Co všechno mě o zdraví naučilo hovínko

Poslední rok to s vámi beru hodně „seriózně“. Barefootový speciál, yogový speciál, psychosomatika… Noříme se do samých vážnějších témat a probíráme je doopravdy do hloubky. Tak jsem se v jednu chvíli zastavila a řekla si, že si dáme pauzu. Že se možná potřebujete taky trochu zasmát, pobavit a přečíst si jednou i něco naprosto pohodového.

Dnešní článek je proto odlišný. Je to taková vtipná vsuvka, která se zabývá poměrně tabuizovaným, a přesto velmi důležitým všedním tématem „hovínka“. Budu vám o něm vyprávět ve třetí osobě, jelikož se při psaní červenám. Současně si to ale pořádně užiju, protože to je jedna z nejzábavnějších lekcí mého „zásobníku“. Tak jdeme na to! :-)

Byla jednou jedna žena, která se zabývala širokým spektrem zdravotních oborů a ráda je propojovala. Zajímala ji například tradiční čínská medicína, psychosomatika, ale taky třeba zdravá výživa z pohledu makrobiotiky. V tomto ohledu měla ta žena obrovské štěstí, protože ji zasvěcovala její kamarádka, která v makrobiotice vystudovala a vyzkoušela snad všechno, co v Čechách jde.

Jednoho dne se ty dvě sešly nad obilnou kávou a místo o mužských si vyprávěly s prominutím „o hovínku“.

Jak má takové hovínko vlastně vypadat? Jakou má mít „vůni“? Jakou má mít barvu? A co bobky, je to normální, nebo ne? A co když se někdo po záchodě musí umýt? A co když někdo musí umýt naopak ten záchod?

Tolik dotazů ohledně obyčejného … . No jo, má to svůj důvod. Povíme si o něm za chvíli, ale teď si předáme lekci číslo jedna. Jak má vypadat správné hovínko? Pojďme si to utřídit.

Správné hovínko má tvar a konzistenci banánu. Vyklube se jako jednolitá kompaktní hmota. Žádné bobky, žádné výplody před a po banánu, maximálně může vylézt několik banánů za sebou. (Také vám v hlavě jedou zajímavé obrázky? :-) )

A teď veliké překvapení. Po správném hovínku nikde nic nezůstane. Ani na vaší prdelce, ani na toaleťáku, ani na záchodové míse. My ho proto přezdíváme „ghost-poo“, neboli „duchové hovínko“, protože po něm nezbyde žádný důkaz ani památka. Jak říkal Milan Dvořák, otec makrobiotiky v Čechách, zdravá srnka si taky nepotřebuje po záchodě utírat zadek.

Barva hovínka se dále může lišit podle toho, co jste snědli, od světle hnědé až po tmavě hnědou. A pozor, ideální hovínko příliš nesmrdí. Vyklouzne samo, rychle, bez důkazů a bez silného zápachu.

Ráda bych zde popis ukončila. Protože si ale dovedu představit to množství interesantních a obsáhlých dotazů, které by mi v následujících týdnech chodily, raději jim předejdu. :-)

Když máte řidší stolici, znamená to z hlediska čínské medicíny i makrobiotiky zdravotní problém. To samé platí, pokud máte stolici tvrdou, suchou, anebo kadíte „bobky“. Pokud i po spláchnutí zůstává zbytek hovínka přilepený na míse, je to také problém, a vypadá to na nutnost léčby žlučníku nebo sleziny. Pokud hovínko silně zapáchá, anebo se musíte hodně snažit, abyste ho vytlačili, také to není „značka ideál“.

Shrnuto a podtrženo, přejeme si banán, který sám lehce vyklouzne a nezanechá žádné stopy. ;-)

A teď už můžeme jít dál, vracíme se k naší hrdince. Jak jste si jistě všimli, do procesů okolo kakání byla skvěle zasvěcená. A netušila, co všechno jí díky tomu docvakne!

Dobrá poloha nadevše

To se třeba jednou posadila na mísu… a ono nic… Cítila to „v zatáčce“ (pardon :-) ), věděla, že se jí chce, ale prostě to nešlo. Kroutila se, mrcasila se, pořád nic. Tlačila. Taky nic. A pak si vzpomněla na záchody svých kamarádek a na židličky pro vyvýšení chodidel, které u nich měly. Upravila si tedy polohu, uvolnila se a vida! Najednou to šlo! Tak nelhaly, funguje to.

Časem se dostala i ke zdůvodnění. Klasická poloha na WC vede k poruchám vyprazdňování, protože není přirozená. Díky štokrli se napřímí anorektální úhel, řádně se otevře rektální kanál a dojde k vyprázdnění. (zdroj informace: facebook Anny Kohutové, zdroj ilustračního obrázku: https://bestbuyup.com/luxury-squatting-toilet-stool/)

Vida. Zase je ta poloha důležitá. My lidé vážně občas vymýšlíme blbiny, jako třeba rodit vleže na zádech. Že to platí i pro kakání, to ji doteď nenapadlo.

Méně je často více

Je tady jedna věc, kterou jsem vám o naší hrdince zapomněla říci. Ona dříve nevěděla, jaké to je, „nechodit na záchod“. Celý život s tím neměla problémy, chodila pravidelně a bez jakéhokoliv zádrhelu. Poslední měsíce to ale „nebylo ono“ a ghost-poo se stalo vzácnou vzpomínkou.

Proto pro ni bylo obrovskou radostí, když zjistila, že se po cvičení Stůj jako strom vždycky pořádně vyprázdní. Stůj jako strom je statické čchi-kungové cvičení. Upravuje v těle velikou spoustu procesů. A u ní se to projevilo právě v kakání. Jaká to byla radost, dojít si pořádně na záchod a být poctěna návštěvou bájného ghost-poo!

Zase jako zamlada. Pořádně, až do pocitu prázdného břicha, načisto, bez zápachu. Hotové požehnání. :-)

No jo, jenže ono to nepřišlo pokaždé. Naše hrdinka časem vysledovala a vytestovala, že musí cvičit jenom 10 minut, a ještě k tomu jenom obden. Jakmile na cvičení přitlačila a přidala si, zdravotní efekt zmizel.

Zase další potvrzení. Už dříve o tomto pravidlu věděla. Platí ve zdravotním cvičení, v yoze, i v čchikungu. Méně je často více a nic se nesmí přehánět. Díky hovínku to zase o něco více respektovala. ;-)

Psychika je nadevše

To se takhle naše hrdinka rozhodla, že přestane s jedním ze svých nejhorších zlozvyků. Vypracovala si akční plán, naplánovala podstatné kroky a večer předtím se na oslavu trochu opila. Volala při tom své mamce, pořádně si s ní pokecala, řehtala se do telefonu a pouštěla si oblíbené komedie. Byl to báječný večer plný radosti.

Druhý den potom vstala a měla ghost-poo jako vyšité! I přesto, že pila víno, po kterém by měla mít řidší a rozhodně ne ideální stolici. I přesto, že šla spát pozdě, což jí většinou spíše přitížilo. Hovínko z ní vyklouzlo jakoby nic a div jí na cestě s úsměvem nezamávalo.

Tenkrát se naše hrdinka zastavila a vážně se zamyslela nad svými „zdravotními zásahy“. Tolik péče, tolik zodpovědnosti, tolik příkazů, bylin, technik a výživových doplňků. A přeci je psychika silnější. Vždycky, když se dobře baví, od srdce se zasměje a psychicky se uvolní, zafunguje to líp než cokoliv jiného. A tohle nebylo poprvé, kdy se to stalo.

Možná by se časem měla vyprdnout na půlku věcí, které „pro své zdraví“ dělá, a měla by se prostě pobavit. Psychika je mocná čarodějka a když umí zcela prokazatelné zázraky s kakáním, bůh ví, co při tom zvládá na úrovni ostatních orgánů. ;-)

Važ si toho, co máš

Na závěr si řekneme to nejdůležitější, co naše hrdinka pochopila. Zjistila, že má ruce, nohy, že slyší, myslí, cítí, vnímá, chodí, tančí… a že je potřeba si toho vážit.

Dokud totiž měla ghost-poo běžně, vůbec ji nenapadlo, jaký poklad to je. Nedošlo jí, jak důležitá tahle „maličkost“ může být a jak výrazně ovlivňuje komfort života.

Tak se jednou zamyslela a rekapitulovala, co všechno dalšího považuje za samozřejmé. Své smysly. Své svaly. Svůj výkonný mozek. Své dokonalé vnitřní orgány, které až na pár detailů šlapou jako hodinky i přesto, že se k nim vždycky nechová s úctou. Bylo by fajn, začít si toho vážit a užívat si to.

Člověku často nedochází, jaká má požehnání, dokud mu je život nevezme. Třeba tím sobě i jemu ubere práci navíc.

Poměrně poetický závěr článku „o hovínku“, že? ;-)

Markéta

PS: Děkuji Kamile Connell a Eriku Palkovi za konzultaci nad článkem. Na takové téma jsem raději nechtěla být sama. :-)