Techniky pro doplnění yin

V předchozích dílech Speciálu o doplnění yinové energie jsme si vysvětlili důležité souvislosti o yin, yangu a mitote. Jaký je mezi nimi vztah a jaké s nimi máme v současné době obtíže. (Pokud vám předchozí epizody unikly, doporučuji naskočit v prvním dílu.)

Dnes se podíváme na to, jakými konkrétními kroky se můžete uzdravit a navrátit do rovnováhy.

Naše základní premisa je následující.

Ať už jste si toho vědomi, nebo ne, jste neskutečně nádherná, květnatá a mocná bytost.

Sídlí ve vás veškeré poklady, po kterých v skrytu duše toužíte.

Radost. Hloubka. Moudrost. Smyslnost. Dokonce návod na řešení jakýchkoliv obtíží, se kterými se v životě potýkáte.

Jediné, co potřebujete, je se k těm darům dostat.

V první řadě je nutné naučit se nově vnímat yinové kvality. Vidět je. Přijmout jejich reálnost.
Pochopit, že je absolutně nelogické a zhoubné si je odpírat.

A pak je postavit na stejnou úroveň jako yang.

Budeme se pohybovat ve vzorci, který jsem popsala v předchozím článku:

• přemíra yangu – obnovení yin – Brahma
• přemíra sympatiku – obnovení parasympatiku – vnitřní stav extáze a požehnání

V konkrétních projevech to může vypadat třeba takto:

• od vyčerpání – přes odpočinek – k aktivitě plynoucí z pocitu „chce se mi“
• od nutkavého jednání – přes nicnedělání – k uvolněné činnosti
• od chaosu – přes prázdnotu – k ukotvení ve vlastním středu
• od strachu – přes bezpečí – k dobrodružství
• od citové plochosti – přes hluboký mír – ke šťavnatým pocitům lásky a sounáležitosti

Začneme tím, co je nejlehčí, a přitom zároveň to nejtěžší, s čím masově bojujeme.

Máte mé svaté svolení odpočívat

Je důležité, abychom změnili své nastavení vůči odpočinku.

Většina z nás ho vnímá jako něco „za odměnu“. Co přijde, až bude „všechno hotovo“.

Potřebujeme to obrátit a odpočinek začít vnímat jako předpoklad pro jakoukoliv činnost, které se chceme věnovat.

Jak chcete dobře pracovat, když nemáte energii?
Jak se chcete starat o své děti?
Jak chcete být někomu láskyplnou oporou, když jste sami ohlodaní až na kost?

Jakákoliv aktivita, ať už vyloženě akční, nebo i ta citová, potřebuje zdroj. A ten se dobíjí ve chvíli, kdy odpočíváte.

Veledůležitý je například kvalitní hluboký spánek, při kterém se mozek pohybuje v delta vlnách a spouští v sobě i v celém těle obrovské množství regeneračních procesů. Ano, proto je tak důležité spát, když jste nemocní nebo procházíte náročným stresovým obdobím.

Neměli bychom ale opomíjet i lehčí formy odpočinku, kdy třeba jen tak sedíte, koukáte a lelkujete. Jinými slovy nicneděláte. Já tohle sloveso miluju a vždycky se usmívám, když řeknu svojí rodině: „Teď jdu deset minut nicnedělat.“

Dávám tím najevo, že nicnedělání je pro mě svatá činnost. Že mě při ní nikdo nemá rušit, maximálně se tak můžou přijít ke mně přitulit.

Jdu se vědomě ponořit do alfa vln. A vím, že i 5 nebo 10 minut téhle božské aktivity způsobí reset v mých systémech. Občas se z nicnedělání vrátím úplně „nová“. Občerstvená, se širokým úsměvem a s tak krásnou energií, že to promění celý zbytek dne nejen mně, ale i těm, se kterými ho sdílím.

Vřele doporučuju to natrénovat. V následujícím dílu vám předám luxusní návod, jak se to naučit a využít na maximum.

Teď bude úplně stačit, když se vnitřně zase o kousek posuneme a yinovou energii postavíme na piedestal hned vedle yangu, který byl tak dlouho opěvován, upřednostňován a přeceňován.

Nejsme dobří, jenom když makáme.

Když odpočíváme, tak jsme taky machři.

Jsme zodpovědní. Pečujeme tím o sebe a o své životy směrem ke kvalitě a udržitelnosti. Kdo se dneska postaví za svou potřebu odpočívat, ten má do budoucna šanci stát se šampionem.

Platí to dokonce i pro takovou disciplínu jako být laskavou, pečující maminkou. ;-)

Začněme si prostoru vážit stejně jako věcí

Jdeme na feng shui, přátelé.

Vášnivě jsem pro něj zahořela ve 26 letech, kdy jsem si udělala certifikát pro profi poradce, a dnes vám předám, jak já říkávám, jednu jeho „tvrdou“ část.

Ve zkratce jde o to, jestli ve vašich energiích vládne chaos a zahlcení, nebo klid a harmonie. A to se pozná podle toho, jestli doma máte „binec“.

Yang odpovídá kvalitě něco.
Yin odpovídá kvalitě nic.

A pokud chcete yin posílit, je potřeba ve svém obydlí vytvořit prostor nejen pro věci, ale také pro adekvátní prázdno.

• Mít ve skříních věcí tak akorát, aby se tam pohodově vešly, dalo se v nich dobře vyznat a přebírat.
• Mít na zdech akorátní množství obrazů, aby mohly vyniknout a zároveň nepřehlcovaly pozornost.
• Mít mezi všemi těmi věcmi i prostor na krásná zátiší a příjemná zákoutí, ve kterých je možné nejen „spočinout“, ale také se svobodně „nadechnout“.

Ideální domov dýchá uvolněností, klidem a útulnem.
A to v zahlcení a přemíře věcí doopravdy nejde.

Navíc se v životě obíráte o základní kouzelný element prázdnoty, trochu strašidelnější název je nicota.

Jak je nicota nádherná. Kolik darů se v ní skrývá. Kolik řešení člověk najde, když na něj pořád něco netlačí, neskáče a nebere mu pozornost.

Vaše obydlí je ukázkou vašich energií. Vy utváříte svůj prostor. Ten prostor ale také zpětně svými energiemi a podněty utváří vás.

V tom spočívá práce feng shui poradce. Změníme váš domov. Bez jakýchkoliv psychologických rozborů nebo duchovních technik uděláme úpravu „ve hmotě“. A pak sledujeme, jaké změny to přinese do vašich energií a tím i do vašich životů.

Tak jdeme na to? :-)

Pokud chcete ve svém životě rozhojnit yinové kvality, ztlumit vnitřní i vnější mitote a nastolit božskou harmonii, zde jsou první jednoduché a nenásilné kroky, které vám s tím pomůžou.

Vyhoďte to, co vám neslouží.

Říkám tomu funkční minimalismus. Jeho ideálním stavem je pro mě vyjádření: „Mám všechno, co potřebuju. A nic víc.“

Důležité jsou otázky jako:

• Chci to?
• Potřebuju to?
• Dělá mi to radost?
• Mám na to hezké vzpomínky?

Nedávno jsem stála před skříní a držela v ruce dva plastové yogové bloky. Necvičila jsem s nimi asi dva roky, protože mám hezčí, korkové. Zároveň jsem si ale říkala, že by se jednou mohly hodit. Na kurz, nebo když se mnou bude chtít cvičit syn.

Tak tam tak stojím a najednou se ve mně ozve: „Peníze máš, ale prostor nemáš. Když to fakt budeš potřebovat, koupíš si je znovu.“ Bylo rozhodnuto.

Všechno si hezky ukliďte.

První fáze je vyházet, druhá fáze je utřídit.

Ve skříních. V kuchyni. V pracovně…

Čím více toho v životě i v obydlí máte, tím více je potřeba mít v tom pořádek.

A nebojte se. Na začátku je to možná opruz, časem je to ale slast. Nedávno jsem srovnávala tašky na nákup, které s sebou vozím v autě. Každou jsem třikrát přehnula, pak srolovala a pak vložila do pouzdra, ve kterém všechny ty tašky vozím, zastrčené v bočních dveřích u spolujezdce.

Manžel se na mě díval, kroutil hlavou a usmíval se. Vnímal tu radost. Viděl, jak mě to uspokojuje. Když si tuhle mojí kvalitu naciťovala jedna čarodějka, překvapeně řekla, že to je téměř fyzický vjem a že je to téměř smyslné. A že si teda taky zkusí ty skříně srovnat a uklidit, protože tohle je vážně pecka. :-)

Tak se nebojte, někde začněte a pak si užijte ten pohled.

Srovnaná skříň. Všeho akorát a na svém místě. V úhledných komíncích.

Náš mozek má rád systém a harmonii. Uklidňuje ho to, stabilizuje. A uklizený prostor mu dělá vážně dobře.

Nakonec to nazdobte.

My nechceme nepříjemnou nicotu, přátelé. Ve finále si přejeme harmonii, snoubení yin a yangu.

V první fázi jsme vyházeli vše, co už nám nesloužilo.
Ve druhé fázi jsme to srovnali.
A teď přichází třetí fáze – finále.

Ve svém obydlí máte konečně prostor na to, vytvořit si kouzelno. To, které by v původním chaosu vůbec nemělo šanci buď existovat, nebo zazářit.

Na komodě už není binec a milion věcí. Položte si na ni svíčku, obrázek a třeba meditační karty. Udělejte si krásné zátiší.

Na okně už se nepovalují kapesníky, knížky ani kabely od počítače. (Myslím na pokoj svého synátora. :-) ) Postavte na parapet květinu a vedle ní polodrahokam, třeba ametyst nebo celestýn.

Úuuu, to je feng shui objednávka, úplně se tetelím, co by vám to do života přineslo.

Obejděte takhle celé své nové obydlí. Můžete někam dát polštářky? Světýlka? Můžete si dát rodinné fotky do hezkých ozdobných rámečků?

Vytváříte si svůj život. Tak si to užijte.

I kdybyste takhle měli přetvořit jenom jednu místnost za měsíc, vaše vnitřní posuny budou obrovské. A nejspíše vás mile překvapí i to, co začne proudit z vnějšího světa k vám.

Pokud vás tahle praxe zaujala, pusťte si na Netflixu Marii Kondo. Velký úklid s Marií Kondo a Co přináší radost. Původní název Sparking Joy – Jiskřivá radost je podle mě o moc trefnější. ;-)

Stejným způsobem opečujte i svůj čas

Při úklidu jde vlastně jen o tři věci. Chci, nechci, pustit.

Jak budete procházet svůj životní prostor, budete se učit rozlišovat, co si opravdu přejete ponechat, a to, co ne, následně pustit.

A když se to naučíte na věcech, můžete to začít dělat i s časem, energií a pozorností.

Můžete si začít klást otázky jako:

• Opravdu na tu rodinnou návštěvu chci, nebo spíš cítím, že bych měla?
• Baví mě sportovat, nebo to dělám jen proto, že můj manžel chce, abych zhubla?
• Fakt si tenhle profi kurz přeju, nebo ho chci absolvovat jen proto, abych si to mohla napsat do životopisu?
• Vážně chci číst všechny ty newslettery, co mi chodí na e-mail, nebo je můžu odhlásit? (Pro představu, mně zůstaly asi čtyři.)
• Obohacují naši rodinu všechny ty streamovací služby, nebo nás to spíš zahlcuje a vrhá do rozhodovací paralýzy? Nestačila by nám jedna a časem je třeba střídat?

Pokud chcete cokoliv ve svém životě změnit, potřebujete na to čas, energii a pozornost.

Je jedno, jestli chcete zdravě jíst, cvičit, zajít na rodinné konstelace, naučit se hrát na kytaru nebo si častěji zahrát společenskou hru se svými dětmi.

Tady je obrovský klíč k nabrání osobní moci a uzdravení mitote.

Zahlcený člověk je unavený.
Zahlcený člověk nevidí, jak řešit své problémy.
Zahlcený člověk nemá dostatek pozornosti pro své blízké.
Zahlcený člověk nemá žádný prostor užít si radosti života, které má k dispozici.

Poslední bod mě úplně uchvacuje.

Když mám dostatek času a naberu energii, úplně mě udivuje, kolik věcí je pro mě najednou krásných a kolik aktivit hluboce naplňujících.

Tuhle jsme se s kolegyní rýpaly ve firemních tabulkách. Máme velké přehledy, ve kterých je každý měsíc zaznamenáno, kolik jsme za co vydali peněz, kolik se čeho prodalo, kolik se vydalo na reklamu… Jednou za čas se do toho díváme a zkoumáme, co zajímavého z toho můžeme vyčíst.

A mě to obrovsky bavilo! :-)

Prostě proto, že jsem na to měla sílu a nemusela nikam spěchat.

Tohle poučení se mi pořád opakuje. Když mám dostatek času a energie, mám tím pádem i dostatek pozornosti. A najednou je svět tak nádherné místo.

Ty kytky. Stromy. Kamarádčiny holčičky, co s nima blbnu v bazénu. Syn, se kterým hrajeme na kytaru. Manžel a jeho láskyplné zelenohnědé oči…

Nedávno jsem seděla zadumaná a úplně vykolejená jedinou otázkou.

Co když je to štěstí jednoduché?
Co když je to štěstí vážně takhle strašně jednoduché…?

Uf…

A když už jsme u té bytostné spokojenosti, přidám vám ještě jeden bod.

Začněte bez výčitek naplňovat své potřeby

Až se vám vrátí volný čas, můžete ho konečně naplňovat tím, čím si doopravdy přejete. A já vás můžu jedině povzbudit k tomu, abyste si dopřáli to, po čem vaše tělo a duše prahnou.

Když se člověk dobře nevyspí, může být podrážděný nebo ztratit výkon.
Když se včas nenají a klesne mu hladina cukru, hrozí to samé.
A když zanedbá svůj pitný režim, může ho z toho rozbolet hlava.

To už se dnes díky bohu běžně přijímá a chápe.
Zajdeme dál a mrkneme se, jak vznikají zlozvyky.

Když člověk celý týden maká a jede naplno, v pátek se potřebuje opít. Nervový systém volá po kompenzaci, po prožitku radostného uvolnění. Alkohol je velmi efektivní a snadno dostupný nástroj. (Dělávám, nejraději mám kombinaci červeného vína a komedie na Netflixu.)

Když se člověk zapomíná rozmazlit a poňuňat, potřebuje náhražku. Odpolední dortíček. Jak se pak usmívá na své blízké, když ho baští a „konečně si dopřeje“. (Óh, ten můj oblíbený borůvkový dortík v kavárně v Tescu.)

Když člověku dojíždějí baterky, a on chce přesto fungovat, sáhne po kafíčku. Hmmm, to je lahoda. Kofeiník a cukříček, zase mě baví svět a můžu směle pokračovat dál. (V lednici mám mandlové capuccino od Starbucksu.)

Znám to. Chápu to. Bára Filáčková mě to učí už několik let.

Když se nepostaráš o svoje potřeby, vždycky se to někde ukáže. Netrénuj „vynechávání svých zlozvyků“. Trénuj „naplňování svých potřeb“.

Snažím se. Učím se. Je to pro mě úplně nové, protože jsem byla vychována k efektivnosti a zodpovědnosti.

Byla jsem odměňována za to, co splním, ne za to, co si dopřeju.

Ve čtyřiceti už tedy u mě vznikl solidní deficit a jako u každého přepracovaného člověka i hromada kompenzačních mechanismů. Při téměř jakékoliv hlubší psychologické práci s terapeuty vždycky dospějeme k tomu, že potřebuju odpočívat. Radovat se. Uvolnit se. Dopřát si.

Díky bohu, že to přišlo. Je jedno, že už jsem ve středním věku. Vybudovala jsem si život, ve kterém mám kapacitu to prozkoumat. A tak se konečně učím, jak pracovat a přitom žít. Jak vydávat a zároveň dobíjet. Jak fungovat zodpovědně a zároveň v lehkosti.

Někdy mi to jde líp a někdy vůbec.

Důležité ale je, že se v tom postupně zlepšuju a každým rokem to lépe integruju. Je v pořádku, že některé věci trvají, tak to prostě je.

Jestli vás tohle téma zaujalo, mám od vás vzkaz od Báry. Můžete si pustit podcast Plný kecky, který tvoří s Michelle Losekoot, konkrétně epizody Jak pečovat o své potřeby, Jak na závislost a O hranicích. Vřele doporučuju.

Ponořte se do meditace

Začnu slovy Joea Dispenzy. Říkává to nějak takhle:

Není ostuda ustoupit stranou a udělat si čas pro sebe. Je to akt vůdcovství.

Na začátku článku jsem vám řekla, že ať už to víte, nebo ne, jste neskutečně nádherná, květnatá a mocná bytost. Že v sobě nesete řešení na všechny obtíže, se kterými se potýkáte.

Kdybyste jen tušili. Kdybyste věděli, kolik problémů už jsem vyřešila tím, že jsem si sedla do meditace. Kolik situací v rodině, v práci a ve vztazích se proměnilo, když jsem si vyrovnala energie.

Když jdu meditovat, je to posvátný proces.

Cítím, jak se postupně vylaďuju. Jak nabírám sílu. Jak se uzemňuju a zároveň napojuju na „něco většího“. Uklidňuje mě to. Naplňuje mě to pocity tak krásnými, že mi občas tečou slzy po tvářích.

A když zrovna procházím nějakým náročným obdobím, tak často vyjdu z meditace s tím, že dobře vím, co mám následně udělat. Další kousek cesty se mi prostě ukáže.

Po letech zkušeností s tím, jak dobře to funguje a jak je to mocné, už reaguju skoro předvídatelně. Když se ukáže nějaký složitější problém, řeknu: „Jdu meditovat. Srovnám si energie, napojim se a pak uvidim, co dál.“

Neříkám, že je to snadné. Neříkám ani, že je můj život dokonalý. Říkám, že když se objeví obtíže, většinou je zvládnu vyřešit, vyhojit se a posunout se dál. (Právě jsem si třikrát zaťukala na zuby. :-) )

Teď zrovna ve firmě procházíme náročnějším obdobím.

Děje se hodně věcí najednou a je opravdu náročné to vést a organizovat. Na moji psychiku je to velký nápor. Potřebuju sílu, nadhled, pevné hranice i důvěru, že tím zvládneme projít. A tak jsem se rozhodla, že udělám pokus.

Obrátím pořadí. Nejdřív se postarám o sebe. Vyladím se, srovnám se, ujasním si záměr pro den a načerpám si odpovídající energii. A pak teprve půjdu pracovat se svým týmem na pravidelnou online poradu.

Možná to zní jednoduše. Pro nás to byl ale odvážný krok, protože jsme museli upravit firemní procesy a vůbec jsme nevěděli, jestli s tou minimálně hodinovou ranní meditací všechno nezboříme. Výsledek?

Poprosila jsem děvčata, aby vám sama napsala, jak tu změnu vnímají.

Pro nás je to skutečně systémová změna.

Zatímco dřív jsme šly na meeting s tím, že „jdeme plnit úkoly, které na nás čekají“, teď Markéta přichází s jasným záměrem – co je moudré řešit právě dnes.

Ušetříme spoustu času a sil, které nám dřív sebralo probírání všech úkolů na seznamu a vymýšlení, v jakém pořadí se do nich pustíme. Zbavuje nás to tlaku a zahlcení a umožňuje nám to uvolnit se a pracovat ve flow.

Ranní čas „navíc“ pro nás má i další výhody. Můžeme se věnovat čemukoliv, na co už odpoledne nemáme kapacitu. Zacvičíme si, zameditujeme nebo máme prostor pro samostatnou soustředěnou práci. Místo tlaku teď přichází klid a flow i u nás.

Tenhle pokus se zatím vyplácí a pomáhá na všech úrovních – firmě i jednotlivým členům týmu. A podle toho, o kolik uvolněněji teď působí, také samotné Markétě.

Vy jste taky vůdce.

I kdybyste neměli vlastní firmu nebo jste nebyli na manažerské pozici, máte svůj vlastní život.

Své energie. Své zdraví. Svůj čas. Svou rodinu. Svou práci. Své přátele.

A ať už se potýkáte s jakýmikoliv problémy, svoji část opečovat můžete.

Božského Brahmu totiž máte nadosah. Dlí ve vás samotných a stačí, když se k němu vrátíte. Když se ztišíte a vyladíte své energie natolik, abyste se s ním mohli znovu propojit.

Oplývá obrovskou hloubkou. Mocí. Silou. Soucitem a moudrostí. Když s ním splynete, dveře možností se vám otevřou dokořán.

Za mě je tohle ten nejvyšší stav, ve kterém se může lidská bytost ocitnout. Odpovědnost za vlastní život a vlastní energie.

Vím, že na to spousta z vás nemá čas. Tohle je náš cíl. Předchozí a následující techniky vám pomůžou se sem dostat.

A jestli vás meditace zaujala už teď, prozkoumejte stránky Dr. Joea Dispenzy.

Obnovme posvátnou ženskost

Příběh první

Jsem na víkendovém pobytu Mámy a dcery. Já zatím dcerku nemám, byla jsem ale přizvána jako milující teta Majdy a Kačky. Holčičky si prostě budu půjčovat. (Kdybyste věděli, jak je zbožňuju. :-) )

Kamarádky vytvořily krásný program. Každá žena přispěje svou troškou do mlýna, čeká nás zaplétání copů, tetování hennou, mnoho radostí. Yogínka ale onemocněla. Výsledek je jasný, v sobotu vedu ranní lekci yogy.

Óh, jak se mi nechce pracovat. Jak nechci zapojovat ten svůj yangový učitelský mód. Rozhodnutí je rychlé. Žádnej dril, žádné mentálně náročné instrukce. Budu vás učit Yogu slasti, holky.

Procházíme pohyb za pohybem, pózu za pózou. Navádím je do mrcasení, principu tání, slastné dechové vlny, všech těch vychytávek, co umějí rozproudit produkci endorfinů.

Na konci se rozhodnu jeden ten pohyb s nimi propracovat. Leží na zádech, nohy mají pokrčené a já je učím, jak správně houpat pánví.

Jak se u toho odrážet od opěrných zón, úplně při tom uvolnit záda i krk, jak s tím pohybem splynout a nechat na něm rozproudit i hluboký dech.

Chci, aby došly k jemnému tranzu a extázi. Chci, aby to zažily.

Ležíme tam, vlníme se, dýcháme. A já se ptám: „Tak co, holky, cítíte to? Jak vám je?“

Odpovědi byly na mé poměry vlažné. Jsem zvyklá na mnohem výraznější reakce. :-)

Tak se zvednu a jdu je omrknout. Vidím, že „tam“ nejsou. Nejsou v tom prožitku, nedostaly se do něj.

Některé se moc snaží. Některé jsou u toho ztuhlé. Jiné se zase skoro nehýbou. A některým neproudí volně dech.

Tak je začnu jednu po druhé obcházet. Svýma rukama je do těch pohybů přes pánevní kosti navádím. Používám záměrně určitá slova i tón hlasu, aby se uvolnily. A ony se najednou promění v Bohyně.

Najednou pode mnou leží živoucí smyslnost.

Ty vláčné táhlé pohyby. Ty výrazy v obličeji. Ten těžký slastný dech. Dostaly se do úplně jiného stavu vědomí. A sálalo to z nich všemi směry.

Garantuju vám, že kdyby v tu chvíli vešel nějaký muž, zastavil by se na prahu dveří a oněměl.

Takové kouzlo v sobě my, ženy, máme.

Příběh druhý

Jsem na tom samém pobytu. Mám pod rukama dospívající dívku, které nedávno zemřela maminka. Říkejme jí třeba Zuzka.

Sama vlastně nevím, co dělám. Začala jsem jí uvolňovat svaly na krku, protože se jí šprajcnula krční páteř. Pak mě to vedlo do velkého klidu. Přikrýt ji, zahalit do něhy a doplnit jí energii.

Možná to bylo reiki. Možná jsem jí automaticky začala dělat koherentní léčení, které jsem měsíce trénovala s dispenzovci. Netuším. Vím jen, že jsem byla dojatá. A že když jsem s ní po téhle terapii mluvila, nezvládla jsem nebrečet.

Její kamarádka Verča se mě pak venku zeptala, co jsme tam prováděly a jestli pro ni může něco udělat.

„Nevím, zlato. Má to teď fakt těžký… Víš, jak je důležitý, že máš svojí maminku, viď?“

„Jasně!“

„A znáš ten pocit, když se ti něco děje a ty se k ní jdeš přitulit? Jak je v její náruči měkko, útulno a bezpečno. Víš, takovej ten pocit, že zase všechno bude v pořádku?“

„Jo, to mám fakt ráda.“

„Ona už tohle nemá. Umřela jí maminka a už to s velkou pravděpodobností nikdy nezažije.“

Verča vykulila oči. Děsivá představa.

Mně ty oči znovu zvlhly. Taková ztráta. Taková hluboká a bolestná ztráta.

„A je teda něco, co s tím můžem udělat?“ zeptala se Verča.

Zkusila jsem jí vysvětlit, že je pro Zuzku hrozně důležitý, aby se záměrně nořila do yin.

Aby se naučila čerpat si ten klid, bezpečno a příjemno i sama, bez maminky. A protože žije se třema mužskýma (táta a dva bráchové), je pro ni o to víc důležité, aby mohla být jemná a něžná, aspoň když je s Verčou.

Že rozhodně „nemusí“. Že můžou být stejně šílený a praštěný jako teď. Že aspoň občas by to ale mohlo být fajn. A že důležitý je hlavně to, aby Zuzka věděla, že může.

Příběh třetí

Sedím na besedě s cestovatelem, který strávil hodně času s původními indiánskými kmeny.
Když se rozpovídal o jejich ženách, sdílel s námi jedno své dojemné uvědomění.

Tamní ženy jsem dlouhodobě pozoroval. Jak pečují o ty svoje dřevěné chatrče, pořád okolo nich zametají a zdobí je… Jednoho dne jsem si jednu z nich prohlížel delší chvíli. Něco mě na ní fascinovalo. A pak jsem to uviděl. Pak jsem to konečně pochopil.

Ona je tím domem.
Ona je tou studnou.
Ona je tou zahradou.

K jedné z největších genderových revolucí došlo během 1. a 2. světové války.

Velmi jednoduše řečeno šlo o to, že muži odešli do války. Ženy je musely v jejich profesích nahradit. A tak začaly masově odcházet ze svých domovů do práce.

No jo. Jenže po válce už to tak zůstalo. Nikdo už se „domů“ nevrátil.

A já se ptám. Kdo se o ty naše domovy postará?

Neptám se na to, kdo umyje nádobí, utře prach nebo vynese odpadky.

Ptám se na to, kdo má čas a prostor o ty domovy pečovat.

Kdo je obsáhne? Kdo je prodchne láskou, péčí, klidem a harmonií?

Náš domov je naše hnízdo. Nejde ani vyjádřit, jak důležitý pro nás je. Je to zdroj naší niterné, rodinné i osobní energie. Obraz našeho vnitřního světa. Tady nabíráme sílu. Tady zažíváme intimní rodinné chvíle. Tady se rodí to, na čem nejvíce záleží, a taky to, co chceme vnášet do vnějšího světa.

A naše domovy jsou svým způsobem opuštěné.

Poklidíme je, opravíme je, když je potřeba, ale to je často vše. Chce to úctu. Lásku. Péči o atmosféru…

A co feminismus a emancipace? Díky bohu za ně!

S požadavkem klidného, šťastného domova se nevylučují. Jen potřebujeme najít nová řešení, jak pečovat o svou yinovou esenci a zároveň se realizovat. Ženy i muži. U tohohle je součinnost opravdu potřeba.

Právě jsme si ukázali tři podoby posvátné ženskosti.

Drazí muži. Pokud vaše žena vyjádří touhu některou z nich realizovat a projevit, udělejte, co budete moct, abyste jí to umožnili. Mnohonásobně se vám to vrátí.

A my, ženy… Vraťme se. Vraťme se ke svému opravdovému, plnému potenciálu.

Tahle planeta to strašně moc potřebuje. Ten měkký, láskyplný klid. To bezpečí. Tu smyslnost.

Aby se tyhle kvality v ženě rozhojnily, chce to trochu výrazněji yinové aktivity.

• Tančete na pomalou, smyslnou hudbu. Zkuste si třeba 20 minut na smyčku písně Too Good to Be True. ;-)
• Zpívejte. Vaše hrdlo má velikou funkční spojitost s pánevním dnem. Když oživíte jedno, oživíte i druhé. :-)
• Buďte se svými kamarádkami. Kleveťte, zaplétejte si vlasy, malujte na sebe hennou. Tahle „sesterská“ energie a blízkost jsou ohromně léčivé.
• Mazlete se s dětmi. Čichejte jim k vláskům. Sdílejte vzájemnou lásku a doteky a dovolte si „ujíždět“ na těch hormonech. Léčivá síla – nesmírná.
• Místo fyzicky náročných cvičení si vybírejte ta, která vám umožní znovu se plně napojit na své tělo, dočerpat síly a zněžnět. Jasně, yoga je skvělá.
• I yogu můžete cvičit s hudbou. V Yogarestartu i v Yoze pro okamžité uvolnění máte odkazy na hudbu, která vám umožní ještě více plynout. Jakmile už umíte správné svalové souhry, dalším krokem je úplně se do toho položit, rozpustit se v tom a plně to prožít. Cvičíte, ale jste ve stavu velkého uvolnění a přijímání, ve výrazné yin.
• Čerpejte si klid, něžnost a bezpečí, kdykoliv to bude možné. V následujícím dílu dostanete skvělý návod.

A teď ještě jedna trochu vtipná, potutelná rada.

Přestaňte poslouchat chlapy a nenechte si od nich určovat, jak máte vést svůj život.

Jasně že jsou mnozí z nich skvělí učitelé. Jasně že nás v mnohých oblastech můžou výborně nasměrovat a skvěle se s nimi spolupracuje.

Jsou ale věci, o kterých nevědí zhola nic. Potřebují je od nás. A podle mých zkušeností jim obrovsky prospívá, když si bráníme hranice a vracíme se ke své přirozenosti.

Ne, prostě mám druhej den menstruaci a na žádnou túru s tebou nepůjdu.

Ne, nebudu v koupelně rychle hotová. Dneska tady budu minimálně hodinu, dám si pořádnou vanu a pak se ještě budu masírovat.

Ne, nebudeš mi mluvit do toho, jak mám porodit. Chci u toho dulu a porodní asistentku a moc dobře vím, proč to dělám.

Vtip je v tom, že to nemusíte říkat vůbec naštvaně.

Máte své hranice. Víte a cítíte, že je to správně.

A tak předchozí věty můžete vyslovit s úplným klidem, dokonce i s úsměvem a laskavě.

Pak to většinou proběhne na pohodu. Možná je druhá strana lehce šokovaná. Možná ze začátku neví, jak se k tomu postavit.

Časem si to ale sedne. A možná váš milý jednou pronese: „Lásko, nebudeš mít během dovči menstruaci? Neměli bysme teda raději zajet do wellnessu místo na hory?“

Shrnuto a podtrženo

Tak, přátelé. Slíbila jsem vám řešení mnoha velkých potíží. Že nebude náročné, ale úlevné. A že možná může zachránit i celou společnost.

Splnila jsem?

Kraťoučké opakování. Žijeme v nadvládě yangu. V přemíře aktivit, věcí, podnětů… To nás vyčerpává, zahlcuje a máme kvůli tomu kritický nedostatek yin. A tak se ocitáme v chaosu, v mitote.

Cesta k uzdravení vede přes počáteční upřednostnění yin. Chceme zadotovat klid, odpočinek, něžnost, prázdnotu.

Další krok už se uděje sám. Obnovená yin se spojí s yangem a vznikne harmonie. Mír. Radostný klid i radostná aktivita. Prožitky hlubokého smyslu a řádu. Spontánní návaly lásky a sounáležitosti. Prázdno, skrze které začnou samy přicházet odpovědi.

A nejlepší je na tom ta úlevná jednoduchost.

Nepotřebujeme víc. Abychom byli šťastní, nemusíme víc nakupovat, dělat, přemýšlet, učit se…

My potřebuje míň a dobře si vybírat. A tak můžeme konečně zvolnit a ubrat. S tím, že víme a chápeme, proč je to tak důležité.

Zbývá nám poslední bod.

Pomůže to společnosti?

Otázka spíš zní – jak by to vůbec mohlo být jinak? :-)

Představte si třeba, že další generaci dětí vychovávají rodiče, kteří umí dobře zacházet se svojí energií.

Jsou odpočatí, laskaví, mají pro své děti dostatek času a pozornosti. Mají i dost síly, takže umějí pevně a láskyplně nastavovat hranice.

Jak by takové děti vypadaly? Kolik podpory by se jim dostávalo? Jak by se formovala jejich psychika? Jaký svět by vytvářely?

Představte si, že organizace vedou lidé, kteří chápou efektivitu.

Že je běžné, když šéf řekne: „Jsi fakt nemocný, zůstaň doma raději celý týden. Ustojíme to, na tyhle situace jsme dobře připravení. Chci, abys nabral sílu. Odvádíš skvělou práci a přeju si, aby to tak zůstalo.“

Nebo: „Zkracuju všem pracovní dobu. V první linii přecházíme na šestihodinovku. Podle výzkumů odvedete stejně kvalitní práci, možná dokonce ještě lepší, když budete odpočatí a spokojení. Jen vás prosím, využijte ten volný čas konstruktivně. Buďte s rodinou, relaxujte, dělejte něco pro radost. I pro mě je to pokus, tak se všichni snažme, ať vyjde.“

Můžeme se podívat i na zdravotnictví.

Víte, kolik nemocí pramení z dlouhodobé vyčerpanosti a rozhozeného nervového či hormonálního systému?

Říká se, že až 80 %. Wau!

Dovedete si představit ty prázdné ordinace? Kolik energie, peněz a kapacity by se uvolnilo na jiné činnosti nebo pro ty, kteří lékařskou péči akutně či nutně potřebují?

A teď ještě jeden výstup, na který se neskutečně těším.

Odpočatá hlava dostává bravurní nápady.

Vezměme v potaz třeba můj Vyprošťovák. Já ho fakt „nevymýšlela“. Prostě jsem pečlivě a v klidu pracovala se svými klienty a on postupně „přišel“.

Teď pomáhá tisícům lidí. Nepotřebují doktora, odvolávají operace, nemusejí chodit na masáže ani za fyzioterapeutem. Určitě ne všichni, ale vysoké procento z nich ano.

A teď si představte, že takové možnosti dřímají ve spoustě z vás. Jaké objevy, vynálezy a převratné myšlenky jsou tam asi připravené? Kolika oborů se můžou dotknout a jak rozhodujícím způsobem je můžou proměnit?

Mě tohle úplně fascinuje a i Joe Dispenza o tom rád mluví.

Tady je možná klíč ke všem těm globálním řešením, která tak moc potřebujeme.

A váže se na to ještě jedna veledůležitá věc. Když budete dobře hospodařit se svou energií, budete mít nejenom dobrý nápad. Budete mít taky sílu ho uskutečnit a dlouhodobě se mu věnovat, aby mohl zakořenit a vyrůst. Podstatné, že?

Ještě jednu idealistickou vizi si přeci jenom dovolím.

Yin je mimo jiné o vztazích, o vzájemném napojení a spolupráci.

Přestavte si, že ve společnosti rapidně klesne úroveň frustrace, úzkosti a soupeření. Že se posílí individuální pocit klidu a bezpečí, a díky tomu vzroste schopnost vzájemně spolupracovat.

Musím k tomu něco dodávat? Jak odlišně by třeba probíhaly debaty v Otázkách Václava Moravce? :-)

Wau. V kvantovém poli existují tak krásné potenciály. Takové poklady tam na nás čekají.

Jen je třeba si pro ně sáhnout. A na začátku by člověka vůbec nenapadlo, že je možné začít s tak prostou věcí jako uklidit si skříň.

Kdo by to byl tušil.

Začněte. Někde to spusťte a postupně to nabalujte.

Nebojte se, budete vedeni. Kroky se postupně ukážou.

I já se vám ještě budu věnovat a hned v následujícím článku vám předám kompletní návod na techniku, která vám s tím ohromně pomůže.

Je ideální pro ty, kdo nemají „vůbec žádný čas“, „vůbec žádnou energii“ a jsou tak v háji, že už jen představa, že by měli „zase dělat nějakou techniku“, je děsí a rozčiluje.

Mně tahle věc bez jakékoliv nadsázky změnila život. Fakt. Den, kdy jsem s ní začala, byl dalším mezníkem v mém vývoji. A dělám ji doteď. ;-)

K dalšímu dílu tudy >>