Krásně se vyspi, zlato, aneb jak se uzdravit díky dostatku spánku

Byla jednou jedna paní a ta se dostavila do nemocnice na oddělení neurologie se silnými a dlouhodobými bolestmi zad.

Vůbec o tom nevěděla, ale měla obrovské štěstí. Právě sloužil velmi, ale velmi kvalifikovaný a široce vzdělaný lékař. Krom toho, že měl dvě atestace z neurologie a EEG, vystudoval také Tradiční čínskou medicínu a mnoho alternativních oborů.

Podrobně si ji vyšetřil a vyslechnul.

A potom ji na 3 dny uspal pomocí těch nejpřirozenějších léků, které měl po ruce.

Proč tohle, proboha, udělal? :-)

Protože spánek je tou nejpřirozenější medicínou, která je nám dostupná. A je také nejzákladnější podmínkou spokojené lidské existence.

spánek

Jdeme si to vysvětlit blíže. :-)

Během spánku se obnovují takzvané „prahy dráždivosti“. Tento pojem označuje hranici intenzity, od které náš mozek nějaký podnět vnímá či registruje. Hranici, od které je určitým způsobem podrážděn.

Může být podrážděn akorát – vjem je příjemný, nebo příliš – vjem je nepříjemný.

Když se podíváte na vzrůstající intenzitu zvuku v decibelech, krásně to pochopíte.

PRÁH SLYŠITELNOSTI je nad 0 dB
– šum ve studiu odpovídá asi 20 dB
– tikot hodin odpovídá asi 30 dB
– šepot z 10 cm odpovídá asi 50 dB
– saxofon z 40 cm odpovídá asi 90 dB
– hlasitý výkřik odpovídá asi 130 dB TO UŽ JE PRÁH BOLESTI
– vzlet tryskového letadla je více než 190 dB

Práh slyšitelnosti tedy označuje hlasitost zvuku, kterou je mozek schopný zaregistrovat = slyšet. A práh bolesti označuje hranici, od které je již hluk bolestivý.

Všeobecně tedy existují zdravé prahy dráždivosti:
– od jaké intenzity zvuku slyšíme zvuk
– od jaké síly doteku dotek vůbec vnímáme
– od jaké intenzity osvětlení vidíme světlo

A existují prahy dráždivosti, od kterých už je podnět nezdravý:
– když se zvuk stane tak hlasitým, že je to nepříjemné
– když se pohlazení změní v bolestivé dráždění
– když nás příliš silné světlo začne oslepovat

A teď to nejdůležitější, o čem je tento článek.

Když jste vyspalí, tyto prahy jsou nastavené optimálně. Přes den se však začnou snižovat.

A s tím, jak se váš mozek postupně unavuje, přestává být odolný vůči podnětům zvenčí.

To znamená, že to, co váš mozek původně vnímal jako pohodový podnět, se s únavou může změnit v něco, co jej již nadměrně zatěžuje. Konkrétně by vás tedy mohl bolet i zvuk, který by nedosáhl oněch 130 dB.

Stává se to většinou až k večeru, pokud je ve vašem životě vše v pořádku.

Vy pak jdete spát a ráno vstanete s obnovenými prahy dráždivosti, které jsou opět nastaveny na zdravou hodnotu. Mozek si přes noc odpočinul a vnímá vše opět „normálně“.

Pokud se však z jakéhokoliv důvodu naruší kvalita vašeho spánku, prahy dráždivosti se ve vašem mozku plně neobnoví.

Pokud tedy zůstaneme u ukázky se zvukem, stane se, že po nekvalitním spánku se vzbudíte a hranice bolesti pro sluch bude stále nižší než 130 dB.

Jinými slovy, to, co by vás po zdravém spánku nebolelo, vás po nekvalitním spánku bolet bude.

Takhle je to jednoduché a neurologicky vysvětlitelné.

A dá se to aplikovat opravdu zeširoka.

Ze stejného důvodu vás například po nekvalitním spánku rozčílí to, co by vás po dobré noci ani nezaškaredilo.

Váš mozek však přijímá také signály z těla. A pokud zjistí, že je někde v těle situace opravdu horší, vyhodnotí stav jako hodný úlevy a způsobí bolest. Proto, abyste si odpočinuli a danou část těla šetřili.

Čidla, která máte v těle, prostě pošlou informaci „Tady už to moc dře“ nebo „Tady už se to moc natahuje“ apod. a váš mozek řekne: „Dost, tuhle strukturu už nepřetěžuj,“ a vás to začne bolet.

Jenže pro vás stále platí výše zmíněné pravidlo.

Čidla, která hodnotí bolest, jsou také nastavena na určitou hranici. A s únavou se tato hranice snižuje.

Nevyspalého člověka toho tedy začne bolet více, protože mu klesne tolerance k bolesti.

A tímto se vracíme na začátek našeho dnešního článku, k dámě s bolestmi zad. :-)

Tato paní se svěřovala lékaři a mezi řečí vyplynulo, že se doma nachází ve velmi složité situaci, kterou není schopna řešit. Bohužel ji stav věcí natolik tíží, že se už několik týdnů pořádně nevyspala.

Zkombinovaly se tedy u ní hned dva velmi významné negativní vlivy.

Zaprvé silný psychický stres, který už sám o sobě mozek vyčerpává, a zadruhé nedostatek spánku.

Proto ji ten zkušený lékař uspal. A proto od něj potom odešla bez bolestí!

Tři dny byla mimo prostor, ve kterém prožívala svou osobní válku. Mohla se zhojit a dobře se vyspat.

A její mozek díky tomu dostal šanci hluboce regenerovat.

To je důvod, proč ve své ordinaci často „předepisuji“ meduňku, třezalku a kvalitní odpočinek.

Zvládám s klienty výbornou terapii. Umím je velmi rychle zbavit bolestí, které mají původ v pohybovém aparátu.

Nastavit správné prahy dráždivosti však zvládne jenom kvalitní spánek.

Víte, tohle je pro mě poslední dobou veliké téma na několik přednášek.

Sleduji svět okolo sebe.

Sleduji, že nevyspalí dospělí mají stejné problémy a příznaky jako nevyspalé děti.

Zhoršenou náladu. Neschopnost vidět věci z nadhledu a se zdravým odstupem. Potřebu silnější stimulace ať už v zábavě či v sexu. Výraznou chuť na sladké. Nervozitu, netrpělivost a nespokojenost o kterých netuší, odkud pramení.

Toto a mnoho dalšího jsou přitom jen příznaky nedostatku odpočinku…

Odpírání spánku bylo v minulosti jedním z nejhorších mučení, ze kterého týraným často přeskočilo.

Ve světle těchto znalostí se tomu nedivím.

Nedovolit svému mozku a tělu odpočinout si a dobít baterky je totiž opravdu postupná cesta do pekel.

Tak se tak rozhlížím okolo sebe a říkám si:

Kolik geniálních nápadů by se zrodilo ve všech těch hlavách okolo mě, kdyby měly čas odpočívat?

O kolik více lidí by se na ulici usmívalo?

Kolik nepříjemných poznámek bychom nepronesli vůči svým dětem?

Kolik partnerství by se uzdravilo samo, protože bychom byli schopní reagovat z klidu namísto z podráždění?

Nakolik odlišná by byla společnost, ve které bychom si dovolili tolik spánku, kolik ho opravdu potřebujeme?

Žádný jiný živočich na této planetě není tak hloupý jako my, aby se ochudil o to nejzákladnější, co mu pán Bůh nadělil.

spánek3

K čemu jsou tedy všichni psychologové, lékaři, fyzioterapeuti, speciální pedagogové a poradny, když se lidé pořádně nevyspí?

A k čemu je nám všechen ten civilizační „pokrok“, když si nakonec nemůžeme dopřát to, co je pro náš život úplně nejdůležitější?…

Tak vám přeji dobrou noc a sladké sny.

Protože tohle může změnit celý náš svět. Sice po malých krůčkách, ale zato stoprocentně. :-)

Markéta

 

Komentáře