Dokud se nezamilujeme do ticha, nicoty a prázdnoty, nic se tu nezmění

Nacházíme se v období velkého zmatku a výzev. Od náročných situací jedinců přes nefungující společenské systémy až po úroveň matky Země, která je možná doopravdy na hraně svých možností.

Co kdyby tady ale byla řešení? A co kdyby první kroky k nalezení těchto řešení nebyly náročné, ale bytostně úlevné?

Vítejte ve Speciálu o doplnění yinové energie, ve kterém se ponoříme do čtyřdílného dobrodružství. Začneme na úrovni jedince. Protože když jeden po druhém pochopíme, co se to tu vlastně děje, věřím, že máme obrovskou šanci postupně vše změnit.

Možná tu jednou bude dokonce mnohem líp, než vůbec kdy bylo.

Když jsem se chystala na tuto sérii článků, byla jsem poměrně… no, řekněme frustrovaná.

Jejich téma se totiž prolíná do tolika odlišných oblastí, že je opravdu těžké vytáhnout hlavní myšlenku, ukázat, jak moc je důležitá, a zároveň to nepřehnat.

Nezahltit vás pojmy. Složitými návody. Příliš větvit do dalších oborů.

Proto k následujícím řádkům přistoupím tvořivě. Chvílemi možná i trochu poeticky. A budu se modlit, že takhle oslovím tu vaši konkrétní část, o kterou při těchto článcích vlastně jde.

Naším cílem totiž není vše analyzovat. Ne ne. Přeji si zapojit do dění druhou půlku vašeho mozku.

Tu, která vnímá a cítí. Tu, která umí číst mezi řádky, a některé věci jí dokonce dojdou i beze slov. Tu, kterou oslovujeme na rodinných konstelacích, při hlubinné psychické práci nebo když se chceme pomazlit se svým děťátkem. Na ni se zaměříme a na ní se zkusíme svézt.

Tak jdeme na to.

Představte si jednu poměrně přehnanou a fantazijní situaci.

Díky bohu není reálná, zkuste se ale na chvíli vžít do toho, že ano.

Máte dvě překrásné děti. Chlapečka a holčičku. Oba je milujete a oba jsou vaši.

Z nějakého důvodu se ale stále opakuje jedna věc. Váš život není dokonalý, a tak si mezi nimi občas musíte vybírat. A kdykoliv se do této situace dostanete, vždycky si vyberete chlapečka.

Když je nestíháte oba odvézt na kroužek, odvezete chlapečka. Holčičku necháte doma smutnou, samotnou, nezabavenou. Když vám doma dochází jídlo, nakrmíte přednostně chlapečka. Holčičce dáte menší porci, prakticky jen to, co na ni zbyde. Když se děti chtějí pomazlit a vám už nezbývá čas a energie, pomazlíte zase jenom synka. Holčičce řeknete „až jindy, až na to bude čas“.

Prostě, kdykoliv se musíte rozhodnout, jestli svůj nedostatkový čas, peníze, lásku nebo energii vložíte do syna, nebo do dcery, dopředu je jasné, jak to dopadne. Kluk vyhraje a holka bude upozaděna.

Za několik let zažijete desítky, spíše stovky takových situací. A teď se vás zeptám:

Dokážete si představit, jak by ty děti někdy kolem puberty vypadaly?
Dokážete si představit, jak moc velký rozdíl by mezi nimi byl?
Vidíte tu holčičku?
Vidíte, v jakém „podvyživeném“ stavu se nachází? Fyzicky i psychicky?
Cítíte, jak jí je?

A teď otázka na tělo.

Udělali byste tohle nějaké živé lidské bytosti?
Přišlo by vám to fér?

A ještě další otázka, z trochu odlišného soudku.

Dochází vám, jak moc nerozumné by tohle bylo?

Dovedete si představit, kolik problémů by taková holčička v pozdějším věku „vytvářela“?
Kolik energie by vás stálo, abyste ji dali „do kupy“ a všechny ty roky nepéče a přehlížení vyhojili, abyste zase všichni mohli normálně fungovat?

Mein gott.

Všichni se točíme v začarovaném kruhu.
Všichni běžíme „krysí závod“.

Snažíme se na mnoha frontách.
Děláme, co umíme.
Pokoušíme se zachránit sebe i svět.
A přitom přehlížíme to nejpodstatnější.

Na něco jsme zapomněli.
Ztratili jsme část svého já.
Odtrhli jsme se od ní na tak dlouhou dobu, že už si ani nejsme vědomi, že tu není.

Že nám něco chybí.
Kouzelná esence.
Měkkost a laskavost.

Ta, která ví.
Ta, která cítí.
Ta, která je hluboce napojená na život a vždycky jasně vidí, kudy se vydat dál…

My všichni máme své dvě poloviny.

Jednu z nich naše současná kultura velmi dobře zná a velmi efektivně s ní pracuje.

Tahle polovina je známá jako mužská nebo yangová. Z mého pohledu je opravdu skvělá a vnímám ji tak, že nám umožňuje přežít.

Chápat. Plánovat. Organizovat. Sebrat sílu, vůli a postarat se o to podstatné.

Bůh ví, že si té své yangové části obrovsky vážím. Jsem jí neskonale vděčná za to, kam mě dostala, a nechci na ni v žádném případě zanevřít.

Je potřebná. Je veleužitečná.

Problém dnešní společnosti ale spočívá v tom, že je to v podstatě jediná část, kterou vnímáme a které vědomě věnujeme svůj čas a energii.

Ta druhá polovina nás skoro nezajímá. Běží tak nějak „na pozadí“, a když už si jí občas všimneme, vnímáme ji spíše jako „volitelnou“. Dopřáváme si ji jen chvilkami, často jako „malý hřích“ nebo „odměnu“, když už máme „všechno hotovo“.

Důkaz tohoto našeho nastavení můžeme najít třeba v naší komunikaci. Už vám někdy lékař nebo nějaká jiná vážená autorita kladli podobné otázky?

Kolik času denně spíte? Zajímá mě kvalitní, hluboký spánek, bez alkoholu a jiných psychotropních látek. Tak kolik toho denně naspíte, což?

Kolik času trávíte v uvolnění a v radosti? Máte svůj koníček, při kterém jste ve flow? Něco, co vám zvedne náladu, vypne hlavu a vyplaví vám do krve hezké hormony? Tak máte? A jak často se tomu věnujete?

Máte aspoň někdy čas na to, jen tak si spokojeně lebedit a nic nedělat? Takové ty chvíle, kdy váš nervový systém vrní spokojeností, jste v teplíčku, útulníčku, nic nemusíte a je vám blaze?

Jak často se smějete se svými přáteli? Máte prostor jen tak s nimi klábosit, dělat srandy a být v radostném propojení?

Co tulení? Máte někoho, s kým se každý den aspoň chvilku pomazlíte? Děti, partner, zvířátko? Sdílíte s někým lásku a blízkost i přímým něžným dotekem?

A jak často si dovolíte kochat se kouzlem přítomného okamžiku? Dojme vás někdy krása rozkvetlé květiny? Vyloudí vám někdy štěbetání ptáků úsměv na tváři?

Jak jsem řekla, yangovou energii vnímám jako něco, co nám umožňuje přežít. Tu druhou, yinovou, vnímám jako další neodmyslitelnou součást života.

Yangová energie svým způsobem život chrání. Yinová ho naplňuje a jedním z jejích podstatných úkolů je zajistit, aby život vůbec byl k žití.

Jako společnost máme v tuhle chvíli právě zde největší slabinu.

V naší realitě vládne velký yang. Zodpovědnost a povinnost. Řád, struktura, technologie. Nalinkovanost a přímočarost. Rozum. Seznamy úkolů, plnění cílů. To jsou hodnoty, které teď hýbou světem a které jsou odměňovány.

Zapomněli jsme na jejich protiklady. Odpočinek. Uvolněnost. Plynutí. Svoboda a možnost jen tak se volně nadechnout. Prázdnota, klid a spočinutí. Intuice. Smyslnost, bujnost a rafinovanost. Vědomí hluboké sounáležitosti a smyslu života. Soulad s přirozenými cykly, kdy si každá denní, roční, či dokonce životní fáze žádá své.

Tohle vše je velká yin. A podle mě se právě teď v kolektivním vědomí dere do popředí.

Bez ní totiž my jako lidský druh s velikou pravděpodobností nezvládneme jít dál.

Jako zdravotník a člověk, který aktivně vytváří svůj život, to vnímám čím dál tím víc.

Namísto abych něco složitě vysvětlovala, předám reálný příklad z praxe.

To si takhle povídám s jedním svým blízkým. A během toho rozhovoru mi postupně dochází, že je učebnicovým příkladem našeho tématu.

Je to muž ve středních letech. Solidní, zodpovědný, pracovitý, laskavý.

Jeho zaměstnání je psychicky dost náročné. Poslední tři roky vedle něj dálkově studoval vysokou školu. „Jen tak mezi řečí“ plnil celou tu dobu také své další povinnosti, například péči o moderní sešívanou rodinu se dvěma dětmi ve střídavé péči nebo funkci předsedy SVJ, a to rovnou ve dvou bytových domech. Poslední měsíce navíc chystá svatbu se svou milovanou, kterou požádal o ruku.

Člověka by zbořilo už jen představit si ty tři roky, které má za sebou, ale ono to má ještě finále.

Hned druhý den poté, co tu vysokou školu dokončil a složil státnice, šel ten borec rovnou do práce.

Mein gott! Dovedete si to představit?

Dostal strašlivě zabrat. Z psychického napětí měl tak vykolejené trávení, že poslední měsíc jedl skoro jen rýži. Za čtyři týdny zhubl deset kilo. A po tom šíleném finálním stresu, kdy úspěšně zvládl všechny závěrečné zkoušky a mohl si konečně odfrknout… šel hned druhý den makat. Tomu říkám třešnička na dortu.

Já ho mám na drátě dva týdny poté. 

Nemá žádnou energii. Fyzicky je úplně vyčerpaný, na dně. A psychicky je ve tmě. Nic ho netěší, vytratila se mu radost ze života. Na koníčky, které ho dřív naplňovaly, nemá sílu ani náladu. Občas má pocit, že nic nemá smysl. My teď řešíme, jestli mu vůbec máme chystat rozlučku se svobodou, protože se bojíme, že ho to nepotěší, ale ještě víc zatíží, a to nikdo z nás, přátel, nechce.

A mě u toho jede v hlavě celý ten klinický obraz a postupný vývoj.

Tři roky trvalého a intenzivního výkonu, navíc ve stresu. Takže má výrazně rozhozený nervový systém, tři roky kvalitně neregeneroval a nedobíjel energetické zásoby. Je úplně vycucanej.

Hrozně dlouho jenom šprtal, pracoval a byl ve vysokém napětí. Zažíval minimum radosti a uvolnění. Naplnění jeho fyzických i psychických potřeb šlo úplně bokem. Z toho ho nezvládnu rychle vytáhnout, i kdybych uměla čarovat, to už šlo do hloubky. Můžeme být rádi, že se mu nerozjela hlubší forma úzkostí nebo deprese.

I teď čelí dalším náročným situacím, které mu nadále přitěžují. V práci, v rodině, na poli SVJ. Kvůli psychické a fyzické únavě je prochází o to obtížněji a efektivní, jednoduché řešení neuvidí, i kdyby mu přímo zasvítilo do očí. Reaguje na podkladě stresu, je zacyklený a já s tím nic neudělám, dokud jeho stres a únava nezmizí.

Nevím, co mu můžu nabídnout. Ať zvolím jakoukoliv techniku, kterou znám, nemá teď energii ani kapacitu ji zvládnout.

Co teď s tím? Co pro něj můžu udělat, aby mu bylo líp?

Překvapení, v tomhle případě jsem nemusela dělat vůbec nic. :-)

Tenhle muž je doopravdy moudrý. Našel svá poučení, rozhodl se pro první změny a už u něj svítá.

Nám ale skvěle posloužil jako úvodní ukázka toho, jak to vypadá a kam to ústí, když člověk postupně vyčerpá své yinové energie. Když stále upřednostňuje vnitřního chlapečka a upozaďuje vnitřní holčičku.

V následujícím článku toto téma probereme ještě hlouběji a všechno si zasadíme do širšího kontextu. Yin a yang propojíme s toltéckou moudrostí, Brahmou a s dispenzovským rozborem mozkových vln.

A v dalších dílech to pak přetavíme do praxe. Čekají vás velmi efektivní techniky duchovního rozvoje, které vám umožní nejenom se z takového stavu dostat, ale hlavně do něj ani nikdy nespadnout.

Pokračování čeká pod tímto odkazem >>

Speciál o doplnění yinové energie

1. Dokud se nezamilujeme do ticha, nicoty a prázdnoty, nic se tu nezmění
2. Základní princip, jak uzdravit individuální i kolektivní mitote
3. Techniky pro doplnění yin
4. Patnáct minut růžové

Další zajímavé souvislosti ze světa celostní léčby můžete zdarma objevit v e-booku Zázračné tělo.

E-BOOK ZÁZRAČNÉ TĚLO ZDARMA >>