Vojtova metoda bez pláče

Nedávno jsem byla na procházce s kamarádkou, která se mi potřebovala vypovídat. Jejímu dítěti se během porodu zlomila klíční kost a ona teď musí denně „vojtit“.

Probíhá to u ní podobně jako u spousty jiných maminek. Miminko u terapie pláče. Ona je z toho pokaždé vystresovaná. Má pocit, že svému dítěti ubližuje a že je to rozděluje.

Celou situaci prožívá tak, že musí pro dobro svého dítěte být „ta zlá“ a každý den se modlí, aby už to skončilo.

A já se ptám. Je tohle doopravdy nutné?

Nebo by to šlo i jinak?…

Mému prckovi byly asi dva roky, když se mu začala projevovat břišní diastáza. Šikmé břišní svaly mu nestartovaly ve správném zapojení a tak přejal jejich funkci přímý bříšní sval.

Výsledek?

Matýskovi rostla spodní žebra do strany a na hrudní kosti se mu začala vytvářet „díra“.

Nu, nastal čas zajít za kvalifikovaným a zkušeným terapeutem pro Vojtovu metodu.

A tak jsme našli Mgr. Kruckého, který mě naučil, jak na to s dětmi.

To, co mi předal, se zdálo až neskutečné.

Matýsek se během terapie smál a pokaždé se na ni doslova těšil.

Za dva měsíce jsme měli zhojeno a nestálo nás to ani jednu slzu! :-)

Chcete vědět, jak jsme takového „zázraku“ dosáhli?

Předpokládám, že ano, takže jdeme rovnou na věc. Pro začátek si vyjasníme dvě základní věci, bez kterých to nepůjde:

1) Uvědomte si, prosím, že Vojtova metoda není bolestivá.

Toto zjištění je nejdůležitější.

Vaše miminko nepláče proto, že by ho stimulace bolela. Zeptejte se dospělých, kteří na vojtovku dochází, nebo se rovnou nechte zvojtit od terapeuta, který se stará o vaše dítko. Tlak na spoušťové zóny, který se při terapii používá, je velmi jemný a NESMÍ BÝT BOLESTIVÝ!!! Jinak by se pohybový program nespustil ve své plné přirozené podobě.

Dobrý terapeut tedy vojtí jemně a naučí to tak i vás.

Potom můžete zjistit, že vojtovka není spojená s utrpením, ale že je naopak VELMI příjemná.

Stabilizuje. Navozuje pocit jistoty. Prohlubuje dech. Uklidňuje a hýčká psychiku.

Všechny tyto její účinky spočívají v mechanismu, kterým působí. Ona totiž harmonizuje centrální nervovou soustavu. 

Laicky řečeno léčí mozkovou činnost a všechny funkce, které s tím souvisí, včetně těch psychických.

Vaše miminko tedy nepláče kvůli bolesti, ale proto, že se necítí v bezpečí.

Je nahaté, v poloze, která mu není přirozená a na terapii na něj dokonce šahá cizí člověk. To je vše.

2) Miminko velmi dobře vnímá vaše vlastní emoce.

Pokud jste před vojtěním nervózní, máte mělčí a rychlejší dech, trochu vám stoupne tep a změní se vám hlas, miminku je jasné, že se nenalézá v bezpečné situaci.

Ono je totiž biologicky vybavené k tomu, aby VÁŠ psychický stav cítilo. Neobalamutíte ho. Ono prostě a jednoduše vnímá, co se s vámi děje.

Proto je paradoxně nejdůležitější to, jak vojtění vnímáte vy. Ne vaše miminko.

Proto ta rada číslo jedna. To pro VAŠE uklidnění jsem vám ji předala.

Usměvavá a klidná maminka je ZÁKLADEM TERAPIE.

A teď buďme upřímné.

Je mi jasné, že se to jednodušeji píše než říká, kór když vám miminko řve pod rukama a vy nevíte, co máte dělat. Ale od toho tu jsem.

Já z vás následujícím návodem sebevědomou a klidnou mámu udělám.

A je to velmi jednoduché.

Potřebujete zvládnout pouze pár věcí.

1) ZŮSTAŇTE V KLIDU

VY A JENOM VY si před terapií srovnejte hlavu. Své děťátko netrápíte, neubližujete mu, naopak se o něj jdete s láskou postarat.

Prcek z vás tohle naladění ucítí a zůstane klidný.

Nikdy nezapomenu na Hanku Novákovou, která vždy k dětem přistupuje s takovou láskou a s takovým klidem a porozuměním, že u ní téměř žádné mimčo nepláče.

Vnímají její laskavost. Cítí její pohodu. A zůstávají klidná i v cizí terapeutické místnosti a s úplně „novou“ paní, která si je bere do ruky.

Tak to přeci s miminkem zvládnete i vy, ne?

Jste přeci jeho vlastní milovaná maminka, která ho 9 měsíců nosila v břiše a jejíž hlas zná od první chvíle, kdy vůbec uslyšelo.

Zůstaňte tedy klidná a věřte si. Jdete se s láskou postarat o své dítě. To je vše. Všechno bude v pohodě.

2) BUĎTE VE SPOJENÍ SE SVÝM DÍTĚTEM

Největší problém, který při terapii vyvstává, je to, že mamči přistupují k vojtění  „technicky“ a „z hlavy“.

Terapeuti často učí vojtovku tak komplikovaně, že maminkám zahltí celou pozornost „technicky správným provedením“ a ony pak jedou v modu „tady ho zmáčknu, takhle ho natočím a teď to udělám takhle“.

Pokud to tak ale máte nastavené, dítě vás v takovou chvíli necítí, protože VY NEVNÍMÁTE JEHO. Jste od něj odpojené, jednáte z hlavy a srdcem nejste u něj. Nemůže se pak cítit v bezpečí.

Vykašlete se teda na to. Tisíce maminek vojtilo své děti. A všechny to zvládly. Zvládnete to taky.

Jde o jednoduchou záležitost, věřte mi.

Prostě se jen podívejte, jestli máte správně přiložené prsty a dítě v jakžtakž dobré pozici a to úplně stačí. Zbylou kapacitu vašeho bytí si nechte pro následující radu.

3) PŘI TERAPII SE NALAĎTE DO POZORNOSTI A LÁSKY KE SVÉMU DÍTKU

Podívejte se prckovi očí. Mluvte na něj. Pokud je větší, domluvte se, co si zazpíváte, nebo prostě jen zpívejte, co vám na jazyk přijde.

Důležité je udržet kontakt. Aby vás dítě cítilo a vy jste odvedli jeho pozornost od terapie směrem k sobě, jeho milované mamince plné bezpečí.

My jsme si například při terapii zpívali „pec nám spadla“ a potom „prší, prší“ a přitom se na sebe občas smáli. Na každou stranu vojtění jedna písnička. Někdy si taky Matýsek písničky vybíral sám.

4) VOLTE CO NEJJEDNODUŠŠÍ A NEJPŘÍJEMNĚJŠÍ PŘÍSTUP

Spousta maminek se nechá vojtěním „zahltit“. Neumí si ho zorganizovat, nestíhají a mají pocit, že „celý den jenom vojtí“. Přitom to může být taková pohoda.

Máte malé miminko?

Vojtěte tedy 3krát denně vždy při přebalování. Na každou stranu jednu písničku, to úplně stačí. Potom hurá do plenek a zase ŽÍT NORMÁLNÍ ŽIVOT.

Vojtovka není život, ale jenom terapie. Nenechte se jí sežrat. Je to jenom způsob, jak srovnat pohybový aparát a podle mé zkušenosti stačí, když se mu budete věnovat 3krát denně 4 minuty.

Zapište si to do hlavy.

Je to jenom krátká terapie. Nic víc, nic míň.

Dokonce ty čtyři minuty ani nemusí být „dokonalé“.

Vojtovka je tak silná, že ji stačí udělat  „jakžtakž“, „nejlépe, jak jsme v dané situaci schopné“ nebo třeba na 70%. A přeci bude fungovat. Věřte jí.

Je vaše dítko větší?

Potom bude skvělé, když vojtění spojíte s nějakým rituálem. S něčím, co už teď děláte pravidelně a je to pro vás naprostou samozřejmostí.

Nebudete tak přidávat další položky na denní seznam úkolů, jen tam prostě něco „přifaříte“.

Můžete třeba vojtit ráno po svléknutí z pyžámka, při ulehnutí v rámci odpolední siesty a před večerním uspáváním. To bych viděla jako ideál.

A pokud je vaše dítko už doopravdy veliké, tak okolo 5 let, zkuste následující postup.

Vojtěte jednou denně, vždycky před spaním, maximálně 5 minut.

Vojtovka dítě nádherně uklidní, prohloubí mu dech a připraví ho na sestup do kvalitního vydatného spánku. Je totiž skvělá například u hyperaktivních dětí, které postupně zastabilizuje…

Nu, raději si to ještě shrneme.

• Uvědomte či nastavte si, že Vojtovka je naprostá pohoda.
• Vojtěte s dobrým pocitem, že se jdete věnovat s láskou a něžností svému dítěti.
• Při terapii vnímejte své dítě a využijte tu chvilku k prohloubení kontaktu mezi vámi.
• Vojtěte tak, aby vás to obohatilo a ne štvalo = vyberte si časy, které vám sedí a způsob, který bude vyhovovat právě vám. Vojtovka je tu pro vás, ne vy pro ni. Můžete si ji upravit tak, aby vás bavila.

Nakonec vám ještě přidáváme dvě videa, abyste viděli, jaká pohoda ta vojtovka může být. Vážně vlastně o nic nejde. :-)

Tady máte video číslo jedna.

Aleška v něm vojtí jeho maminka Kristýna. S tréninkem jsme teprve začínaly, a tak úchop ještě není ideální, ale to teď není důležité. Vy hlavně sledujte, jak se prcek směje a jak je spokojený.

A tady máte druhé video.

Nechala jsem vám ho schválně nesestříhané, abyste viděly i tu část, kdy malého „šteluju“ do výchozí polohy. Nevojtila jsem v ní mimčo několik měsíců, a přesto jsme to zvládli. I s tou nedokonalostí, s tím, že ho vojtila „teta“, a dokonce s tím, že u toho byla nervózní z natáčení. Všimněte si také, prosím, jak se Alešek uklidní, když na něj začnu mluvit. Jakmile obrátím svou pozornost a srdce k němu, je naprosto „spoky“.

Vážně to zvládnete na pohodu, není se čeho bát. :-)

A kdyby to přeci jenom nešlo, mrkněte ještě sem.