělo v oblasti tvarování těla i psychiky.  A ta třetí pro mě byla finálním pošťouchnutím. Vyprávěla o tom, jak se dostala z depresí, zhubla a znovu nastartovala svůj život díky jediné maličkosti.

Pochopila, že je ten největší hřích a průšvih nebýt féroví vůči sobě samým a nedostát tomu, co jsme sami sobě slíbili. Rozhodla se tedy, že si dá závazek A ŽE HO SPLNÍ. Místo brblání nebo stěžování si na život udělala pár změn a zůstala u nich. V průběhu pár týdnů u ní pak došlo k opravdu výraznému převratu.

Dobrá nakopávačka. Byla jsem připravená na předehru číslo dva.

Předehra číslo dva

Možná už jste se setkali s podobným „magorem“, jako jsem já. S někým, kdo pořád něco „řeší“. Neustále cvičí, v něčem se zdokonaluje, nimrá se v detailech, které jiného zas až tak nezajímají, natož aby jim věnoval nějakou energii v podobě konkrétních řešení.

Neustále také něco speciálního pije, jí, dopuje se doplňky z Amazonie, maže se krémy ze „zaručeně přírodních zdrojů“, učí se od mistrů z Indie i z Ameriky, aby mu něco náhodou neuteklo, a vráží do svého osobního rozvoje klidně desítky tisíc. Samozřejmě jsem to trochu nadsadila, všichni ale asi tušíme, o jaký typ se tady jedná a máme s ním zkušenost skrz sebe nebo své blízké. ;-)

No a já jsem se na sebe v jednu chvíli, tuším někdy zjara, podívala, a řekla si, že už je to „trochu moc“. Že mi asi fakt hrabe a trpím nějakým moderním typem hypochondrie, protože tohle už vážně není normální. Yoga, procházky, Spirální stabilizace, čchi-kung, samozřejmě Vyprošťovák, všechny ty výživové doplňky, Dispenza, moje vlastní meditační techniky… I když je rozvoj lidského potenciálu mojí prací a posláním, připadala jsem si jako blázen. A pak se to díky bohu stalo.

Seděla jsem na zahradě u své kamarádky s bandou „běžných smrtelníků“. Takových, co nemeditují, necvičí, když je něco bolí, tak jdou k lékaři atp. A asi po hodině naší konverzace mi to došlo. Poslouchala jsem o rakovinách, o cévkování, o bolavých jizvách, o rozchodech a nevím o čem ještě. Bylo mi z toho smutno, padala na mě deprese a domů jsem se díky nějakému záhadnému vnitřními procesu vrátila s naprosto novým pohledem na svou „ujetost“. Není to ujeté, JE TO MŮJ KONÍČEK.

S tím jsem přišla domů a s vykuleným očima jsem ten vnitřní převrat vysvětlovala manželovi. Nejsem magor, nejsem blázen, nejsem hypochondr. Mě to prostě BAVÍ! Trávím tím svůj volný čas, investuju do toho své peníze a je to o tolik, o tolik lepší, než vysedávání na zahradě a povídání o tom, jak je život těžký a strašný, jakkoliv své blízké miluju.

Dává mi to tolik síly, tolik energie, tolik naděje a chytrých řešení, když se něco děje. Vybavuje mě to takovými možnostmi toho, jak budovat život. Je to pro mě čirá radost a potěšení, na úrovni prožívání je to doslova můj koníček, stejně jako někdo rád leze po horách nebo jezdí na kole. Něco se ve mně přerovnalo a už to nemusím řešit, nemusím se toho bát.

Přesně v tuhle chvíli jsem se tomu ještě víc otevřela a začala jsem si to bytostně, bez jakýchkoliv překážek užívat. Jsem průzkumnicí života a neskutečně mě baví objevovat svůj vlastní i populační potenciál. Wau. To bylo radosti, to bylo znovunabytého vnitřního smyslu pro akci.

Vydrželo to doteď a jen tak mimochodem mi s tím ještě o kousíček víc pomohla Denisa-Říha Palečková. Na jejím tantrickém kurzu nám vysvětlila, že přesně tohle je typicky ženská vlastnost a typicky ženský přístup k životu. I když už se přímo koupeme v lásce a v požitcích, vždycky cítíme, že toho může být ještě o kousek víc a vždycky si pro to jdeme, dál a dál. Na rozdíl od mužů, kteří jsou ve velké míře nadaní téměř buddhistickým přijetím pomíjivosti života, toho, že je vlastně všechno „marné“ a současně „naprosto v pořádku“, takové, jaké to je.

Vida. Takže to doma nemáme „naopak“. Nejsem napůl chlap. :-) Já i můj muž, který nade mnou často kroutí hlavou a obává se o mé psychické zdraví „věčného hypochondra“, jsme vlastně úplně v pořádku. Já objevuji radosti života a on mě stabilizuje programem, že je všechno víceméně ok, člověk se nemusí strhnout a spoustu se toho taky vyřeší samo. Výborné uvědomění k tomu, abych se do dalšího průzkumu vrhla s úsměvem a s naprostou pohodou.

Předehra číslo 3

A teď přijde velmi podstatná část přípravy. Ta, která na cestě za štěstím potká většinu z nás. Už jsem si stanovila cíl a upřela k němu vůli i pozornost. Měla jsem svou strategii. Projektová mapa, která mi vždy pomáhá udržet můj záměr, už visela na lednici. A já jsem s blížícím se startem byla čím dál víc ztuhlá a čím dál víc se mi stahoval krk i hrudník, navzdory vší předchozí motivaci.

Tak jsem se na to šla „podívat“. Co tam mám? Co se mi to děje? Proč se cítím takhle nepříjemně? Aha. Mám pocit, že to nezvládnu. Že toho na mě bude moc a já se zhroutím pod vším tím tlakem. Tenkrát jsem zastavila, vědomě si ten pocit nechala projít s plným přijetím tělem. A pak jsem ho nahradila novou myšlenkou.

Je to naopak, Markéto. Nejdeš si „ještě víc naložit“. Jdeš si udělat blaze.
Zvedne ti to energii, udělá ti to hezky. Povolí to smutky, které v sobě nosíš, a obnoví to zdroje radosti, které jsou v tobě ukryté.
Je to krásný a úžasný proces, máš se na co těšit.

Uf. Taková úleva. Proměnilo se to během dvou minut a místo odporu se objevilo očekávání dobrodruha. Tenhle proces jsem ale musela projít ještě jednou. Volala jsem si tenkrát s kamarádkou a po tom telefonátu mi bylo špatně. Byla jsem smutná, naštvaná a všimla jsem si, že na ni „žárlím“.

Tak jsem se na ty pocity zase podívala. Protože já nechci, aby moje psychika pracovala iracionálně, autonomně a proti mně, ale reálně, v souladu s mými záměry a pro mě. A hádejte, co tam zase bylo. Veliké pocity smutku a vyčerpání. Myšlenky jako: „Já oproti ní tak makám. Můžu se sedřít, už teď si nakládám jak blázen a teď k tomu chci přidat ještě tohle. Proboha, kdy už si dám pokoj a taky budu mít trochu toho klidu a volnosti.“

Teď se na chvilku zastavte a zamyslete se nad tím. Přes všechny předchozí přípravy, přes všechnu motivaci, kterou jsem měla, se objevila tahle myšlenka o únavě, spíše hlubokém psychickém vyčerpání. Přesně ta myšlenka, kterou jsem potřebovala upravit a vymazat ze svého života, přesně ta, kterou jsem celým tímhle experimentem chtěla přepsat. Přišla a ukázala se mi ve své plnosti, aby mi v tom zabránila. Chápete ten paradox?

On to vlastně není paradox, ale zákon. Na cestě za štěstím jsou rozesetí přesně ti strašáci, kteří nám v něm brání. Když jim uvěříme a necháme se jimi strhnout, nepohnem se dál. Naopak. Pokud jim skočíme na špek a odsouhlasíme jejich pravdu, zhmotníme si přesně to, před čím jsme původně chtěli utéct.

V mém případě šlo jednoduše o to, že kdybych kývla na to, že je toho na mě moc a že nemám sílu, nikdy bych ten experiment nepodstoupila. Nečistila bych si energie ani tělo. Neobnovovala bych své vlastní zdroje ani radost ze života. Nepřepisovala bych své vlastní podvědomé programy, kterými se do té únavy skrz neustálé přepínání sama ženu.

A právě kvůli tomu bych zůstala tam, kde jsem byla. Takže jsem to zase přepsala a podruhé jsem pohojdala sebe samu.

Je to v klidu, Markéto. Sama víš, jak to funguje.
Když si dáš yogu, budou ti líp pracovat vnitřní orgány, zharmonizuješ si psychiku a budeš mít víc kyslíku. Rozhojníš svoji energii, budeš líp spát a mnohonásobně se ti to vrátí. Není to trest, není to něco „navíc“, zátěž ti to naopak ve výsledku ubere.
A co teprve meditace s Joem. Kolik překážek, které bys jinak musela řešit, samo padne, aniž bys je vůbec zahlédla. Kolik hladkých cestiček si během jediné meditace připravíš. Kolik požehnání a skvělých lidí si tím do života přitáhneš. Kolik psychických programů, co ti dobře neslouží, tím přepíšeš. Ušetří ti to hromadu síly a energie, sama to moc dobře víš a jsi neskutečně požehnaná, že si tu hodinu denně můžeš dopřát.

Co vám budu povídat. Zase jsem se začala culit, svět zrůžověl a už jsem se čistě těšila na start. Teď to bude poměrně krátké a já vám ukážu, jak u mě výzva probíhala.

Týden číslo jedna

Super, startovní výstřel zazněl a já se slavnostně pustila do svého osobního experimentu. Každý den jsem si zameditovala a každý den jsem si zacvičila yogu. S Adriene jsem to měla jednoduché, protože jsem vstoupila do jedné z jejích 30denních výzev (řeknu vám víc), a aktivitu jsem tak měla předem nalajnovanou. S Joem jsem k tomu přistupovala tak, že si z jeho meditací prostě a jednoduše vyberu tu, na kterou budu mít právě chuť.

První týden všechno běželo jako na drátku, měla jsem dost energie a překypovala jsem radostí. Byla jsem v té době i na dalším kurzu Spirální stabilizace, 4 dny jsem běhala po Praze a zvládala jsem možné i nemožné. Od 9 do 17 kurz, večer 20 000 kroků s kamarádkou skrz večerní Prahu nebo návštěva u mamky, jen tak mezi řečí ještě rentgen páteře na Bulovce, nekonečné přejíždění městskou hromadnou, no byla to jízda.

Meditace a yoga přišly na řadu buď ráno hned po probuzení nebo klidně v 10 večer po návratu na hostel. Přesto, že běžně spím i 10 hodin, zvládla jsem spát 7, neumřela jsem, moc mě to bavilo a dost mě v té době překvapovalo, jak hodně věcí do sebe spontánně zapadá a jak krásně vydělává Vyprošťovák, aniž bych cokoliv musela dělat. Byl to týden plný synchronicit a radosti.

Týden číslo dva

Upřímně řečeno si nevybavuji nic zásadního, co bych z tohoto týdne vypíchla. Vím, že jsem už byla vydatně zamilovaná jak do Joa, tak do Adriene. V meditacích jsem se nořila hodně hluboko, na tváři se mi spontánně objevoval úsměv, rozléval se ve mně klid a bylo mi opravdu blaze. Moje praxe se upevňovala a já jsem cítila, že jsem občas opravdu „někde jinde“, úplně mimo tuto realitu. Po meditaci jsem bývala spokojená, zklidněná, někdy i dojatá a Joeovi jsem na dálku posílala vzdušné polibky.

S Adriene to bylo podobné, u ní jsem si ale více pochvalovala znovunabyté síly. Velmi jsem si užívala zejména vzpory na rukách, to, jak v nich nabírám na jistotě i na výdrži, cítila jsem se aktivovaná a „napumpovaná“ a občas jsem se vyloženě těšila, až dorazím domů a zacvičím si. I Adriene jsem jen tak mimochodem po cvičení posílala vzdušné polibky, protože to prostě jinak ani nejde. Až si s ní zacvičíte a zažijete ji na vlastní kůži, pochopíte. ;-)

Na konec zápisků z druhého týdne už ale musím zdůraznit, že toho na mě bylo někdy hodně a byla jsem moc ráda, že některé dny trvalo cvičení třeba jenom 16 minut a z meditací jsem měla k dispozici i 25minutové, takže jsem se vešla i do necelé hodiny celkové praxe. I tak jsem občas měla co dělat, abych to zvládla.

Taky bych ráda všechny budoucí dobrodruhy uklidnila, že někdy byla má praxe „transformující“ a někdy probíhala víceméně „na povrchu“. Ne každá meditace byla cestou do hlubin Vesmíru, a ne každé cvičení pro mě bylo slastným prožitkem. Občas jsem se až smála nebo lekala, jak moc mi nejde zastavit hlava nebo jak moc už mám to tělo unavené a v duchu Adriene prosím, ať už je brzy konec. :-)

Jsme lidi, ne stroje a máme právo na své výkyvy i na únavu všedních dní, tak na to při svém experimentu pamatujte. Ani Strnadovou to pořád nebavilo a občas to prostě „jen tak udělala“ nebo i decentně „přetrpěla“.

Týden číslo tři

V této části se dostavilo to, co se dostavuje téměř na každém sportovním soustředění nebo při každém delším pracovním projektu. Přišla výrazná únava. Jasně, že mě meditace pořád bavily. Jasně, že jsem to cvičení zvládla. Už jsem se do toho ale musela nutit a všimla jsem si, že nejsem schopná tolik „růst“. Maličko vám to vysvětlím.

Meditacím s Joem se věnuju od jara a zažila jsem s ním několik přelomových situací. Jednou ráno jsem se třeba po rozhovoru s manželem dostala do stavu, který jsme si s humorem a nadsázkou pojmenovali jako „gédéčko“. GD, nebo-li pro nás doma generalizovaná deprese je stav, kdy má člověk pocit, že je všechno s prominutím v pr… Jinak to napsat nejde.

Je to ta chvíle, kdy rozebíráte ekologickou nebo politickou situaci, výchovu mládeže, to, jak jsme urvaní od přírody a jak je těžké se s ní skrz dnešní nastavení společnosti znovu propojit a všechno to na vás padne. Nálada vám klesne na bod mrazu nebo ještě níž, vymizí i poslední zbytky nadšení a optimismu a vnitřně prožíváte pocit, že se jako lidstvo nevyhnutelně blížíme do záhuby.

My jsme se jednou takhle po ránu zakecali a já jsem v jednu chvíli řekla: „Dost, zlato, přišla na mě GD. Musim si jít zameditovat, jinak budu mít den totál na prd.“ A jak jsem řekla, tak jsem udělala.

Sedla jsem si s Dispenzou do meditace na překonání negativních emocí a když jsem z ní vylezla, ani byste mě nepoznali. Za těch 45 minut jsem nabrala obrovské množství energie, z ložnice jsem nakráčela se širokým úsměvem a všechny ty špatné myšlenky byly prostě a jednoduše PRYČ. Ne, že bych na ně našla řešení, ne že bych v nich objevila naději, bylo to ještě lepší, ony kompletně zmizely z mé reality. Kdo zná Joeovu práci, ten mě dobře chápe.

Zbytek dne jsem pak prožila velmi příjemně. Měla jsem klidné rodinné dopoledne. Odpoledne jsem jela na super výlet se svojí 80letou babičkou a synátorem do parku architektonických miniatur. Přesto, že jsou ti dva v určitých aspektech náročnější kombinací, neměli jsme jediný zádrhel a moc jsme si to užili.

Večer jsem pak ještě odešla na svatbu svých známých se slovy „nevím, jestli se vrátím za půl hodiny nebo za dvě“, protože jsem vůbec netušila, kdo tam bude a jak se budu bavit, a vrátila jsem se až o půlnoci po několika hodinách protančených se svými kamarádkami, které jsem tam potkala.

I Máťa se na svatbě obrovsky bavil, skotačil s dětmi ve skákacím hradu tak, že si udělal puchýře na nohách, a své trenéry z karate, z nichž se právě jeden ženil, zažil v naprosto nové a velmi lidské poloze. Ten den byl tak skvělý, že jsem během řádění na parketu děkovala Joovi, Vesmíru i sobě, že jsme to ráno tak pěkně překlopili.

Další výrazný zážitek se týkal funkcí mého mozku. Od svého raného dětství poslouchám pohádku Režná nitka. Mám ji vážně ráda, pouštím si ji ještě teď a za celý život jsem ji slyšela minimálně stokrát. A jednou, po opravdu dobré meditaci, jsem si ji pustila a nemohla jsem uvěřit tomu, co se začalo dít. Najednou jsem velmi jasně rozpoznávala hlasy hlavních postav. Sovák, Brodský, Preiss, Adamovská, Vízner. Při poslechu mi najednou vyskakovaly před očima jejich obličeje a já je poprvé v těch hlasech rozpoznala. Do té doby jsem si toho nikdy nevšimla, i když jsem to slyšela opravdu minimálně stokrát.

Když jsem to pak vyprávěla Daně-Sofii, se kterou účinky meditací nadšeně konzultujeme, řekla mi, že jsem na vlastní kůži a velmi jasně navnímala jeden z jejich nejčastějších efektů, kterým je zvýšení funkcí našeho mozku. Zostřené smysly, lepší propojování jednotlivých dat, rychlejší uvažování, to vše se po meditacích spontánně dostavuje, aniž bychom mozek museli nějak trénovat. Dobré, že? Vždyť se přeci všeobecně ví, jak nizoučké procento z našeho potenciálu používáme a skrz meditaci s tím jde výrazně pohnout.

Během pár měsíců jsem toho zažila ještě více a tohle jsou za mě aspoň dva skvělé příklady, abyste si mohli představit, jak reálné proměny tahle aktivita přináší. Během třetího týdne experimentu jsem si ale všimla, že se zvyšující se únavou blahodárné efekty pohasínají a jsou takové „otupené“. Pro mě osobně to má logiku a chápu to.

Mluví o tom Joe Dispenza a já už to roky učím v yoze. Pokud chcete skrz něco „růst“, potřebujete nejenom trénovat a vyvíjet aktivitu, ale také odpočívat, protože ta změna vyžaduje a spotřebovává energii. Platí to jak pro nabírání svalové hmoty, tak pro přestavbu neuronové sítě a je to tak všeobecně platné a silné pravidlo, že i moje kamarádka, která špičkově vyučuje hru na klavír, ví, kolik její konkrétní studenti potřebují nocí, aby novou látku vstřebali.

Někdo si novou část skladby osvojí po jedné prospané noci, někdo potřebuje dvě. I kdyby se ale mezitím doslova strhali a seděli u klavíru třeba i trojnásobek běžného tréninku, bez spánku se to prostě jejich tělo nenaučí a jejich aktivita by přišla vniveč. Co se mi tedy během třetího týdne honilo hlavou?

Už je toho na mě moc a nezvládám regenerovat.
Ty svaly jsou tak unavený, že už pohyb stejně neudělají správně a budu se tady spíš ničit než kultivovat.
Hlavu už mám tak přetaženou, že ji během meditací stejně nezvládám ukotvit a ten čas i energie jsou zbytečné.
Sečteno a podtrženo, možná bych ten experiment měla upravit a dojet ho v lehčí podobě.

No jo, jenže to bych nesměla být Strnadová, která o tom chce přeci napsat článek, a navíc bych nesměla být takový dobrodruh. Protože co když se to může zlomit? Co když mi kvůli změně projektu unikne nějaké nové přelomové poznání? Tak jsem tedy pokračovala, uklidnila svou hlavu i tělo, které už s tím chtěly švihnout, a řekla jsem si, že ten poslední týden dotáhnu.

Od toho mám přeci svůj „projekt“, který má jasně vymezený začátek i konec a můžu si dovolit v tom experimentovat.

Týden číslo čtyři

Hádejte, jak to dopadlo. Jasně, dotáhla jsem to až do konce. Díky bohu to ale nebylo s výraznou vůlí nebo sebezapřením, ale s velikým vnitřním klidem a radostí. Cítila jsem se o poznání lépe, než když jsem s pokusem začala. I když jsem byla trochu unavená, byla jsem spokojenější, stabilnější, silnější a dlouhé vycházky, které mě dříve vyčerpávaly, jsem zvládala „jako by nic“.

Objevila jsem v sobě také novou hloubku síly. Ať už se dělo venku v souvislosti se slečnou K. cokoliv a ať už mi to jakkoliv zvedlo tlak nebo mě to jakkoliv vystrašilo, řekla jsem prostě „jdu meditovat“ nebo „jdu si zacvičit“ a vrátila jsem se do klidu. Vím, jak veliký vliv má na mé zdraví psychika a když mám klíč k tomu, jak ji srovnat do harmonie, tak to přeci udělám. To je podle mě k nezaplacení, stejně jako daleko lepší schopnost zastavit svou hlavu a neustálý proud myšlenek.

Shrnuto a podtrženo, mise byla splněna. I když jsem se za 30 dní neproměnila v kompletně nového člověka, zaznamenala jsem výrazný posun vpřed. A co je nejdůležitější, NESKUTEČNĚ JSEM SE TĚŠILA NA TO, CO PŘIJDE TEĎ.

Já jsem se totiž rozhodla, že budu pokračovat a jenom si ten systém upravím.

• Jeden den budu v klidu a pořádně meditovat. Přifařím si k tomu čchi-kung Stůj jako strom, který mě pěkně uzemní, připraví a pak si dám 45 minut pořádné praxe s Joem.
• Druhý den si vyberu něco delšího od Adriene a přidám k tomu nové cviky na dohojení skoliózy, kyčlí a lopatek, které na sobě právě testuju. To se taky hezky doplní a bude se to vzájemně podporovat.
• Budu to střídat šest dní v týdnu a ten sedmý si dopřeju absolutní odpočinek, kterého je taky vážně potřeba.

Takhle bych ze svého programu díky obměňování aktivit a prostoru na odpočinek jednotlivých tkání mohla se svou konstitucí získat maximum.

Dobré, že? Právě tohle je podle mě účel správné výzvy. Poznat sebe sama, zjistit, co na nás funguje, co potřebujeme upravit, a zařídit se podle toho dál. S tím, že i ta další fáze může zůstat otevřená a my zase uvidíme, kam nás život povede. Když se o sebe dobře staráme, tak přeci můžeme vývoji důvěřovat.

Jen tak mimochodem si také můžeme dopřát různá životní období. Občas více pracovat a naplno se ponořit do svého poslání. A pak se zase stáhnout a vydatně posílit své vnitřní zdroje, jako jsem to třeba udělala vloni já, když jsem si přes zimu naordinovala medvědí spánek, díky kterému „frčím“ celý letošní rok.

Já mám tuhle barvitost ráda a prozradím vám, že mi nedávno psala jedna zajímavá paní. Měla prý v životě jeden jediný rok, kdy se yoze věnovala každičký den. A dalších 30 let z toho prý pak těžila. To nezní zas tak špatně, že?

Možností a variant je mnoho.

Někdo si vybere yogu, kvůli jejím blahodárným fyzickým i psychickým účinkům se jí bude věnovat třikrát týdně a nastaví si to na dva měsíce. Pak se rozhlédne a rozhodne se, jak chce pokračovat dál. Možná bude mít na rok vystaráno, možná si to tak zamiluje, že si ji nechá na dalších pár měsíců.

Někdo si zase vybere meditace, ponoří se do nich třeba i pětkrát týdně a vyhodnotí si to už za 14 dní. Cítím více klidu a bezpodmínečné radosti? Pracuje se mi lehčeji? Potřebuju v praxi přidat nebo by bylo vhodné zpomalit? Potřebuju si pohrát s délkou meditací? Vyhovuje mi tento učitel nebo chci vyzkoušet někoho jiného?

Je to vážně jenom na vás a já vám to můžu jedině doporučit. S yogou i s meditací zažívám veliké osobní posuny. A co je velmi důležité, vím že s nimi nejsem obětí osudu, ale jeho aktivním tvůrcem.

Ať už se děje něco v rodině, v mojí vlastní psychice nebo ve společnosti, cítím, že to můžu změnit. Vím, že se na tom podílím a že mám velikou, i když na první pohled neviditelnou šanci daný vývoj ovlivnit. Přesně tohle chci předat i svému synovi a věřím, že to je jeden ze základních předpokladů lidského štěstí.

A teď už vám předám odkazy. Zdroje pro Joa a Adriene mám poměrně hluboce prostudované a ušetřím vám hodiny času. ;-)

Zdroje pro Joa Dispenzu

Pokud chcete ohledně Joa další novinky „z mé dílny“, hned teď si stáhněte tento e-book, abych vás měla v newsletteru. My tady s Dispenzou hodně experimentujeme, chystáme se s ním na živý pobyt, a tuším, že ještě bude co sdílet. Takže pro e-book rychle sem >>

A teď už přímo k Joeovým zdrojům. Pokud nemluvíte anglicky, budete to mít trochu osekané. Zároveň máte ale veliké štěstí, protože už je Joe poměrně dobře dostupný i v češtině.

Vyšlo mu u nás několik knih. Máte k dispozici Zbavte se zvyku být sami sebou, Vy jste placebo a Probuďte své božství. Moc se mi nelíbí překlad názvu té poslední, protože je podle mě příliš ezoterický a prvoplánový, kniha je to ale naprosto výborná a připadá mi jako taková bible jeho dosavadních zkušeností.

Začněte jakoukoliv z nich a užijte si zejména veškeré grafy, obrázky a citace vědeckých studií. Joe má totiž jednu neskutečnou výhodu. To, co mnoho duchovních a osobně rozvojových nauk roky učí, má nejen teoreticky zmáknuté, ale také prakticky vyzkoušené, a navíc vědecky podložené. Cokoliv vám řekne, na to má grafy, rentgeny, EEG, magnetické rezonance a spoustu dalších vědeckých důkazů. Je to naprostá špička a věřím, že mnozí z vás budou jásat.

V Čechách máte také jedinečnou šanci projít jeho on-line kurzem >> Nemusíte do něj vstupovat hned, letos na jaře měla pořádající agentura akci a byl v ní mnohem levnější, takže možná můžete počkat na další příležitost. Pokud chcete dostávat čerstvé informace o slevách, napište Evě Kubaščíkové na e-mail cesko@younity.one a zeptejte se jí, kde se máte zaregistrovat k odběru novinek.

On-line kurz vám doporučuji zejména z jednoho důvodu. Dostanete v něm Joeovy meditace, které jsou nadabované velmi blízko originálu. Není to takový nářez jako Joe, který používá různé modifikace hlasu, aby vás dovedl přesně tam, kam potřebuje. Není to plná síla jeho osobitého projevu. Je to ale dost podobné, včetně původní hudby, a je to daleko lepší, než kdybyste jeho meditace zkoušeli jenom podle návodů z knih. Na základě zkušeností několika mých pouze česky mluvících svěřenců vám to vřele doporučuju.

Přikládám vám k tomu ještě fotku Vlaďky Šrubařové. Prošla tímto kurzem letos zjara a měla bych vám říci, že už před ním mívala veliké štěstí v různých soutěžích. Překvapivě často vyhrávala dárkové poukazy, kosmetiku a další maličkosti, po meditacích s Joem se však tato její schopnost ještě zvýšila a nedávno vyhrála spolu se svými kamarády solidní výhru ve Sportce. Příklad z domácího prostředí se šikne. ;-)

A teď už zdroje v angličtině. Tohle bude jízda.

Oficiální stránky Joa Dispenzy jsou zde >> Knihy podle mě nemusíte číst v originálu, ale určitě si podle nich postupně nakupte originální meditace, které jsou tady >>  S těmi kradenými na youtubu se nedají srovnat a upřímně bych s něčím, co hluboce zasahuje do mé mysli, ani takto neexperimentovala.

Pokud to s Joem myslíte vážně, jděte rovnou do knihy Becoming Supernatural (Probuďte své božství) a kupujte si postupně meditaci za meditací, jak budete procházet jednotlivými kapitolami. Pokud je chcete na CD a všechny najednou, můžete jít přímo sem >> Já osobně si je nekupuji jako CD, ale ve verzi ke stažení, hezky jednu po druhé. Mám nakoupené také ranní a večerní meditace, The Things We Tell Ourselves, Falling Into Love With Your Body a mnoho dalších, abych to měla hezky „barevné“.

On-line kurzy máte k dispozici dva >> Ten základní je Intensive, pro pokročilé je Progressive a můžete si je koupit za zvýhodněnou cenu i oba najednou. Joe se před pár lety rozhodl, že už nebude vyučovat teorii a že bude trávit čas jenom s těmi, kteří jsou ochotní věci reálně dělat, namísto toho, aby jenom filozovali, a tak jsou tyto kurzy kromě knih prakticky jedinou další možností, jak potřebné znalosti absorbovat.

S tím souvisí další radostná zpráva. Joe pořádá týdenní intenzivní akce, na kterých se dějí opravdu veliké věci a téměř každý den tam dochází ke spontánním uzdravením. Jejich seznam najdete zde >> a jestli chcete vědět, co se na takovém pobytu děje, podívejte se na toto video >> Tomu já říkám vzrůšo a jestli všechno dobře vyjde, potkáme se ve Vídni! ;-)

Pokud o jeho živé akce nechcete přijít (běžně se vyprodají během jednoho večera), zaregistrujte se do jeho newsletteru, skrz který vám bude přicházet nejžhavější info >>

Další odkaz je podle mě rozhodující, i když není zas až tak profláklý. Tady najdete solidní výčet osobních výpovědí o tom, jak moc Joeovy techniky lidem změnily život >> Jakmile vás v budoucnu přepadne úzkost nebo deprese, jakmile budete mít pocit, že svět nemá smysl a že pro lidstvo není cesty ven, PUSŤTE SI TO. Do dvaceti minut nebo do hodiny vystřelíte do života s novou dávkou motivace. Zejména tenhle týpek s půl milionem dolarů je vážně výbornej, hodně jsem se při něm nasmála >>

A teď poslední zásadní zdroj. Občas se v problémech babráme sami a nemáme dost energie na to, abychom s nimi pohnuli. Věříme tomu, že jsou průšvihy lidstva neřešitelné nebo že je k nim potřeba složitých vědeckých postupů. Nejsme taky dostatečně propojení a podléháme myšlence, že dobro světa vždycky dojede na „pár arogantních blbečků“.

Tak se na to vyprdněme a přistupme k tomu doopravdy konstruktivně. Propojme se třeba skrz jednu z koherentních skupin inspirovaných prací Joea Dispenzy a možná budeme koukat, co všechno se začne dít >>

Zdroje pro Adriene

Možná si teď myslíte, že jsem se zbláznila. Že když mám svoji vlastní yogu, tak vám přeci nebudu doporučovat jinou učitelku. Hned na začátek vám to tedy vysvětlím. Já nejsem „učitelka yogy“. Jsem fyzioterapeutka, která díky pravidelné yogové praxi objevila principy, které ji dokáží neskutečně zefektivnit >> Když si je osvojíte, jakýkoliv typ yogy s jakýmkoliv učitelem dostane na síle, efektu i na hloubce prožitku a můžete si o tom přečíst tady >>

Zatím mám ale jedinou sestavu, kterou vám můžu v on-line kurzu předat, na další počiny se teprve připravuju a jen tak mimochodem se také sama ráda od dalších lidí učím. Proto nemám problém předat vám odkazy na Adriene. Vím, že vás to obohatí a že když ji jednou propojíte i s mými principy, odstřelí vás to na Měsíc. :-)

Tak můžeme na to. Pokud chcete zjistit, jak obrovský miláček Adriene je a jak veliký vliv na celosvětovou yogovou kulturu má, mrkněte na tohle krátké video >>

Adriene najdete na dvou hlavních místech, dostupná je ale bohužel jenom v angličtině. Tady je její youtube kanál >> a tady je její web >> , na jehož první stránce se můžete zapsat k odběru novinek. Má je opravdu příjemné, miloučké a místo newsletteru posílá loveletter, protože s tím prvním názvem jí to prý prostě nešlo. :-)

Teď vám vypíchnu to zásadní, aby se vám s ní dobře cvičilo. Na její youtubové stránce máte různé playlisty >> , kde si můžete vybrat sestavy například podle časových rozmezí. Máte k dispozici sestavy do 10, 20, 30, 45 minut a také plné yogové lekce v délce jedné hodiny. Takové členění člověk ocení.

Když na jejím webu najedete myší na „Free yoga videos“, rozbalí se vám solidní nabídka, ve které je hned několik 30denních výzev, jakou jsem prošla i já, a můžete si z nich vybrat. Na této stránce jdou dobře najít, na youtubu jsou také, ale nejdou mi tam zobrazit hromadně.

Jako další zdroj vám přidávám odkaz na její klub Find What Feels Good >> To je heslo její komunity, ve které nejde o to, abychom dělali dokonalé pohyby a náročné polohy, ale o to, aby nám bylo dobře. O tuto komunitu opravdu svědomitě pečuje a když se do ní zaregistrujete, budete mít všechna videa k dispozici bez reklam, budete si je moci stáhnout do svých zařízení, a hlavně, jak říká Adriene, podpoříte tím její aktivitu a ty, kteří by si placenou službu nemohli dovolit.

Adriene má díky svému výjimečnému přístupu více než 8 milionů následovníků, mnohým z nich, stejně jako Joe, skrz cvičení převrátila život naruby, dala nám k dispozici více než 500 videí zdarma a když jí trochu přispějeme, může všechno tohle se svým týmem udržovat „naživu“ a v chodu pro dobro všech zúčastněných. I to je podle ní součást yogy a více o přístupu ke svojí práci říká v tomto videu >> Vřele ho doporučuju všem on-line podnikatelům, je opravdu inspirativní.

Co ještě k Adriene dodat? Proklikejte si její videa a playlisty. Ten obsah je opravdu nepřeberný. Najdete zde yogu pro běžce, pro těhotné i pro ajťáky. Yogu při úzkostech i při bolestech. Na jejím webu je také každý měsíc ke stažení kalendář, který vám nalajnuje aktivitu na celý měsíc a zařídí, abyste procvičili všechno, co je potřeba >>

Adriene se pak postará, aby vás vždycky pohladila nejenom na těle, ale i na duši. A tuším, že si ji mnoho z vás zamiluje, stejně jako já.

A co když nemluvíte anglicky?

Potom vás pozvu rovnou k sobě. Stáhněte si zdarma Aktivní ruku, po ní přejděte na Yogu pro okamžité uvolnění a když vám to sedne, vstupte se mnou do Yogarestartu. Pamatujte přitom na jednu základní věc. NIC VÁM V TOM NEBRÁNÍ.

Zahoďte všechny myšlenky jako „jsem na to moc tlustá“, „nikdy nebudu takhle ohebná“ nebo „jsem moc velký nemotora“. Přečtěte si místo toho můj článek o psychických účincích yogy, nechte se jím namotivovat a pak si pusťte toto video:

Každý to zvládne. Jde jenom o to začít s někým, kdo vás dobře provede. Ať už to budu já, nebo Adriene.

Tak a to už je opravdu všechno, přátelé. Děkuji vám, že jste dočetli až sem. Opravdu si toho vážím a doufám, že vás to bavilo. Já se teď těším na vaše vlastní úžasné zážitky s Joem i s Adriene a věřím, že mi o nich alespoň někdo z vás napíše. ;-)

Přeji vám krásný den, Markéta.