Dvouprocentní Gándhí, který zachrání svět

Tenhle novoroční článek píšu pro dvě skupiny lidí.

Zaprvé pro ty, kteří se občas bojí o naši Zemi. Upřímně řečeno si myslím, že je nás stále více a že při pohledu rozumného člověka na globální ekologickou a politickou situaci se není čemu divit.

A zadruhé tento článek píšu pro ty, kteří potřebují trochu popostrčit. K tomu, aby vzali do svých rukou jedinečný dar, který jim byl svěřen, a dovolili si konečně s ním obohatit svět.

To jsme takhle jednou seděli doma s přítelem a vedli debatu o tom, jestli je možné změnit dnešní situaci. Bavíme se o tom docela často a je vážně vtipné, když se sejdou takové dva protipóly.

Rozumějte, můj muž je zarytý „skeptik“ a „realista“, zatímco já jsem optimistický a k tomu tvrdohlavý beran. Barvitost rozhovorů je touto kombinací vždycky zaručená, zejména pokud jde o něco, co nás oba dost zajímá. :-)

No a když jsme rozebírali tu „možnost změny“, podmínky, které jsou pro ni potřeba a překážky, které oba vnímáme, klesala jsem a klesala. Je mi to taky jasný. Vím, že to není prča a že nám svým způsobem „hoří koudel u prdele“.

Jenže beran je prostě beran. A v knihách Lindy Goodmanové se dočtete, že není zarytým optimistou kvůli tomu, že by jím doopravdy byl, ale kvůli tomu, že to BYTOSTNĚ POTŘEBUJE. Je novorozenětem, miminkem horoskopu. Tvorem, který je tu svým způsobem „poprvé“, a proto je pro něj nutné vědomí, že je tento svět dobrým místem, kterému může důvěřovat.

Myšlenka, že by byl svět špatný, natož že by nějaká situace ztratila naději na vyřešení, je pro něj naprosto nepřípustná. Vzala by mu sílu a vůli do života. Pro běžného berana je to nepřijatelné, a proto je ochoten sebrat všechnu svojí energii, veškerý svůj potenciál a hledat cestu k dobrému vyústění, dokud ji nenajde. :-D

A tak jsem se zastavila, začala žhavit své nervové oběhy a povídám svému muži s náležitým důrazem.

Já tomu prostě věřím! Stáňa říkala, že na změnu celé společnosti stačí 2 % populace a pak už se to šíří dominovým efektem. Fakt. Už nevim, odkud to číslo vzala, ale měla ho z nějakýho seriózního zdroje a my už na tom přeci makáme. Hodně se nás snaží a ty 2 % dáme!

Partner se začal láskyplně smát mojí zatvrzelé nadšenosti i informaci, která pro něj byla naprosto nereálná, a pronesl něco jako že by to bylo hezký, ale že tomu nevěří. A ať mu dám jediný příklad, který to dosvědčí.

Tak jsem se znovu zamyslela. Znovu jsem nažhavila všechny svoje mozkové buňky a snažila se vzpomenout si na nějakého člověka nebo partu lidí, kteří opravdu, dlouhodobě a ve velikém měřítku zapůsobili tak, že by nezpochybnitelným způsobem změnili běh lidstva k lepšímu.

A pak to přišlo.

Vykulila jsem oči a s velikou úlevou jsem zvolala „Gándhí, lásko, Gándhí byl přeci jenom jeden a podívej se, co dokázal!“

Myslím, že si nedovedete představit tu úlevu, která mnou projela. Protože já už to mám v životě mnohokrát prošlapáno a ověřeno. Nejde o to, kolikrát a kolika lidem se něco nepovedlo. Jde o to najít alespoň jeden příklad, kdy se to podařilo a o ten se pořádně opřít.

• Vzít si ho jako vzor.
• Upřít k němu pozornost.
• Nastudovat, jak to tam vyšlo.
• Sebrat veškerou pozitivní energii, která z toho čiší, a použít ji pro svůj konkrétní případ.

Bernie Siegel to tak mimochodem dělá i při léčbě rakoviny. Jako jeden z nejúspěšnějších světových lékařů se ve své knize Láska, medicína a zázraky (Pragma, 2012) zabývá vlivem psychiky na uzdravení a učí, že všem svým pacientům řekne, že neexistuje jediný druh rakoviny, ze kterého by se alespoň jeden člověk neuzdravil.

Chápete to?

U každého typu rakoviny existuje minimálně jeden člověk, který to dokázal a finálně, napořád se uzdravil.

Tomu já říkám motivace! Tomu já říkám šťáva do žil! Od Bernieho Siegela bych se chtěla učit, jak se to dělá. Od něho bych chtěla slýchávat příběhy o nemoci i uzdravení. On by byl člověkem, od kterého bych si přála, aby mě vedl dál, kdyby se mi tohle stalo.

A s Gándhím je to stejné.

Původně jsem vám chtěla dohledat ten výzkum. Dát vám jasnou a podloženou vědeckou studii, která vám ta 2 % nutná pro dominový efekt změny společnosti potvrdí. Podle mě to ale není potřeba. Protože když to zvládl Gándhí a byl na to z obrovské části sám, tak je to dost na to, abychom se alespoň otevřeli myšlence, že máme taky naději.

Co naději. My máme dost dobrou šanci!

S tím, kolik z nás se v České republice zajímá o ekologii, zdravý životní styl a celostní medicínu.

S tím, kolik nás funguje na vlně vědomé výchovy dětí, učíme se lásce i hranicím a máme všechny nástroje, které jsou k tomu potřeba.

S tím, kolik z nás si léčí svá traumata, abychom je nepřenášeli na další generace, a učíme se něžně a konstruktivně pracovat se svou myslí, která má tak obrovský tvořivý potenciál.

Rozhlédněte se kolem sebe a uvědomte si to! Kolik z vašich přátel se aktivně zajímá? Kolik z nich podniká reálné, byť klidně maličké kroky?

Pak si vzpomeňte na dominový efekt a na to, že každá pozitivní změna nezadržitelně spustí další.

Funguje to tak v mikrokosmu lidského těla. Jakmile doopravdy uzdravíte chodidlo, kyčel ho prostě musí následovat. V zásadě nemá jinou možnost než se taky uzdravit. Funguje to tak i v mikrokosmu rodiny. Jakmile srovnáte jen jednoho z rodičů, celá situace se začne uzdravovat a všechno si postupně sesedne přesně tak, jak má. A úplně stejně to pracuje i v celé společnosti.

Každá konstruktivní změna spustí další konstruktivní procesy. Každý dobrý příklad táhne. Každý prošťouchnutý tunel ukáže ostatním, kudy vede cesta.

A upřímně řečeno, já si nemyslím, že každý z nás musí být Gándhím.

Když jsem začínala se svým podnikáním, byla jsem vlastně pionýrem, průzkumníkem, dobrodruhem objevujícím potenciál on-line podnikání. Byla jsem terapeutkou, ke které se dostalo pár vyvolených, protože ordinace byla neustále přetížená a téměř nikdo další o mých dovednostech nevěděl, natož aby se více lidí dostalo do mé přímé péče.

Rozhodla jsem se to změnit. Chtěla jsem pracovat jinak. Přála jsem si „obsloužit“ více lidí. A tak jsem šla jako jedna z prvních terapeutů do práce na internetu.

Spousta lidí mě od toho zrazovala. Kamarádi i někteří z mých rodinných blízkých. Usmívali se mému nadšení a důvěře, že „tohle konečně klapne“. Vůbec tomu nevěřili.

A vidíte. Dnes pomáhám tisícům lidem v tom, aby se uzdravili ze svých bolestí. Jeden z mých článků četlo dokonce více než 111 000 lidí a přestože nám po GDPR zmizely lajky a komentáře, věřte mi, že jich tam byla hromada a že jsem jediným poselstvím pomohla veliké spoustě lidí.

Nemusím být Gándhí, abych zachránila svět. Stačí, když vezmu ten kousek, který patří mně.

Naučím lidi yogu, při které vrní slastí a její účinky cítí ihned, už při prvním cvičení. Víte, kolik lidí si ji potom zamiluje a dlouhodobě u ní zůstane? Kolik to přinese uzdravených duší i těl?

Taky ukazuju lidem, že bolesti mohou mizet jako mávnutím kouzelného proutku. Že nemusí měsíce lítat po doktorech a vyšetřeních, a za pár dnů či týdnů může být klid. Je mi přitom jedno, jestli mají jenom přetížené svaly nebo vyhřezlou meziobratlovou ploténku. Funguje to na obojí.

Chápete tu sílu, kterou to má pro společnost? I kdybych už celý život šířila jenom Vyprošťovák a Yogarestart, podle mě bych měla z veliké části splněno. Kdyby se je povedlo rozesít do celé České republiky, změnilo by se tolik věcí!

A všechno se to stalo a děje hlavně díky tomu, že jsem UVĚŘILA.

• Uvěřila jsem, že to je MOŽNÉ.
• Že má moje práce HLUBOKÝ SMYSL.
• Že mě učitelka on-line podnikání Stáňa naučí vše, co potřebuju, a já to budu SCHOPNÁ REALIZOVAT.

Tak se ptám.

Kde teď potřebujeme jako společnost nejvíce „prošťouchnout“? Kde potřebujeme nejvíce důvěry a naděje, že je pozitivní změna možná? A nejvíce se ptám – KDE JSOU TI LIDÉ, KTEŘÍ NÁM JI UMOŽNÍ?

Před pár týdny jsem seděla se svojí kamarádkou Jančou a bavily jsme se o tom, jak je těžké žít „správně“, „vědomě“ a „ekologicky“, když je na to člověk „sám“. V Sokolově téměř není možné najíst se vegetariánsky, pokud nechcete smažák nebo čínské nudle se zeleninou. Pro přírodní prací prostředky jezdíme do Varů. A že by tu byla kadeřnice, která by nám obarvila vlasy hennou místo chemie, no to už se vážně můžu leda tak pousmát.

Takže se znovu ptám.

Kde, proboha, jste? Vy, kteří nám tu chybíte? Co vám brání v tom, abyste své jedinečné dary použili?

Co potřebujete k tomu, abyste konečně začali žít své poslání, svou jedinečnou dharmu, kousek, kterým doplníte pozemské puzzle tak, aby bylo láskyplné a celistvé?

U nás na Březové se to v mnohých případech děje. Pro někoho jsou to „maličkosti“, ale já je vidím tak VELIKÉ.

Naše školka má nádhernou velikou zahradu se vzrostlými stromy. Učitelky jsou na děti milé, vlídné, nechávají si od nich česat vlasy a hladí je po zádech. Máme vstřícnou, zodpovědnou, schopnou a citlivou ředitelku, kterou bych nejraději zulíbala za to, jak skvělé prostředí dětem spolu s dalšími ženami připravuje.

Páni, to je poslání! Dokonce jsem neřešila ani lesní školku, protože ta naše je prostě skvělá.

A co náš místní obchod! Jsme maličkatá „prdelka“, máme 2 000 obyvatel i s přilehlými vesnicemi a přece máme v konzumu dýně, avokáda nebo vegetariánské indické hotovky bez konzervace, co voní tak, až se člověku rovnou sbíhají sliny. :-)

Není to ideální, pro hodně věcí musím až do Varů, ale tahle překvápka šéfky prodejny mě prostě baví!

Pro mě jsou tohle nádherné příklady toho, jak důležitý je celek.

Že můžu v klidu pracovat a věnovat se svému poslání, protože ti ostatní to dělají také. Můžu jim v klidu svěřit dítě. Můžu si v klidu dojít nakoupit. A až tady někdo začne péct kváskový chleba z celozrnné mouky, tak poskočím radostí a budu se těšit z toho, že jsme společně zase o kus dál.

Jak říká Buckminster Fuller:

Cílem života je vytvořit něco hodnotného pro lidi vaší generace i pro ty, kdo přijdou po vás.

Možná vás teď vylekal dovětek „i pro ty, kdo přijdou po vás“, a myslíte zase na něco velkého a převratného, ale věřte tomu, že není proč.

Pokud uděláte sebemenší změnu a prošlapete k ní cestičku, všichni po vás už to budou mít jednodušší. Podle mě to dokonce platí i v případě, že něco „jenom“ udržíte pro příští generace. Já se třeba dost modlím za to, aby ta naše březovská školka zůstala taková, jaká je, aby do ní mohly i další děti chodit stejně radostně, jako chodil náš Matyáš.

Vždycky je to o nás všech. Vždycky je to i o všech, co přijdou po nás.

Tak na to myslete.

Ať už vám teď v seberealizaci brání strach ze selhání, pocity „nejsem dost dobrý nebo dobrá“, důvěra v to, že nemáte dost peněz na rozjetí byznysu, nebo myšlenka, že to není možné.

Uvědomte si je, poděkujte jim za to, že vás chtějí chránit, a pak je začněte léčit.

Vzpomeňte si třeba na Gándhího. Osvojte si naše domácí heslo „dvouprocentní Gándhí“ a s úsměvem ho použijte vždycky, když máte pocit, že něco nejde.

Vzpomeňte si taky na mě. Setkala jsem se se všemi výzvami, které jsem výše zmínila, a podívejte se, kde dnes jsem.

A jestli chcete, přečtěte si text od Marianne Williamsonové (Návraty k lásce, Synegie, 2004). Slovo Bůh si můžete nahradit slovem Život, Brahma či Tao, jakkoliv to s vámi ladí. Osobně si myslím, že jde pořád o jedno a to samé. :-)

Jste dítětem Božím. Světu neprospějete, když se budete neustále podceňovat. Na tom, že se budete shazovat, aby se lidé kolem vás necítili nejistí, není nic osvíceného.

Všichni máme zářit tak, jako malé děti. Narodili jsme se, abychom předvedli slávu Boha, který v nás přebývá.

Nesídlí jen ve vyvolených, je v každém z nás. Když své světlo necháme zářit, podvědomě tím podněcujeme ostatní, aby učinili totéž. Když se zbavíme svých strachů, bude naše přítomnost automaticky osvobozovat i ostatní.

Pěkné, že? Tímto symbolicky „připíjím“ na dvouprocentního Gándhího v každém z nás a přeju nám všem, ať se v tom roce 2019 zase o něco více rozzáří.

Markéta