Uzdraven po první terapii

Každý svou práci miluje z jiného důvodu. Já jsem třeba Beran a velmi aktivní žena. Je pro mě těžké být klidná, pokorná nebo třeba trpělivá. Mám ráda, když věci šlapou a hýbají se z místa. Proto jsem si zvolila fyzioterapeutický přístup tak, jak jsem si ho zvolila. Je rychlý, cílený a efektivní. Ve zbavování bolesti jsem prostě spíše chlap a jdu rovnou na věc. Myslím si, že i díky tomu se mí klienti uzdravují tak rychle. Třeba hned po první terapii…

Přesně takhle svoji práci miluju.

Do ordinace za mnou přišel velmi sympatický starší pan B. s tím, že ho trápí záda.

Bolelo ho v kříži takzvané „esíčko“ a bolest mu vystřelovala ještě do levého třísla a do levé půlky šourku. Cítil to téměř neustále.

Z anamnézy vyplynulo, že se jeho trápení dostavilo poté, co ve svých 61 letech se svým kamarádem sami vyskládali celou střechu! Pan B. je totiž velmi aktivní důchodce, který celý den lítá venku, stará se o zahradu a zvířata, seče trávu sobě i sousedům, kteří už to nezvládají, a ještě do toho rád hlídá vnoučata. Je to takový Superděda. :-)

 

superdeda

 

Nu, bylo třeba s tím něco udělat.

Což o to, s bolavým křížem si většinou vím rady, ale co ta bolest vystřelující do šourku?…

Ptala jsem se tedy dál a zjistila, že pan B. asi před 30 lety prodělal operaci tříselné kýly. Tenkrát se ještě do kýly nevsazovala žádná membrána, která by ji zevnitř podržela. Kýla se prostě zašila a bylo to. Tahle informace mě paradoxně uklidnila.

Je totiž vcelku normální, že naše tělo má poměrně zázračné kompenzační mechanismy. Nemusí být zcela v pořádku a přesto toho hodně „utáhne“. Problémy nějakým způsobem vykompenzuje a neotravuje nás bolestí. Může to tak být i dlouhá léta.

Pak se však někdy stane, že tělu dáme pořádně zabrat, a ono už to takzvaně „nedá“. Zhroutí se.

Můžeme si to představit třeba tak, jako kdyby v rodině například úplně nefungovala maminka a zaskakoval by za ni tatínek. Vařil by více, než je u tatínků běžné, dělal by dětem svačiny, měl by na starost i praní, do toho by chodil naplno do práce a dělal ještě chlapské práce na zahradě.

Ve chvílích klidu by to zmákl, ale kdyby přišel nějaký průšvih, jako třeba stěhování za plného chodu domácnosti, už by to prostě nedal a pravda by vyplula na povrch.

Tipla jsem si, že s panem B. je to stejně.

Vzhledem k jeho držení těla bylo jasné, že pohybový aparát nefungoval ideálně a že trpěl klasickou civilizační svalovou disbalancí. Po fyzioterapeutické stránce jsme tedy měli co hojit.

Dalším důležitým zjištěním bylo, že se jeho obtíže vyskytly po veliké FYZICKÉ zátěži. To také ukazuje na vhodnost fyzioterapie.

No a bolesti vystřelující do šourku a do třísla jsem tipovala na projev pooperačních disharmonií, které se díky dekompenzaci tělesného stavu projevily až teď.

Na základě těchto tří faktů jsme se tedy s panem B. rozhodli, že fyzioterapii vyzkoušíme, a šli jsme do toho.

Naučila jsem ho dva své nejúčinnější cviky pro obnovení harmonie v křížové oblasti (Stehna a Rytíře), dala jsem mu za úkol denně je cvičit a čekali jsme, co bude dál.

Za týden přišel s tím, že zrovna dělá první seno, denně je 12 hodin na nohách a i přesto se cítí o 80% lépe.

Chápete to?

80% zlepšení za 1 týden a asi 3 minuty cvičení denně!!!

No není to skvělé?

Přesně takhle mě čistá fyzioterapie baví!

Žádná zbytečná elektroléčba, žádné nadbytečné měkké techniky, žádné další terapie.

Rozmyslet, zacílit a zhojit.

To není „zázrak“. To je logika.

Na druhé terapii jsem pana B. už jen zkontrolovala s tím, že cvičí správně. Domluvili jsme se, že kdyby potřeboval další terapii, tak zavolá, a řekli jsme si sbohem.

Oba jsme věděli, že ten malý zbytek bolestí odezní s dalším cvičením a taky s tím, že přestane dělat to velké seno. :-)

Dobré, že?

A ještě takové PS:

Na konec příběhu je dobré podotknout, že pan B. patří ke skupině klientů, které trápí pouze pohybový aparát. Jeho obtíže neměly původ v psychice, ani v jeho vnitřních orgánech. Na ně bychom si museli posvítit jinak. O tom už ale zase v jiném článku.

Komentáře