Patnáct minut růžové

Co dělat, když jsme úplně vyčerpaní a zároveň zahlcení úkoly? Když nemáme ani ždibec času nebo energie navíc, jakákoliv činnost nás zatěžuje a přestal nás těšit svět?

V takové chvíli je nutné upřednostnit yin. Přepnout se do úplného klidu. Začít dočerpávat vnitřní zdroje. A pročistit mitote.

V tomto článku vám předám kompletní návod na jednu z možných technik, jak s tím začít.

Čtěte i v případě, že vás slovo „technika“ děsí. Že vás představa, že byste „zase něco měli dělat“, deptá a rozčiluje. Nebo když máte pocit, už jste vyzkoušeli snad všechno a klid se stejně nikdy nedostavil.

(Toto je čtvrtá epizoda Speciálu o doplnění yinové energie. Pokud vám předchozí díly unikly, doporučuji začít prvním dílem >> )

V terapeutické praxi se dokola setkávám s jedním pravidlem.

Pokud chceme s klientem uspět, není potřeba říct mu jen to, co má udělat. Důležité je také říct mu proč a jak.

O to se teď pokusím, protože o našem úspěchu rozhodne spousta maličkostí, bez nichž byste z terapie nedostali maximum.

Tak jdeme na to.

Pro koho je to vhodné

Tato technika je pro vás vhodná, pokud jsou pro vás typické následující věty.

Nemám čas. Nic nového zařadit nezvládnu, nestíhám ani to, co je běžně potřeba.

Nemám sílu čemukoliv se věnovat. Večer „padám na hubu“, nemám ani kapku energie navíc.

Nějak se mi vytratila radost ze života. Postrádám hlubší smysl existence a nic mě nenaplňuje.

Padá na mě hromada problémů a vůbec nevím, jak je vyřešit.

Dejte mi všichni pokoj a nechte mě být. Už nemůžu. Už prostě nemůžu.

Myslím, že esenci už jsme chytili a dalších vět není třeba. :-)

V takových extrémních případech bych tuto techniku vybrala jako jedinou a základní, abychom se z tohoto místa odrazili.

Jako doplňková je ale tato technika skvělá i pro všechny, kteří se v tom poznávají jenom „částečně“. Výborně se dá použít také jako prevence, abyste k vyhoření nikdy nedošli.

Upřímně si vlastně nedovedu vybavit jediného člověka ze svého okolí, kterému bych ji nedoporučila. Když se kolem sebe rozhlédnu a vnímám, co se děje v našich životech a ve světě celkově, předepsala bych ji nejraději jako lék všem obyvatelům zemí západního typu. :-)

Jdeme dál.

S jakými problémy se v reálu potýkáme

Když slyším výše citované věty, vím, že se potýkáme s problémy hned na několika úrovních.

Ten člověk je fyzicky a psychicky vyčerpaný.

To je první, nepopiratelná vrstva a musí se co nejrychleji vyřešit.

S velikou pravděpodobností máme také co do činění se zatěžujícími psychickými programy.

Vědomě nebo nevědomě je ten člověk formován přesvědčeními jako „nemám čas“, „všichni po mě chtějí hromadu věcí“, „nikdo na mě nemyslí“, „musím to zvládnout sám“, „život je těžký“, „ostatní to beze mě nezvládnou“ nebo „musím ostatním ukázat, že za něco stojím“…

Podle těchto vzorců se pak tento člověk také chová a vůbec si neuvědomuje, že si svoje problémy sám často vytváří.

Žije ve spěchu a ve stresu, neustále si rozlaďuje nervový systém a tím se stále více vyčerpává.

Nevěří ostatním, že zvládnou své úkoly. Proto za ně automaticky zaskakuje, vstupuje do míst, která mu „nenáleží“, a pak se diví, že je unavený, a ještě se za to ani nedočká uznání.

Říká „ano“ častěji, než by měl, a nenastavuje si hranice. Nechává se zneužívat a pak se diví, že je vyčerpaný a je mu bídně.

Pracuje perfektně a nadměrně, a to i když to v práci nikdo neocení a nepřijde za to odměna. Je unavený, finančně podhodnocený a v silné frustraci, která mu zase ničí nervový systém.

A co víc, na základě elektromagnetického vyzařování si takový člověk tyto situace do života neustále přitahuje.

Tohle je libůstka.

Přísahal by vám, že se mu dějí „nepředstavitelné věci“. Vůbec za to nemůže, nic špatného nedělá, a i když se snaží, jak chce, vždycky skončí ve stejné situaci.

Kolega neodvede svou práci a on to musí odmakat… Na dálnici je zácpa a on se dostane do skluzu, který honí celý den… Děti něco chytí a ona musí zůstat vzhůru celou noc, asistovat jim u blinkání a převlíkat peřiny…

O tyhle čtyři vzájemně se prolínající vrstvy nám při téměř jakékoliv přestavbě jde:

• fyzický a psychický stav
• vědomé a nevědomé programy
• vědomé a nevědomé vzorce chování
• elektromagnetické pole se svým přitahováním

A všechny ty vrstvy jde zasáhnout jenom tím, že změníme své vnitřní nastavení.

V tom spočívá tahle technika.

Dojdeme si pro vnitřní změnu. Tu budeme postupně rozhojňovat a upevňovat. A pak ji necháme spontánně prorůst celým naším životem.

Co budeme dělat

Základní úkol je jednoduchý.

Třikrát za den si lehnete a 15 minut budete nicnedělat.

Pustíte si krásnou hudbu, budete jenom ležet, odpočívat a dobíjet baterky. To by šlo, že?

Jdeme na detailnější instrukce.

V prvním kroku si vytvoříte vnitřní obrannou linii.

Lehnete si, pustíte si hudbu a na mobilu si nastavíte minutku na 15 minut.

Tímto máte svých ohraničených patnáct minut a ty si uchráníte před sebou i před všemi ostatními. Nenecháte nikoho, ani sebe samé, aby vás z toho vytáhl.

Za tu dobu se svět nezboří. Tenhle čas je váš. A uvnitř něho rozvinete nádhernou energii.

Přepnete se do jiného stavu vědomí.

V téhle své jedinečné časové bublině se přepnete do stavu svatého klidu, do programu „teď nic nemusím“.

Nejen že nebudete „nic dělat“. Nebudete se ani o nic snažit. Nebudete se uklidňovat, transformovat, uzemňovat, nebudete dělat vůbec nic.

Budete prostě jen ležet a užívat si vědomí teď nic nemusím. Zkuste si to říct. „Teď nic nemusím. Teď vůbec nic nemusím.“

Jaký to je pocit? Jak vám v tom je? Cítíte aspoň trochu tu úlevu, radost a prázdnotu?

Jestli ne, nebojte, půjde vám to líp a líp, zejména díky následující vychytávce.

Na pomoc si vezmete hudbu.

Hudba je neskutečně mocný nástroj. Náš mozek na ni reaguje velmi rychle a velmi intenzivně.

A proto vám dnes předám nádherný dárek. Svůj milovaný playlist Svatý pokoj >>

Je vyňuňaný. Piluju ho už půl roku a je plný hudby, která vás vezme do úplně jiného světa.

Je yinová. Měkká. Uvolňující. Kouzelná. Tak trochu „z jiných sfér“.

Občas vyloženě zírám, co se mnou dokáže udělat. Když si pustím třeba Baba Hanuman, úplně mě to vypne a odstřelí. Ten mužský hlas. Jeho zklidňující, silná a zároveň měkká vibrace. Všechny ty okolní, ladně seskládané jemnější vrstvy… Normálně už věřím, že by člověka mohlo uzdravit jenom to, že mu někdo zpívá v léčivé frekvenci.

Zkuste to. Ponořte se do toho. A dejte si to do sluchátek.

V rámci testování jsme zjistili, že je opravdu potřeba použít sluchátka a dát si hudbu trochu nahlas. Vašemu mozku to umožní vnímat všechny tóny a vibrace. A vás ten silnější vjem „obejme“, uklidní a dovolí vám spočinout v jeho náruči. Bez toho je uklidnění jen částečné.

Toť celý základní návod, přátelé. :-)

Ležíte, posloucháte hudbu a nicneděláte. 15 minut, 3krát denně, 5 dní v týdnu. To je značka ideál.

Jestli vás ta intenzita děsí a máte pocit, že na to není čas, nevěšte hlavu a čtěte dál.

Zaprvé, funguje to i s nižším dávkováním. A zadruhé, naším cílem je si ten čas vytvořit. ;-)

Tak a teď už přejdeme k hlubšímu rozboru této techniky.

Počítejte s určitým vzorem, jak to bude probíhat

Průběh 15 minut růžové často vypadá následovně.

Prvních pět minut

Tady se to v člověku často mele. Vylézají všechna ta přesvědčení, strachy a bolesti, které ho do vyčerpání a chaosu dovedly. „Nestihnu práci“, „co dělají děti“, „taková blbost, že by odpočinek mohl vyřešit moje problémy, raději se zvednu a jdu něco dělat“.

Může na vás vyskočit cokoliv a může to být i poměrně intenzivní. Vy to vůbec nemusíte řešit. Prostě to jen „nechte být“. Nechte to bez zvýšené pozornosti žít vlastním životem a jenom volně dýchejte. Hlavně zůstaňte ležet, to je jediné, co se po vás žádá. Občas si můžete i zopakovat „teď nic nemusím“.

Kdyby byl myšlenkový nátlak silnější, použijte vnitřní hradby. „Je to jen 15 minut. Je to jen 15 minut. Za tu dobu se svět rozhodně nezboří.“

Druhých pět minut

Tady se to začne proměňovat. Hudba, čas a program „nic nemusím“ začínají nést ovoce. Přemohli jste svého vnitřního draka jen tím, že jste mu nepodlehli a neposlechli jeho mohutné řvaní. Hlava se zklidňuje. A vám začíná být blaze.

Ještě si možná uvědomujete ubíhající čas. Ještě víte o svých povinnostech. Přestává vás to ale rušit a i s nimi jste schopní odpočívat. Začíná to být sladké. A začínáte si to dovolovat.

Třetích pět minut

Tady už podle mých zkušeností dochází k hlubším přepisům.

Vy pro ně nemusíte vůbec nic udělat. Stanou se úplně samy a poznáte to tak, že se najednou cítíte blaženě. Pokud se hezky zadaří, ocitnete se dokonce v bezčasí. Ležíte, usmíváte se a najednou se divíte, proč jste si tohle nechtěli dopřát a proč jste měli pocit, že to je hodně času. Jste úplně v klidu a nejraději byste tady zůstali mnohem dýl.

Jestli si to můžete dovolit, udělejte to. Pro vaše tělo a psychiku to bude mít obrovský regenerační účinek.

A jestli potřebujete vstát a fungovat, tak to, až zazvoní minutka, udělejte. A všimněte si při tom, jak moc jste se během těch 15 minut proměnili.

Veledůležité je vaše vnitřní nastavení

Aby ke všem těmto krásným procesům mohlo dojít, je extrémně důležité, abyste měli správné vnitřní nastavení.

Když jsem s touto technikou začínala, všímala jsem si, že mi to nějak nefunguje. Časem mi došlo, že jsem vlastně „pod tlakem“ a že to prožívám jenom jako další položku na svém seznamu povinností. Jinými slovy, byla jsem stále ve výkonu, v yangu.

To je ale pravý opak toho, co si přejeme.

My chceme v myšlenkách i v prožitku přepnout a nastolit yin.

A s tím vám pomůžou následující vychytávky.

V první řadě si přepněte hlavu. Neberte to jako „techniku, kterou musíte zvládnout“, ale „chvíli, kdy si jdete dopřát“.

To je za mě nejdůležitější. Těch 15 minut je tu pro váš svatý klid. Je to vaše požehnání. Čas, kdy jste tu jenom pro sebe, jdete se opečovat, udělat si hezky, doplnit si zdroje. Je to radost, ne povinnost.

A až budete ležet, můžete vyzkoušet moje ladící „zaříkávadla“. :-)

Teď jsem tu jenom já. A jsem tu jenom pro sebe.
(Ách, ta blaženost. Někdy úplně cítím, jak se mi obrátí energie a začne proudit dovnitř.)

Nejsem tu, abych plnila úkol. Jsem tu, abych si dopřála.
(Po téhle větě často začnu vrnět.)

Teď nic nemusím. Teď opravdu nic nemusím.
(Nemám slov. Tahle věta je pro mě pořád nejkouzelnější a spouští ve mně nejvíc změn.)

Vyzkoušejte a pohrajte si s tím. Čím více se pohroužíte do těch energií, které se dnes považují až za „hříšné“, tím větší efekty dostanete.

Přejeme si opravdovou blaženost. Úplný klid. Čas jenom pro sebe. Pocit, že jste milovanou, opečovanou bytostí a můžete si dovolit alespoň chvíli nic nedělat.

Já mám takovou energii spojenou s růžovou barvou. Jestli to vnímáte jinak, klidně si můžete tuhle terapii přejmenovat. ;-)

O co nám vlastně jde

Teď vám vysvětlím, do jak rafinovaného počinu se s 15 minutami růžové vlastně pouštíte. Je to totiž excelentní, vrcholná forma transformace.

Dispenzovci chápou velmi dobře, ostatním aspoň trochu osvětlím.

• Když je všechno důležité hotové, tak nic nemusíš.
• Když máš dostatek peněz, tak nic nemusíš.
• Když jsou děti v pořádku a mají vše podstatné, tak nic nemusíš.
• Když se ti zhmotnily tvé sny a záříš zdravím, tak už dokonce nemusíš ani meditovat. Můžeš. Ale nemusíš. ;-)

My se vlastně velmi jasně a nekompromisně přepínáme do nového stavu bytí. Ladíme se do „konečného výsledku, který si přejeme“. A tím měníme, vytváříme a přitahujeme vše, co k tomu patří.

Tohle tady kotvíme a tohle tady na úrovni energie budujeme. Hlubokou proměnu na všech vašich úrovních, které jsou popsané na začátku článku.

Co je na tom nejtěžší

Tahle technika je nenáročná a velepříjemná. To nejtěžší paradoxně přichází před ní, když si ji chcete „dovolit“.

Stává se to i mně.

Je třeba odpoledne, skončila jsem s prací a na řadu přicházejí další úkoly. Vím, kolik toho chci ještě stihnout. Tlačí se to na mě ze všech stran. Mám pocit, že i kdybych byla Superman, stihnu to „tak tak“, a teď si mám ještě lehnout a dopřát si 15 minut klidu?

Někdy je to velký vnitřní boj. Fakt silný.

Jak neskutečně jsem ale vděčná, když těm tlakům nepodlehnu a těch 15 minut si dopřeju.

Efekty jsou nepopiratelné a většinou přijdou velmi rychle.

• Najednou naberu sílu. To, co mi připadalo nezvládnutelné, se jeví docela v pohodě.
• Dojde mi, jak úkoly lépe seřadit a přeplánovat, aby zabraly méně času.
• Všimnu si, že dvě věci na seznamu vlastně vůbec nepotřebuju a můžu se na ně vykvajznout.
• Kamarádka mi zavolá a odřekne schůzku, což mi dá spoustu času navíc.

Pamatujte na to, prosím.

„Dovolit si to“ je občas ten nejtěžší bod.

Tady je ta výzva a chvíle, kdy je v některých dnech nutné vyloženě „zabojovat“. Tady se poperete se svými „vnitřními draky“ a potřebujete je překonat.

To je vaše práce a za ni dostanete svou odměnu.

Dočerpáte síly. Přepíšete své vnitřní programy. Začnete si přitahovat spoustu synchronicit a skvělých příležitostí. A čas si díky tomu všemu vytvoříte.

Jak to bylo se mnou

Pro dokreslení vám krátce povím, jak to s touhle terapií bylo u mě.

V prosinci 2024 jsem byla úplně vyšťavená. Jako každý rok jsem po webinářích o léčbě bolestí „dojela“, tentokrát jsme měli 6 000 účastníků.

Při koučovací práci na mě asi po milionté vykouklo, že potřebuju odpočívat. No jo. Jenže jak?

Prostý, ledabylý odpočinek mi nepomáhal. Když jsem jen tak ležela, četla si nebo se dívala na telku, baterky se mi nedobíjely a nebylo mi příjemně.

Žádnou novou „relaxační techniku“ už jsem ale dělat nechtěla. Byla jsem tak vyčerpaná, že už i meditace pro mě byla „úkolem“ a i ona mě nadměrně zatěžovala. Velmi jasně jsem cítila, že nechci a nesmím dělat nic dalšího, že tlaku a nároků už mám ze všech stran dost.

Tak jsme s mojí koučkou Bárou pátraly a nějakým zázrakem jsme dospěly k tomu, že zkusím nicnedělat. A dopřávat si pocit nic nemusím. Jen tak si lehnu, zabalím se do deky a užiju si, že mám úplně otevřený volný čas, a to jenom pro sebe.

Žádné nároky. Žádné tlaky. Jen já a všechen čas světa.

Nejdřív mi to moc nešlo. Když jsem ale přidala hudbu a zlepšila svůj přístup, úplně se to proměnilo. Konečně jsem uměla „jen tak ležet“, odpočívat a cítit se v tom příjemně.

A velmi brzy jsem začala zírat, co to se mnou dělá.

Už během prvního týdne jsem si všimla, že je „něco jinak“.

Nedocházela jsem do takové hyperaktivity a do tak vysokého stupně stresu. Jak jsem se třikrát denně zastavila a zklidnila, vždycky mě to zastabilizovalo a dobilo energií.

Byla jsem odpočatější, usměvavější… taková lehčí. :-)

Během dalších týdnů jsem si všimla postupné změny vzorců chování.

Mnohem častěji jsem zvolila klid před aktivitou. Mnohem častěji jsem řekla „ne“. Omezila jsem kávu a alkohol, občas jsem si je dokonce nechtěla dát, protože jsem cítila, že mi tu krásnou vibraci klidu rozhodí.

Také jsem si všimla, že nově vnímám a třídím priority. Že lépe organizuju svůj čas. A že nacházím nové možnosti tam, kde jsem dříve byla v pasti.

Klid vytvářel další vlny klidu.

Co přišlo v oblasti mé ženskosti, to mě úplně překvapilo.

Začala jsem dělat spoustu věcí, které jsem dříve považovala za zbytečné, malicherné nebo povrchní. (Já trubka. Nebo spíš, já chudák.)

Nakoupila jsem si přírodní olejíčky, voňavky, krémy a spreje. Pořád jsem na sebe něco mazala, stříkala, masírovala se. Fyzicky jsem se úplně zahalovala do té pečující, vyživující, yinové energie.

Koupila jsem si taky pár nových šperků a kousků oblečení. Před rokem bych se jich lekla. Ne že by byly nějak vyzývavé. Jsou ohromně něžné. A na to jsem dříve nebyla zvyklá.

A jak to vypadá v dlouhodobém horizontu?

Mám za sebou osm měsíců. Osm měsíců vědomého dočerpávání yin. A všechny ty změny, které jsem vám popsala, nejen přetrvávají, ale stále rostou.

Občas mám pocit, že se rodí něco úplně nového.

V meditacích vnímám takové energie a cítím takové možnosti, že je teď pro mě tím nejdůležitějším nesejít z této cesty a vytrvat…

Otázky a odpovědi

Co bych to byla za terapeuta, kdybych dopředu neznala aspoň nějaké vaše otázky. :-)

Můžete si je přečíst všechny, nebo jenom ty, které vás zaujmou, nebo si vyhledat svou otázku až ve chvíli, kdy vyvstane.

Nechci vás zahltit. Zároveň by mi ale bylo fakt líto, kdyby s „růžovkou“ někdo přestal, „protože mu to nefunguje“ kvůli nějaké maličkosti, kterou mu vysvětlím během pár vět.

Markéto, jsem chlap, já přece nechci „zženštit“.

Nepleťme si dva pojmy, ženskost a yin. Když se muži vystavují yinové energii, má to mnoho krásných následků.

Otevírá se jim srdce. Začínají znovu cítit a vnímat své blízké. Mnohem lépe komunikují se svým okolím, přestanou být stále ve stresu, podráždění a vyčerpaní. Díky načerpání sil také mnohem lépe plní své úkoly, vybírají si priority a dosahují vyšších cílů.

Nejde o to, abys „zženštil“. Díky načerpání yinové energie můžeš paradoxně nabýt mnohem intenzivnější a laskavější podoby mužství.

Jestli je tohle pro tebe „větší téma“ a stále se bojíš, že ti yinové energie mohou ublížit, podívej se na tento náš facebookový post.

Je fakt potřeba 15 minut, 3krát denně, 5 dní v týdnu?

5 dní v týdnu je ideální dávka, která zajistí účinnost napříč celým týdnem.

15 minut je ideál, během kterého je veliká šance, že proběhnou všechny tři fáze přepisu.

3krát denně je ideální dávka, která má největší šanci stabilizovat tvou psychiku a vykrýt průběžné výkyvy energie.

• Ráno ti to přeladí psychické programy, vzorce chování a elektromagnetické pole. Díky tomu se změní celý tvůj nadcházející den. Tuhle dávku považuju za velmi důležitou.
• Odpoledne ti to dobije energii po práci a pomůže vyladit zbytek dne. Máš před sebou ještě několik hodin bdělosti, často se jedná o čas strávený s rodinou. Když se zharmonizuješ, krásně ho opečuješ.
• Večerní dávka ti pomůže pomalu se začít zanořovat do klidu a připravit se na spánek. Občas je důležitá i z hlediska „přesmyknutí“, já při ní někdy třeba zjistím, že vlastně nechci koukat na akční film, ale zůstat v peřinách se svým playlistem na uších.

Pak zde platí ještě toto:

• i 10 minut bude fungovat a i 5 minut je lepší než nic
• i 2 dávky za den budou fungovat a i 1 je lepší než nic
• i 4 dny v týdnu budou fungovat a každý takto změněný den se počítá

Udělej tedy to, co ti půjde. Užívej si to. A nech to růst a nabalovat.

Můžu si přidávat?

Pokud tě to bude bavit a naplňovat, tak si můžeš přidávat, jakkoliv budeš chtít.

Pokud jsi třeba na prahu vyhoření, můžeš takhle klidně strávit půl dne pod dekou a vstávat jenom na jídlo. Nedá se tím předávkovat, a jestli ti to dělá hodně dobře, je pravděpodobné, že to taky hodně potřebuješ. ;-)

Dávej ale pozor na to, aby to nebylo „z povinnosti“ nebo ze strachu „aby to zabralo“. 15 minut, 3krát denně, 5 dní v týdnu je opravdu vysoká dávka a můžeš jí důvěřovat.

My opravdu nechceme zvýšený tlak a stres, to by šlo přímo proti léčbě. Podrobněji to vysvětluji v tomto článku >>

Jak na to mám najít čas?

Místo toho, abych hledala milion variant a možných odpovědí, půjdeme na to takhle.

Vezmi si to jako svůj projekt. Vnímej svůj den a zkus přijít na to, kam to chytře napojíš.

Vstaneš o 15 minut dřív? Obětuješ chvilku toulání po sociálních sítích? Zvládneš to v práci po obědě? Napojíš večerní dávku na uspávání dětí? Kam to můžeš vmezeřit? Jak si na to vytvoříš prostor?

Můžeš nicnedělat, dokonce i když čekáš v autě na dítě, než přijde z kroužku. Je to krajní řešení, ale i to je možné a rozhodně lepší než nic.

Markéto, já ten čas ale opravdu nemám.

Pokud pro sebe nemáš 2krát denně 10 minut volného času, jsi v opravdu krajní a dlouhodobě neudržitelné situaci.

Upřímně tomu ale příliš nevěřím. Myslím, že u tebe spíše vládne takový chaos a takové vyčerpání, že své příležitosti nevidíš.

Nevadí, je třeba jenom někde začít. Potřebuješ tu klidnou energii a to pohodové vnitřní nastavení aspoň někde začít budovat, kotvit a postupně ho rozhojňovat.

Najdi si tedy jednou za den 5 minut. A ty drž vyloženě „svaté“. Je to tvá posvátná chvíle, čas, který ti nikdo nesmí upřít. To udělej každý den.

A pak vnímej, jak se tvá situace postupně proměňuje.

Jak dlouho to mám dělat?

Doporučuju ti minimálně 4 týdny. To je podle mě základ. Potřebuješ si nabrat klid a sílu, zjistit, co to s tebou dělá, a vyvodit si z toho vlastní závěry. Pak už si s tím můžeš libovolně hrát.

Také by se dalo říct, že je tato léčba vhodná, dokud přetrvává tvoje únava. Přeladění do alfa mozkových vln a s ním spojená regenerace umí zázraky. Obrovsky ti to pomůže zvládnout jakékoliv psychické a fyzické stavy, které s tvojí únavou souvisí.

Chybí mi důslednost a myslím, že to nevydržím „dlouhodobě“.

Nevadí, přečti si tento článek a použij Projektovou mapu. Zkus podle ní jet jeden měsíc a pak uvidíš, co dál. ;-)

Co když delší dobu vynechám?

Nestane se nic hrozného. Aspoň dostaneš reálné srovnání, jak tvůj život vypadá, když se průběžně dobíjíš, a když ne.

Bývá to skvělá a hodnotná zkušenost.

Proč nesmím vizualizovat?

Spousta lidí dělá tu chybu, že se na vyčerpanou a rozladěnou energii snaží nasadit krásné vize = vysokofrekvenční a koherentní energii. To ale není možné a ve finále to přináší tlak a napětí.

Proto na to jdeme jinak. Nejdřív základ, pak teprve nadstavba. Nejdřív dočerpání a vyladění energií, pak teprve krásné vize.

Ty se s velikou pravděpodobností dostaví samy, úplně spontánně, ve třetí pětiminutovce. Pak si je můžeš vychutnat a pěkně se na nich „svézt“.

Občas se mi do toho strašně nechce, i když mám čas. Čím to je? 

Když se dere na povrch nějaká bolest nebo náročný program z podvědomí, člověk to může přesně takhle zaznamenat. 

Takže s tím nebojuj, nepitvej to a jdi si prostě dopřát svých 15 minut blaha. Jestli něco má „vylézt“, tak to jenom dovol.

Občas se rozbrečím, je to OK?

Je. S tím, jak léčíš své psychické programy, se mohou vyplavit i dávno uložené a hluboké bolesti. Tvůj pláč je velmi cenný proces. Uvolni se do něj a nech ho plně projít. 

Občas u toho usnu, je to OK?

Je. Znamená to, že je tvůj mozek opravdu unavený. A jakmile přijde uvolnění, využije situace a rovnou zapluje do theta či delta vln. Gratuluju ti. Skvělé samoregulační procesy.

Lítají mi u toho myšlenky, je to OK?

Je to úplně normální, zejména pokud procházíš náročným obdobím nebo se cílenou relaxaci teprve učíš. Nech myšlenky plynout, vůbec to neřeš a věz, že i tak ti to přinese výsledky.

Rozhodující je, jestli je ti příjemně, jestli cítíš uvolnění, změkčení a aspoň jemné nabrání sil. 

Necítím žádnou euforii, je to OK?

Je to úplně v pořádku.

Zaprvé, teprve se to učíš.

Zadruhé, velepříjemné pocity přicházejí až ve chvíli, kdy máš aspoň částečně dobité baterky. V prvních týdnech terapie nebo i později při větší únavě je tedy úplně přirozené, když tvoje nicnedělání probíhá v klidu.

A za třetí, euforie není „nutná“. Při výzkumech se ukázalo, že má spousta lidí během meditace gama vlny, a vůbec o tom neví. V jejich mozcích se odehrává ten nejvyšší léčivý proces, a oni to necítí.

Tak se neboj a věz, že i když jsi „jenom v klidu“ a „neprožíváš nic extrémního“, je to v pořádku. I já to tak některé dny mám, zejména večer, kdy už jsem občas úplně vyšťavená.

Cítím po tom ještě větší únavu, je to OK? 

Je. Pokud jsi z důvodu vyčerpání dlouhodobě hyperaktivní, tak prvním efektem terapie může být to, že se zklidníš, a díky tomu se konečně vyplaví, jak moc vlastně potřebuješ odpočívat.
 
Je to podobné, jako když se ti podaří uklidnit přetažené hyperaktivní dítě a ono najednou usne jako špalek. 

Poslouchej tedy své tělo a odpočívej.

Od té doby, co tuhle techniku dělám, jsem „vzteklejší“. Je to OK?

Je. Unavený člověk bývá „poddajný“. Nemá sílu bránit se. Nemá sílu nastavovat si hranice.

Proto může být vztek velmi cenným indikátorem správně probíhající léčby. Nabíráš energii. A s tím se začneš i nově „vymezovat“. Neboj se toho a pokračuj.

Pořád mi nejde uvolnit se, co s tím?

Omrkni následující body.

Není ti zima? Aby se nervový systém uvolnil, potřebuje teplo, tak zkus třeba silnější přikrývku.

Nemáš hlad? Uvolnění a nízká hladina cukru nejdou dohromady. Nejrychlejší pomoc může být třeba lžíce medu.

Vnímáš dobře hudbu? Ideální jsou kvalitní stereosluchátka a jemně zvýšená hlasitost. Špunty sluchátek je fajn pořádně zastrčit do uší.

Leží se ti opravdu pohodlně? Fyzická pohoda spouští i tu psychickou. Zkus si třeba zalézt pod peřinu, lehni si na bok a stul se do klubíčka. Pod hlavu si dej větší polštář a druhý, menší polštář obejmi v náručí tak, aby ti měkce tlačil na oblast srdce. Tohle je ultimátní yinová poloha plná klidu a bezpečí, vřele doporučuju vyzkoušet.

Musím to dělat napořád?

Nemusíš. I u mě tato technika přerostla do nové podoby. Znovuobjevená měkkost a jemnost se mi propsaly i do cvičení a do meditací. Yinovou energii si teď mnohem lépe dosávám i tam, takže už nepotřebuju 15 minut 3krát denně.

K růžové se ale stále vracím, jakmile cítím, že ji potřebuju. A taky si s ní umím hrát.

Třeba celou dobu, co píšu tenhle speciál, mi hraje do uší její playlist. I takto se dá využít dlouhodobě. Vytvoří se ti „podmíněný reflex“. Na tu hudbu budeš mít napojený konkrétní psychický stav. A ten si pak můžeš jen tou hudbou přivolat, kdykoliv budeš chtít.

Když se třeba ráno probudíš v pět a nepůjde ti usnout. Pustíš si playlist a za chvíli zabereš.

Nebo když tě bude bolet hlava z přepracování. Dáš si teplou vanu, pustíš si k tomu playlist. Oddáš se relaxaci, nicneděláš, uleví se ti. A pak šup, přesuneš se do peřin, zase i s tím playlistem, a pak v klidu usneš. To jsem udělala zrovna včera. Ohromně mi to pomohlo a ráno jsem se probudila jako znovuzrozená.

Musím používat tvůj playlist?

Jasně že ne. Klidně si ho můžeš vzít jenom jako inspiraci. Nemusíš mít stejný vkus jako já a dokážu si představit, že by třeba mužům mohla vyhovovat jiná hudba. Spotify má skvělé možnosti, tak je využij.

Ještě doplním tohle:

• Občas si dám do smyčky jenom jednu písničku, která mi zrovna ladí, a „ujedu si na ní“ klidně půl hodiny.
• Když jsem hodně psychicky přetížená, nesnesu nic hlasitého. Pak si dám mobil metr od hlavy a tu hudbu docela potichu. Dělá mi jenom takové „něžné pozadí“ a pomáhá mi nahodit vybudovaný program „teď nic nemusím“.
• Někteří lidé, zejména ti, kteří trpívají migrénou, mohou občas potřebovat i úplné ticho. Pak stačí pohodlný leh, program „nic nemusím“ a doporučuju i co největší přítmí.

Jak to mám udělat, když mám malé dítě?

Pokud máš miminko či menší dítko, nejlepší bude, když ti ho někdo pohlídá. Jedině tak můžeš energii naplno převést k sobě, bez jakéhokoliv tříštění. Kompromisní volba může být patnáctiminutovka v době, kdy prcek spí.

Větší děti už doporučuju učit, že i mamka nebo taťka potřebujou občas klid a čas jenom pro sebe. Do budoucna to hodně pomůže tobě, ale i tvému dítěti, které se naučí respektovat hranice a potřeby ostatních.

• Ideální je odejít do jiné místnosti. Kompromisní volba je zůstat s dítkem v té samé místnosti, ale nereagovat na jeho žádosti. Stačí třeba odpověď „Chvilinku vydrž, za pár minut se ti zase budu věnovat.“
• Začněte třeba jen na 5 minutách a zkuste, jak to zvládáte. Když se vyskytne zádrhel, vymyslete řešení. A další den na to jděte znovu.
• Až se trochu ustálíte a najdete společnou cestu, začněte čas prodlužovat. Třeba o minutu každý den.

Možná ti pomůže jedna vychytávka, komunikace „podle semaforu“. Vysvětluju ji v tomto článku >> asi v půlce, pod nadpisem Jak to probíhalo…?

Jak poznám, že to dělám správně?

Po terapii ucítíš reálnou proměnu. To je jasný klíč a náš cíl.

Budeš se aspoň maličko jinak cítit. (Uvolněnější, spokojenější…)
V hlavě se ti budou honit aspoň maličko odlišné myšlenky. (Pozitivnější, klidnější…)
Budeš mít chuť se aspoň maličko jinak zachovat. (Něco lépe zorganizuješ, něco třeba vynecháš, budeš milejší na děti…)

Odpověď na dalších tisíc otázek

Kdybyste tušili, kolik dalších otázek a odpovědí jsem zvažovala. Místo toho vám napíšu tohle:

Žádný učitel vám nikdy nemůže dát stoprocentně platný a pro všechny použitelný návod. A byla by to vlastně škoda.

Vy potřebujete pochopit cíl a základní zákonitosti. A pak hlavně poznat sebe.

Máte svůj život. Své nastavení. Své radosti i nesnáze. A právě to, že se s tím vším naučíte pracovat, je podstatou vnitřního rozvoje.

Tak si s tou technikou a s yinovými energiemi pohrajte. Zamilujte se do nich. Vezměte si je za vlastní. Najděte si své cesty. A díky tomu z nich dostaňte maximum.

Ode mě máte plné svolení k tomu, abyste experimentovali. A abyste pozměnili cokoliv, co vám v tomto návodu nesedí.

Ani já nikoho neposlouchám úplně. Dokonce ani toho Dispenzu, kterého tolik miluju. ;-)

Pár slov závěrem

Co bych ráda dodala na závěr?

Pořádně tu růžovku využijte, přátelé.

To, že je zadarmo a působí jednoduše, vůbec neznamená, že nemá hodnotu.

Je velmi mocná. Má sílu doplnit vám energii, něžným a nenáročným způsobem. Přenastavit vaše zátěžové vzorce, ve kterých se možná, stejně jako já, cyklíte celá desetiletí. Změnit i to, co si do života přitahujete, a přinést vám synchronicty, nad kterými se vám bude tajit dech.

Váš život může proměnit opravdu zásadním způsobem.

Tak ji zkuste. Dejte jí šanci aspoň týden a sledujte, co všechno se začne dít.

A pak mi o tom napište. Určitě mi o tom prosím napište. :-)

A to už je opravdu všechno.

Já se teď loučím a jdu odpočívat.

Při psaní tohohle speciálu jsem se úplně vydala. Trvalo to tři týdny a byl to velmi náročný proces. Přestože jsem ráno meditovala, pravidelně si dopřávala pauzy a dosycovala se růžovou, šla jsem „na dřeň“.

Teď jsem obrovsky spokojená a zároveň utahaná jako kotě. Takže si odfrknu. Jedu za svou milovanou kamarádkou a jejíma dcerkama. A pak se na pár dní vypnu.

I tak to někdy bývá.

Nevadí, když si sáhnete do zásob. Důležité je, abyste potom přesunuli misku vah na druhou stranu a pořádně se dosytili. Pak je to pořád v harmonii.

Jestli jste celý speciál přečetli na jeden zátah, oddychněte si na chvíli i vy.

A jestli vám můžu něco doporučit, tak se sem za týden či dva vraťte a celé si to projeďte znovu.

Když to budete číst podruhé, některá místa uvidíte úplně novýma očima a zasvítí na vás úplně jinou intenzitou.

Mějte se krásně.

Markéta