Divoženky

K čemu všemu vlastně sportovat?

Jde tu pouze o tělesné zdraví? O svaly, rozpumpované srdce a prodýchané plíce?

Nebo je tu ještě něco jiného, co je v dnešní době takřka pokladem, který stojí za to si vyzvednout?…

Byly jednou tři kamarádky.

A ty se rozhodly, že potřebují strávit nějaký čas v ženském kruhu.

Cítily totiž, že potřebují oživit svou původní náturu.

To, co je v nich opravdové, ryzí.

Svou hravost, něžnost, divokost, laskavost i vášnivou sexualitu.

Celou bytostí vnímaly, že z hloubi srdce potřebují tančit. A také zpívat, řádit, výskat a pustit ze sebe všechno, co se v nich za léta partnerství a mateřství nashromáždilo.

A tak se rozhodly, že založí Divoženky.

Jednou týdně se sejdou, ohulí muziku na plný pecky a zcela se oddají tomu, co se v nich samo rozpoutá.

Pronajaly si tělocvičnu a začaly s tím hned.

Jako první se vždy spojily v kruhu. Chytily se za ruce a při Rahmanovi se pomalu roztančily.

Na jeho smyčcové partie se vlnivými pohyby protahovaly, při temnějších tónech cítily, jak v nich roste hluboká ženská síla, a při těch vysokých zase cítily nutnost vytáhnout se do špiček a pustit své emoce ven. Vnímaly při něm i volání samotné Matky Země, která je k sobě vábí.

Potom přešly na Shakiru. Ta v nich rozpoutala sex. Pohyby plné vášně a lačné oblosti. Latinskoamerický temperament. Připomněla jim, jaké to je, být opravdu žhavá.

Pochodeň pak převzala Florence. A dovolila jim pořádně se vyřvat. Všechen ten nahromaděný oheň vypustit ven, přesně, jak o tom zpívá.

„Je těžké tancovat s ďáblem na zádech, setřes ho“.

Tančily jako smyslů zbavené a házely rozpuštěnými dlouhými vlasy.

Mari Boine je z toho vzápětí vytáhla. Dodala jim po tom výbuchu hravost, lehkost a nadhled. Během svého křepčení je dovedla až k radostnému transu.

Točily se jako dervišové, smály se a zpívaly.

A pak přišlo to nejlepší. Yellow sisters. Připomněly jim, co je to rodina. Kmen, původ a soudržnost.

Při nich se rády proplétaly mezi sebou a po protancované hodině, kdy jely každá divoce sama za sebe, se zase začaly vnímat a usmívat se na sebe…

Naše tři kamarádky svým křepčením vždycky vyplnily celou tělocvičnu.

Na hodinu zapomněly na všechny své problémy a zcela se ODDALY.

Mnoho tam toho v té tělocvičně zanechaly.

A mnoho tam také našly…

Tanec je obrovský dar.

A znovunalezení ženskosti je jen zlomkem z toho, co nám ve své velkoleposti přináší.

Stačí si vybrat hudbu, která nám zrovna ladí a plně se jí odevzdat.

Zkuste si to taky. Vřele vám to doporučuji.

Tohle nám totiž žádný Sokol, posilovna ani kruhový trénink nedopřejí. :-)

Markéta